mmiimmmmmmmmm

>'^~>#í'

sever:a.jih 1861—1865.

Dbčanské • Války

ZKUŠENOSTÍ ČESKÝCH VOJÍNŮ.

SESTAVIL

J03EF CySlTU^AjiSLy f**^í\>;

^y^ 'V \- ....

-^- *:S^?ír^';X»:3^ .

.{G\) '((S^

.(2F'^^^^' • lULi ^^ —i—^

Ti«;lri»m a nqH,).!. tu \

ft, I >i,» >»■>!. í :. I ! ■ ^i I r;t- 1

1X89.

j^^ .

•^

\k ^i>'

SRVKRCAajlH 1861 — 1 805.

Občanské • Války

s připojením

ZKUŠENOSTÍ ČESKÝCH VOJÍNU.

SESTAVIL

/

JOSEF Oe3p?.:m:-Á.I5:

^áI

(S ▼elkým počtem vyobrasexdJ fV^ /S

v 2.X.1837 t 20.111.1932

Tiskem a nákladem Augusta Geringera, 150 West i2th Street.

^"U -ví<o<o<s,

A//?//i/

glovo k čtenářstvu.

Národ, jenž cizi velikány cti, hoden by ii jiných též v úcta byl.

Zliugel.

D TÉ chvíle, kdy osudem vržen byl jsem na pole novinářské, nesla se snaha má vždy v tom směru, býti krajanům v zemi této usazeným prospěšným a malou hřivnou svojí přispěti k jich poučení, kde příležitost se k tomu naskytne. Malý jest jen hlouček povolaných pracovníků na našem národním poii a i tém často ve vydatnější práci překáží okolnosti různé a proto veškeré ostýchání, které se mne z počátku zmocňovalo, zaplašilo vědomí, že za stávajících poměrů i snahy slabších pracovníků dojdou ocenění dle zásluh. Již při samých počátcích mého působení seznal jsem, že náš lid český, který svobodnou zem tuto byl zvolil za svůj nový domov, až dosud není seznámen ani s nejdůležitějšími částěmi dějin nové vlasti a puzen snahou nedostatku tomu odpomoci, přikročil jsem k popsání ,, Války sa neodvislosť . Čtenářstvo přijalo první tento pokus můj s vděkem, což povzbudilo mne k práci další a já odhodlal se konečně k sepsání ,, Občanské války', kterážto doba zahrnuje v sobě dlouhou řadu velikých činů a obětavosti, svědčící o nezměrné lásce, s jakou lid americký lne ku své svobodné vlasti. Poznati velikány, kteří dobyli sobě nesmrtelných zásluh o svobody této země, znamenati bude ctění jejich památky — a tím dobydem sobě vážnosti a úcty u hrdého národa ame- rického. Nenáležím k těm. kteří považují za odrodilce každého, kdo věrně plní povinnosti své k cize zemi, již byl za svůj domov zvolil; nestáváme se tím nevěrnými vlasti své — naopak šíříme dobrou pověst jména českého v dálné cizině — což jest a bude vždy hlavním cílem snahy mé.

Aby dílo bylo úplné a zároveň nestranné, čerpal jsem látku z různých spisů a k líčení připojil i mnohé zkušenosti vojínů českých; však záhy seznal jsem, .že práce ona přesahuje mé síly, jelikož věnovati mohl jsem se jí pouze po úmorné, celodenní práci novinářské a ješté při vedlejším zaměstnání večerním; dílo vycházelo v ,, Duchu Času" po osmi stránkách týdně a tu nedostávalo se mně tolik času, co by dílo i sebe menší vyžadovalo. O nesnázích, s jakými práce moje byla spojena, zmiňuji se jen proto, bych tím vyprosil si shovívavé přijetí a doufám, že mnohý poklesek tu a tam se vyskytnuvší bude tím omluven.

Odevzdávám dílo toto česko-americké veřejnosti s nadějí, že dostane se mu přijetí laskavého, což mne bude spruhou k další práci, neboC co nejdříve zamýšlím' krajany seznámiti s celými dějinami země této.

yOSEF ČERMÁK.

cJaK fénix, bájný pták, též svoboda

vždy v dýmu požárů se rodí, než člověk „bratře" řekne člověku, své ruce v krvi lidské zbrodí.

Od věků bylo tak:— náš mistr Jan svůj život vydeclť na hranici; John Brown pro tutéž vinu ctnou s hrdostí kráčel k šibenici.

Však v tentýž okamžik, kdy před katem šíj sklonil jeden nebo druhý, již začal v hlavách jejich krajanů vést rozum s předsudkem boj tuhý.

A rozum zvítězil. Vždy vítězí, v zem krvavá kde sákne vláha - a okov zlomený a hrobů řad, v něž přítel nepřítel se svorně klaď. nám značí směr, jímž před lety se brala otců našich snaha.

Bartoš Biltner.

KAPriOLA I.

President BucJuDian. — Ofroeřvi. — Rozhodnuti pře Dred Seotta. — SinýiU- ni presidenta Buehanana. — John Jhunvn. — Potýčky v Kansasu. — Sti- háni otroku. — Mormoni.

:\ X V bh

Ž dne 4. )řezna ro- ku 1857 dosazen byl na stolec pre- sidentský James Buchanan 7, Penn- sylvanic, byl to počátek nové éry v historii této veliké republiky. Spojené Státy nalézaly se na pokraji dlouhého a krvavého zápasu, jehož výsledek nikdo předvídati nedovedl. Otáz- ka otroctví hýbala témér veškerými vrstvami lidu amerického, každý védél, že nastává doba rozhodná. Šlechetní mužové, kteří již po nékolik roků vzdor veškerému protivenství prohlašovali stále otroctví za ohavnou skvrnu, hyzdící jméno této svobodné zemč, nyní tím směleji počali vystupovati a přátelé otroc- tví opět s tím vetší tvrdošíjností počali své ohrožené zájmy hájiti. Byla to doba všeobecného rozčilení na všech stranách, byly to počátky velkého boje bratro- vražedného, v kterém ohavná skvrna otroctví konečnč přece smyta byla — však smýti musely ji proudy krve lidské.

Kabinet presidenta Buehanana sestaven byl jak následuje: Lewis Cass, státní tajemník; Howell Cobb, tajemník pokladny; John B. Floyd, tajemník války; Isaac Toucey, tajemník námořnictví, Jacob Thompson, tajemník vnitra; Aaron V. Brown, vrchní poštmistr a Jeremiah S. Black, vrchní návladní.

Za této vlády to bylo, co obč strany činily zimničné příprav)- ku ko- nečnému boji. Buchanan zvolen byl stranou, která utvořila spolek s přátelř otroctví a ti snažili se nyní nejen otroctví v zemi udržeti, ale dokonce přivésti toto k většímu rozkvětu ještě a rozšířiti ho až i na státy severní, neb jak zná- mo, obmezeno bylo pouze na jižní státy.

Spojené Státy svrhly se sebe roku 1776 jho vlády anglické, prohlášena neodvislost nové této vlasti — však ohyzdnou skvrnu otroctví zároveň smýti, toho se odvážní vlastenci američtí neodvážili. Když čteno bylo v kongresu pro- hlášení neodvislosti Jeffersonem vypracované, neozval se nikdo proti větě, že ,, všichni lidé jsou si rovni." Ale když ostrými slovy odsuzováno bylo hanebné obchodování s černými otroky, tu pozvedli se vyslanci jižních států, nebof tím jejich zájmy byly ohrožovány. Sever tedy, aby zachován byl vnitřní pokoj v této době bouřlivé — povolil. Místo, kde odsuzováno bylo otroctví, vytrženo z prohlášení neodvislosti — Spojené Státy prohlášeny za svobodné, ale v oko- vech úpěly tisíce černých lidí; zástupci, kteří podepsali prohlášení, ve kterém stálo, že ,, všichni lidé jsou si rovni" — drželi na svých plantážích tisíce lidí v okovech a nechali je surovými dohlížecí týrati spůsobem přímo neslýchaným. Sever povolil jenom proto, aby zachována byla jednota — a staří vlastencové neměli v dobách těch tušení, že neuplyne ani sto let, kdy ohyzdné znamení toto- smyto bude lidskou krví.

Obě strany domluvily se na tom, že otroci dováženi býti mohou do Ame- riky jenom dvacet roků; po dvaceti letech mělo dovážení z Afriky ustati, v Americe však mohli býti otroci prodáváni stále. Sever domníval se, že zasta- vením dovážení nových otroků toto po letech zde samo vymizí, leč v tom se státníci velice přepočítaH. Dobu dvacíti roků dovedli jižní baroni využitkovatí ve svůj prospěch. V době prohlášení neodvislosti nalézalo se v Americe asL 1,191,364 otroků, a v roce 1820, kdy těprv dovážení ,, černého masa" do Ame- riky zastaveno bylo, měli jich Jihané již 1,538.038.

Otroctví na mí.stě aby pomíjelo, spíše se šířilo; pěstování bavlny vysilovalo půdu — otrokáři jižní museli pomýšleti na to , aby stále nabývali půdy nové. Na vymýtění skvrny té nedalo se ani mysleti, Jihané vždy odpovídali rozhodným: ,,my se odtrhnem!" Však přece konečně docíleno toho, že usta- novena hraniční čára, po kterou otroctví bude trpěno; Jih na to přistoupil pouze pod jednou podmínkou a sice: že každý otrok, který by přes hraniční čáru prchl do .států severních, bude moci býti stíhán a zpět odveden. A Sever opět povolil — vlastně povoliti musel, jelikož moc vládní byla v rukou otrokářů.

Však stálým přibýváním přistěhovalectva, které usazovalo se po většině ve státech severních, rostl odpor proti otroctví; za to ale i otrokáři jali se vy- stupovati se smělostí obdivuhodnou. Naléhali na to, aby hraniční čára b} la zrušena a aby v nově tvořivších se územích mohli se usazovati se svými otroky a aby území přijata byla mezi státy co státy otrocké. Konečně ještě zákon o stíhání otroctví zostřen tak, že každý občan byl povinen zadržeti uprchlého a vrátit jej jeho majiteli, začež obdržel 10 dollarů odměny; kdo by však pronásle- dovaného černocha byl skryl, byl pokutován.

Velikou pozornost vzbudilo v dobách těchto rozhodnutí pře Dred Scotta, které stalo se právě v době nastolení nového presidenta. Podrobnosti události, té jsou následující:

8

Dred Scott byl mladý černoch a majetkem dra. Emersona, vojenského lékaře v Missouri. Když lékař onen odebral se na rozkaz roku 1834 do Rock Islandu ve státu Illinois, vzal mladého otroka s sebou. Zde žil major Taliaferro, který vlastnil mladou otrokyni; pozdčji dr. Emerson a major posláni byli do pevnosti Snellin^ (nyní ve státu Minnesotta). Tam, za svolení svých pánů, pojal Scott mladou otrokyni za manželku. Dr. Emerson koupil otrokyni, by manželé mohli žíti pohromadě a když se těmto narodily dvě dítky, vrátil se s nimi do Missouri, kde celou rodinu prodal jistému New-yorčanu.

Dred Scott zadal žádost za své osvobození, odvolávaje se na to, že několik roků přebýval na svobodné půdě. St. Louiský Circuit (obvodní) soud roz- hodl ve prospěch Scotta, však nejvyšší soud státu Missouri rozhodnutí toto opět zvrhl a Scott odvolal .se k nejvyššímu soudu Spojených Států, jemuž tenkráte předsedal soudce Roger B. Taney, marylandský otrokář. Všichni přísedící soudcové byli otrokáři a rozhodnuto proti Scottovi ; však výsledek porady jejich nebyl veřejně prohlášen, čekalo se, až president Buchanan bude nastolen. Rozhodnutí nejvyššího soudu bylo v tom smyslu, že osoba, jejíž předkové byli přivezeni do Spojených Států co otroci, nemá vůbec práva odvolávati se k sou- dům Spojených Států; jinými slovy řečeno, že osoba, jejíž předci byli kdysi v otroctví, nemá vůbec žádných práv co občan.

Vrchní soudce při tomto rozhodnutí prohlásil, že ti, kteří sepsali a pode- psali prohlášení neodvislosti, neměli na mysli černé plemeno, když prohlásili, že ,,všichni lidé jsou si rovni"; že černoši byli považováni jen za věc, za zboží jakési a že černoši jsou vůbec nespůsobilí obcovati s bělochem; dále že černoch nemá žádných práv, kterých by běloch šetřiti musel a konečně že černé ple- meno může býti zákonitě udržováno v otroctví ku prospěchu bělocha.

Jalc srovnávalo se prohlášení toto se smýšlením těch, kteří ústavu tvořili, o tom podává nám historie dostatečných důkazů. Zmínil jsem se již, kterak veliký Američan Jefferson odsuzoval otroctví a jen na na nátlak Jihanů a k vůli udržení svornosti v době bouřlivé, byly věty otroctví zavrhující vytrženy.

Po prohlášení rozhodnutí nejvyššího soudu, kde soudce Taney snažil se dokázati, že zakladatelově této republiky nepovažovali černocha ani za člově- ka, prohlásil tento ještě, že missourská smlouva a vůbec veškerá usnesení, čelící k obmezování otroctví jsou protiústavní; že ani kongres ani zákonodárství nemá práva klásti meze otroctví a byf toto šířilo se třebas po celé Unii.

A jak zachovala se vůči tomuto prohlášení spojená strana demokratická, která nominovala a zvolila presidenta Buchanana.'^ Prohlásila toto rozhodnutí za konečné — neboť otroctví jest prý národní institucí a každý má právo za- váděti ho v kterékoliv časti Unie a že lze i na samém Bunker Hill zaměstnávati otroky.

Vůdcové strany té však se přepočítali, majíce za to, že lid bude s prohlá- šením tím spokojen. Lid poznal, že nejvyšší soudní stolice zachovala se stran- nicky a na celé to rozhodnutí pohlíženo bylo právě tak jako na mínění které- hokoliv prostého občana. Lid, jenž nenáviděl otroctví, opouštěl stranu tuto a vstupoval v řady strany nové, která na prapor svůj napsala hrdé heslo: rovné právo všem!

Zvolenému presidentovi bylo oznámeno rozhodnutí nejvyššího soudu dříve, nežli bylo veřejně prohlášeno a on také v nástupní řeči učinil o věci té zmínku,

naznačiv tak zároveň směr, kterým se bráti míní. Vyjádřil naději, že rozhod- nutí to na vždy vyřídí palčivou otázku a že on milerád se podrobí, af zní jakkoliv; dle rozhodnutí soudní stolice má se prý v každém území hlasováním rozhodo- vati, má-li tam otroctví býti trpěno čili nikoliv; ku konci řeči své vyslovil na- ději, že rozhořčené mysle obyvatelstva opět co nejdříve utichnou.

Však mýlil se tento starý politik. Rozhodnutí nejvyššího soudu ještě více rozvášnilo lid, v kterém každá jiskra citu vzpírala se proti zotročování černého plemene- - a záhy vyšlehl plamen, jehož rudá zář osvítila plemenu tomuto cestu k úplnému osvobození.

Bouřlivé doby tyto, které byly jenom předzvěstí velikého, netušeného zápa- su, vyvolaly na dějiště muže na pohled prostého, však vlastnostmi svými neo- byčejného; muže, jenž obětoval vše, jmění, blaho rodiny, ba i život svůj i synů svých dávno tajené myšlénce: osvobození černého plemene od jha otroctví, zbavení země této hnusného znamení Kainova.

Tento muž jmenoval se John Brown.

Zavděčím se zajisté čtenářům, pakli že o neobyčejném muži tomto se ně- kolika slovy zmíním, aby i krajané moji blíže seznámili se s člověkem, který na oltář myšlénky osvobození otroků položil blaho rodiny a konečně i svůj vlastní život.

John Brown narodil se r. 1800; žil s otcem na venkově a zabýval se rol- nictvím. Později vstoupil do semináře, chtěje věnovati se stavu kněžskému, leč brzy seznal, že nehodí se rozhodně pro stav tento. Roku 1820 pojal za manželku Dionethu Liiskovii, která nejspíše že pocházela z rodiny nějakého českého přistěhovalce. Provozoval stále rolnictví, později též ovčářství — {)ři tom všem ale ani na okamžik nespustil se myšlénky, které byl téměř celý svůj život zasvětil: osvobození plemene černého, rozbíti ona pouta, která zarývala se do masa nebohých otroků!

Brown shromáždil kolem sebe četu odhodlaných mužů, mezi nimiž byli i synové jeho a s těmi pomáhal uprchlým otrokům k útěku. Otrokáři měli smeč- ky cvičených psů, měli v každém státu nesčíslný počet slídičů, však který čer- noch dostal se pod ochranu Brownovu, byl pro otrokáře ztracen. Nikdo nebyl s to vypátrati skrýše, kam Brown pronásledované černochy schovával, nikdo neznal cesty, kudy je dopravoval do Kanady. Brown znal každou skrýš, kaž- dou tajnou stezku, ba každý kámen a když konečně nastal zápas mezi otrokáři a Seveřany o území Kansas, smí-li totiž býti přijato do Unie co stát otrokářský neb nikoliv — byl Brown první na jevišti, kde s malou četou svojí stal se brzy postrachem najatých, spustlých hord otrokářských.

Na nátlak zástupců jižních bylo v kongresu prohlášeno, že jest to věcí lidu v území rozhodnouti, má-li území býti přijato co stát otrokářský neb ne. Nyní nastal zápas. Ze severních států počali se do Kansas stěhovati osadriíci, aby hlasy svými pomáhali k vítězství myšlénce protiotrocké. Však Jih také nelenil. Vysýlaldo Kansasu ozbrojené tlupy, ty vnikaly do síní volebních, zmocfiovaly se krajin, zastrašovaly svobodomilovné občany a kdo se jim na odpor chtěl po- stavit, toho sbily nebo dokonce se světa sprovodily. Sběř tato neštítila se nej- hnusnějšího násilnictví a kde komisař volební žádal na nich, by vykázali se občanskými listinami, byl jednoduše sbit a úřadu svého zbaven; kdokoliv odvá- žil se slovy kritisovati toto násilnické jednání, byl chycen, obalen dehtem a peřím

a vyhnán neb veřejnými místy na odiv a pro postrach jiným vodčn. Guvernér pohh'žel na počínání takové klidné, neboť pi^ál otrokářům a takovým násihiic- kým spůsobem byly volby provedeny do zákonodárství a zvolena většina otro- kářů, kteří také pro nový stát vypracovali ústavu otroctví dovolující.

V bouřlivé dobé této objevil se zde Brown. Odvážný muž tento nechtěl slyšet o nějakém vyjednávání — on chtěl činy! Shromáždil kolem sebe asi padesát bojovníků a s těmi započal válku proti smečkám ozbrojených zlo- činců z Jihu sem vyslaných. S hloučkem tím vrhal se se zoufalou odvážlivostí

^z^^cZ^y/ífí^j

<^^^^.Pí?^^^^2.<ž^'í^í^

v ústrety silným sborům — a vždycky vítězil. A když konečně rota jedna zapálila jeho domov v Oswatonii, syna odvedla, který v zajetí následkem úpalu slunečního zsílel — tu pozvedla se pravice Brownova do výše a on přísahal strašnou pomstu na ty, kteří tolik bědy na rodinu jeho uvalili.

Na nátlak Jihanú president poslal spolkové vojsko do Kansas, které mělo potříti Browna, vsak tento dovedl se obratně vyhnouti; později president Buchanan nechal na hlavu Brownovu vypsati cenu 500 dollarů — leč nikomu nepodařilo se tohoto bojovníka dostati do své moci. Tlupa čítající asi 500

6

ozbrojenců přepadla po druhé osadu Oswatonii, kde Brovvnova rodina bydlela; syn jeho, který se sem odebral, aby pole ošil, byl zabit a stavení spálena. Brown uslyšev to, vrazil se šestnácti bojovníky svými do dědiny a po dlouhém, krvavém boji zahnal lupičskou rotu, která prchala v zmatku největším.

Rozervané poměry v území Kansas, urovnal v roce 1856 vrchní správce John W. Leary, načež protivné strany cestou parlamentární usilovaly, by Kansas přijat byl mezi státy — ovšem že každá strana s jinou ústavou.

V září roku 1857 sešli se přívrženci otroctví na sjezdu v I.ecompton, na řece Kansas a zde prohlásili, že nikdo nemá práva v území tomto držitelům otroků překážeti. Ve smyslu tom vypracovaná ústava státní byla předložena lidu k odhlasování. Však jelikož dle tehdejšího volebního zákona nebylo dovo- leno hlasovati proti ústavě, tak že ať hlasovali občané tak neb onak, vždy schvalovali hlasem svým otroctví, proto mnoho občanů zdrželo se hlasování a tím se stalo, že lecomptonská ústava přijata byla velkou většinou.

Když R. J. Walker nastoupil úřad správce, prohlásil, že veškerých práv šetřeno býti musí při volbě do zákonodárství. Prohlášením tímto přátelé snah protiotrokářských povzbuzeni vzchopili se a zvolili většinu svých zástupců do srtěmu; též jejich kandidáti do kongresu byli zvoleni. Místní zákonodárství pak rozhodlo předložiti lecomptonskou ústavu lidu znovu k odhlasování a tato byla zavržena většinou desíti tisíců hlasů. Však president vzdor tomu, že prohlásil podvoliti se vůli občanstva kansaského, poslal lidem zavrženou ústavu kongresu s odporučením, aby schválena byla. Ošemetný Ruchanan ve svém poselství pravil, ,,že otroctví pro Kansas bylo určeno nejvyšší mocí, nebof otroctví schvaluje samotná ústava Spojených Států. Kansas že jest tak otrokářským státem jako Georgia nebo jižní Carolina."

Kongres však neuposlechl rady presidentovy, ale usnesl, ústavu předložiti lidu znovu, aby tento sám o ní podruhé rozhodoval. Lid zavrhl ji opět velkou většinou a od té doby nabyli odpůrci otroctví v Kansasu vrchu. Strana ta mohutnila den ze dne a v lednu, roku 1861, právě když občanská válka počínala zuřiti, bylo území Kansas přijato mezi státy — co stát svobodný. Nyní tvořilo Unii čtyřiatřicet států a několik území.

Mezi tím co v Kansas obě strany vedly tak tuhý zápas o nadvládu, snažili se otrokáři, aby se ještě více ,, černým masem" zásobili. Ačkoliv samotnou ústavou zapovídáno bylo dopravování otroků do Ameriky po roce 1808, přece nyní hanebný obchod ten opět zaváděn byl. Černoši v Africe bylí chytáni a zaváženi do Ameriky, kde bohatým plantážníkům do otroctví byli prodáni. Casopisectvo jižních států obchod ten omlouvalo, ano i s kazatelen bylo jednání takové schvalováno.

Vynikající kazatel, dr. James H. Thornwell prohlásil, že dle jeho přesvěd- čení , .obchod s černými otroky činí čest misionářským společnostem" a v konvenci obchodní, odbývané ve Vicksburgu roku 1859 dokonce prohlášeno, že všechny zákony, ať již státní nebo spolkové, zapovídající obchod s otroky, by mely býti zrušeny. V senátu žádal jižní zástupce, John Slidell, aby americké lodě od afrických břehů byly domů povolány, by otrokářům v jich obchodě nepřekážely.

Zákon o stíhání otroků nyní také přinášel trpké ovoce a stal se příčinou častých sporů mezi otrokáři a jejich protivníky. Čím více Jihané namáhali .se,

aby otroctví stalo se národní institucí, by zavádčno bylo všude, čím více pak moc výkonná i soudní zámysly tyto podporovala — tím více stoupenců zase nabývala na severu strana alwlitionistů (protiotrokář"ů), která chtěla všemi silami zasaditi se o to, by skvrna tato se jména veliké republiky americké co nejdř-íve smyta byla. ("ernoši stiháni byli do severních států a ukrutnosti neslýchané na nich páchány; mužové, ÍQwy, děti, jako dobytek honěni byli skrze svobodné státy do otroctví; zákonem každý občan nucen byl státi se honcem uprchlých otroků a která žena by podala sklenici vody na smrt zna- vené, z otroctví prchající černošce, podléhala trestu, jako by byla dopustila se íěžkého zločinu.

A čím větší ukrutnosti na ubohých černoších před zraky Seveřanů páchány byly — tím více kypěla krev těchto a se všech stran voláno bylo, aby počínání takovému již jedenkráte přítrž učiněna byla.

Ničemný zákon ten stal se zároveň rouškou, pod kterou páchány byly slídiči jižními ty největší ohavnosti; sta mužů, žen a dětí vyrváno bylo ze středu rodiny a zavlečeno do otroctví; nikdo nedbal toho, zda vyhlídnutá oběC narodila se ve státu svobodném; postačilo jenom když se dokázalo, že v někom koluje krev černošská a již nebyl jist, nebude-li přepaden a na Jih zavlečen.

Soudní zápisky zaznamenávají nesčíslný počet takých případů, které jsou nejohavnější skvrnou v historii této svobodné země. Časopisy v době té hem- žily se zprávami o ukrutnostech na ubohých černoších páchaných, z nichž jeden tuto na příklad uvádím:

V lednu roku 1856 uprchlí dva černoši s ženami a čtyřmi dětmi z Kentucky <Jo státu Ohia. Všichni byli jenom lehce oděni a vytrpěli děsná muka. Přes zamrzlou řeku dostali se až do Cincinnati, následováni byvše představeným svým, který se za nimi koňmo pu.stil. V Cincinnati nalezli u jednoho černocha přístřeší. Jejich úkryt však byl vypátrán a majitel otroků dostavil se k domku se spolkovým maršálem, žádaje za jich vydání. Tito vědouce dobře, co je očekává, chtěli raději v zápasu zahynouti a postavili se na odpor. Však pronásledovatelé vypáčili dvéře a černých uprchlíků se zmocnili. Matka třech dítek umínila si raději s těmito zahynouti, nežli by se do otroctví vrátila a chtěla napřed zavraždit děti a pak sebe. i^odařilo se jí pomocí nože zmařiti život nejstarší dcerušky — krásného to děcka, které bylo pleti téměř bílé — a těžce poranila druhé dvě. Dříve však nežli mohla na sebe ruky vztáhnouti, byla zatčena. Úřady chtěly ji zadržeti a souditi dle zákonů státu Ohia, kde zločin byl spáchán — však dle rozhodnutí nejvyššího soudce spolkového nesměly státní zákony překážeti záko- nům otrokář.ským a tak matka i s ostatními byla odvedena zpět do Kentucky a nikdy více o nešťastnici té nedošlo žádných zpráv.

Lid severní nemohl se více nečinně na počínání takové dívati a projevoval všude nevoli svoji, jak jenom poměry tomu dovolovaly. V některých zákono- dárstvech státních přijaty byly předlohy, kterými občané zbaveni byli povin- nosti stíhání uprchlých otroků.

Dle zákona otrokářského bylo každému z plemene černochů pocházejícímu upíráno právo, býti souzenu pro nějaký přestupek porotou a nešťastník takový neměl nikde žádného zastání — nikam nemohl se odvolat, neboť všude pouka- zovalo se na prohlášení nejvyššího soudce spolkového, že ,, černoch nemá práv, kterých by bílý člověk nucen byl šetřiti". Dále prohlásil, že státní zákony

8

nikdy nesmí býti na překážku zákonům otrokářským vůbec. Prohlášení to bylo rozhodné v odporu se zákonem státu New Yorku, dle kterého považován každý černoch za svobodného, jakmile tento octl se v obvodu hranic jmenovaného státu. Zákonodárství státní podporovalo se vší rozhodností znění zákona toho a odsoudilo jednohlasné jednání nejvyššího seudu spolkového. Stát Ohio následoval New York a konečné i .státy Maine, Massachusetts a Wisconsin jaly se považovati černochy za svobodné, ač zjevné dosud neprotivily se zákonu otrokárskému, dokavad tento nebyl odvolán.

Počínání takové zase vyvolávalo velkou nevoli mezi náčelníky jižními, kteří nepřestávali při každé příležitosti mysl lidu rozohňovati proti Seveřanům a všude vyzývali, by zákony otrokářské prováděny byly s tou největší přísností. Úmysl jejich byl patrný: chtěli Sever mocí dohnati k násilnému odporu, aby tak měli postačitelné příčiny k odtržení se, neb kd} ž by to ukázalo se býti nevyhnutelným, i k občanské válce.

Pozornost lidu amerického na nějaký čas odvrácena byla od otroctví a zraky všech pojednou obráceny byly k území Utah, kde usazeni byli mormoni. Tito již na počátku roku 1857 žádali, aby Utah přijat byl mezi státy a když žádosti jejich nebylo vyhověno, počínali hroziti zjevným odporem. Na radu svého náčelníka Brighama Younga zničili všechny zápisky soudů Spojených Států a chtěli zavésti si samostatnou vládu. Však president Buchanan zbujnost tuto brzy potlačil, zbavil Younga úřadu správce území a ustanovil na jeho místo Col. Alfreda Cumminga. Zároveň ustanovil soudce licklese co vrchního soudce onoho území a vyslal s nimi dva tisíce a pět set vojáku, by chránili je při vykonávání jich povinností. Však Young byl rozhodnut postaviti se na odpor vládě, vydal k lidu provolání, by se zbraní v ruce opřel se vojsku. Lid chopil se zbraní a když spolkové vojsko vtrhlo do území, vpadli jim mormonští jezdci v týl a odebrali mnoho zásob potravních. Malá armáda, byvši takto ohrožena, odebrala do zimního tábora a ustanovený guvernér Cummings pro- hlásil v Utah stav obležení. Na jaře však r. 1858, když byl president Buchanan slíbil milost všem mormonům, kteří poslušní budou zákonů spolkových, uznal sám Young za moudřejší podvoliti se, přijal guvernéra Cummingse, ale prohlásil, že se svým lidem území raději opustí. Však mormoni zůstali v Utah po dnes a několikráte marně žádali, by území Utah přijato bylo mezi státy. V roce 1862 již zvolili své senátory, přijali ústavu, však kongres na žádost jejich za přijetí mezi stát}' odpověděl přijetím zákona, který trestá mnohoženství v kaž- dém území. Zákon ten byl stále mrtvou písmenou, až v době poslední otázka mormonská počíná přicházeti na přetřes a snad konečně přece jednou dočkáme se jejího vyřízení.

KAPITOLA lí.

l^pád Broxvnův do Harpers Fcrry. — Jeho následky. — Smrt Hro7vnova. -- Republikánská strana. — - Konvence demokratická v Charles tonu. — Ros- trčka r- demokratické straně. — Tajný plán přivrčenců otroctví. — Zásady stran. — Lincoln svolen za presidenta.

NA jižním břehu řeky Potomac, kde pojí se tato s řekou Shenandoah, roz- kládá se malé mčstečko zvané Marper's Ferry. V době té nemčlo městeč- ko více než 4.000 obyvatelů, však vláda Spojených Státťi mčla zde velkou zbrojnici, kde uloženo b}-lo na 200.000 ručnic, několik děl a hojnost nábojů. Zbrojnice této se zmocniti, ozbrojiti černé otroky a vyvolati tak všeobecné povstání černochů — to bylo myšlénkou Brownovou, k tomu konal přípr.ivy po celý téměř rok.

Brown měl za to, že jakmile černochu vtiskne tlo ruky i)ušku, z tohoto stane se zoufalý bojovník za své osvobození — a v tom tento jinak zkušený muž se zklamal. Život otrocký neničí pouze tělo — on zničí i ducha; v otroc- tví vychovaný člověk nemá odvahy postaviti se na odpor svému utlačovateli a byť kynulo mu jisté vítězství.

Hrftwn pod jménem Smith najal farmu blíže Harpers r'err\', kam potaji scházeli se nečetní jeho stoupenci a snášeny zbraně.

Se sedmnácti bělochy a pěti černochy chtěl zmocniti se Brown zbrojnice a přinutit všechny virginské otroky k vzpouře. Dne 17. října r. 1859 vnikl za soumraku do městečka a aby tím větší zděšení a zmatek mezi obyvateli spůso- bil, nechal přetínati plynové roury a strhati tcle<.írafické dráty. Kolem desáté hodiny shasly všechny plynové plameny a mezi tím co lid zděšeně pobíhal sem a tam, nevěda co se to děje, pospíšil lirown k zbrojnici, které se také beze všeho odporu zmocnil. Mezi odvážlivci těmi byli též tři synové Brownovi, Owen, Oliver a Watson, pak jeho zeť Thompson. Když měli zbrojnici v rukou svých, pozatýkali blízké otrokáře, s nimiž však vlídně bylo nakládáno. Brown byv tázán, jakým pr;'ivem se činu takového odvažuje, odpověděl: ,,Chci osvo- boditi otroky a činím tak právem všemohoucího boha!"

Jako blesk rozlétla se zpráva tato po celém městečku a okolí a / tlupy Brownovy ozývalo se: ,,Jsme abolitionisté a přišli jsme osvobodit černé otroky!" Tu a tam ozval se výstřel lichou nocí, zde opět viděn byl prchající černoch — a to utvrzovalo zděšený lid v domnění, že silné vojsko protiotrokářské přitrhlo a začíná vésti válku proti Jihu. Ještě přede dnem vysláni jsou posli na všechny strany a milice státní volána do zbraně. Brown, jehož tlupa během noci značně sesílila, měl dosti času prchnouti s ukořistěnou zbraní do hor — však on váhal; čekal, že co nejdříve obklopen bude nepřehlednými zástupy těch, o jichž osvobození usiloval. Chvíle trapné nejistoty brzy minuly. Ozvaly se výstřely, rachot bubnů a v malé chvíli byl Brown obklíčen státní milicí virginskou (500 mužů), baltimorskou (600 mužů); městečko Harpcr's Vitx-ty po.stavilo asi 300 mužů a colonel Robert K. Lee přitrhl sem z Washinj^tonu se sto námořníky; tato síla vojska přivolána byla sem, aby svedla boj s — dvacíti muži!

10

Brown bránil se se svým hloučkem zoufale v zbrojnici celý den, až noc přerušila nerovný ten zápas. Hoj ustal — ale ve zbrojnici odehrávala se scéna dojemná. Zé všech bojovníků zbyli již jenom čtyři, kteří byli s to další odpor klásti. Syn Brownův, Oliver, byl již mrtev, Watson zápasil se smrtí. Maje hlavu umírajícího syna na klíne a ohmatávaje jeho slábnoucí tepnu, napomínal šedý bojovník stále ostatní, by bděli a byli pohotově.

- Ráno učiněn byl opětný útok na arsenál. Brown žádán byl, aby se vzdal — ale on chtěl, aby mohl v pokoji odejíti se zbraní v ruce. To ovšem nemohlo býti dovoleno a boj znovu započal. Vojáci chtěli vypáčit dvéře — leč rychlou

\m!í''!i^:^';íii^í?ík:*!

John Brown v Ha P6. s Ferry.

palbou obleženýci\ byli odehnáni. ]'osléze námořníci velkým řebříkem dvéře rozbili — a z těchto vystoupili čtyři lidé s napřaženými puškami; byli hotovi podniknouti boj i s touto přesilou.

Vojáci zůstali okamžik zaraženi — však hned zahřměla salva a když kouř se rozplynul, bylo viděti tři reky klesající k zemi a krvácející z těžkých ran. Brown stál nepohnutě jako socha a z dvou ran řinula se rudá krev. Jeden vojín přiskočil a fal starce do tváře a ještě na zemi ležící byl Brown bodnut. Rozzuřený lid chtěl se naň vrhnouti a jej rozsápati — \šak bylo mu v tom vojskem zabráněno.

Veškerého umění lékařského použito b)lo, aby Brown zachován byl pro —

u

šibenici, líyl postaven pied soud — však celé přelíčení bylo spíše posmčchem slepé spravedlnosti. Nic nebylo připuštěno, co sloužiti mélo ku prospěchu obžalovaného — chátra v soudní síni charlestonské přerušovala surovými vý- křiky obhájce a když tento dovolával se svobody slova, bylo mu řečeno, aby raději ustal. Brovvn pak, ještě nemocný, s tváří spuchlou, pohlížel na veškeré to soptění s opovržením a snášel veškeré ústrky se stoickým klidem. Když obhájce jeho chtěl porotce přesvědčiti, že Brown je pomaten, maje za to, že byl vyšší mocí povolán k tomu, aby osvobodil černé otroky, pokáral jej za to sám Brown v delší řeči, po které klesl vysílením do mdlob; když procitl, oznámen byl mu ortel: smrt provazem!

Dne 3. prosince, 1859 vyveden byl Brovvn z vězení na popraviště. Kráčel pevně — a ti, kteří neobyčejného muže utratiti měli, děsili se okamžiku toho více, nežli oběC sama. Se všech končin svoláno sem vojsko; Brown vystoupil na lešení a rozhlédl se kolem — pak spoutanýma rukama sejmul s hlavy klobouk. Neděsil se smrti ^— čelil jí několikráte v boji — nelekal se ani nyní. Šerif podávaje mu šátek pravil: ,,Až budete připraven upusťte šátek co znamení." — ,,Díky," odvětil Brown, ,,toho není zapotřebí, já jsem vždy připra- ven. Hleďte jen, aby bylo vše krátce vykonáno." Několik minut děsného očekávání uplynulo, nežli se vojsko rozestavilo. Konečně dáno znamení — propadištč kleslo — Browna nebylo více.

Pokus Johna lírowna, s hrstkou stoupenců svých osvoboditi otroky a zbaviti Spojené Státy ohavné skvrny, zdál se býti na první pohled šíleným, také se nezdařil a stoupenci Brownovi jakož i on sám zaplatili odvážlivost tu svými život)', zanechavše zde opuštěné vdovy a sirotky; leč přec měl v zápětí to, oč malý hlouček tento usiloval: brzy přestalo vyjednávání a nastala doba činů. Největší nepřátelé Brownovi, kteří prohlašovali jej z počátku za fanatic- kého šílence, doznati museli, že činem svým uspíšil zápas, který dříve či později přijíti mušek Historie americká křivdí Brownovi, že nestaví jej mezi nejpřed- nější muže, kterým přičítá se zásluha o odstranění otroctví. Pokus Brownův probudil dřímající vrstvy, které nestavěly se ještě ani na tu ani na onu stranu

— nastalo rozdvojení, každý nucen byl voliti řadu, v které chtěl bojovati; čekalo se jen na první ránu co znamení k všeobecnému boji. —

Republikánská strana, která napsala na prapor svůj smělé heslo: svoboda černým otrokům! — z počátku čítala jen málo stoupenců, však nyní jako mocné těleso přitahovala k sobě různé frakce a vynikající muže, kteří vidouce rychlý vzrůst strany této, spěchali pod její prapor, aby pomáhali zlomiti moc otrokář- ské vlády, která doposud řídila osudy země této.

Zchytralí vůdcové jižní přicházeli k tomu poznání, že nebudou s to zvoliti svého presidenta a počínali pracovati na uskutečnění dávno chované myšlénky

— roztrhnouti Unii a založiti svoji vlastní vládu na Jihu, jejíž hlavním základem by bylo otroctví. To bylo jejich dávným snem — a nyní naskytovala se jim k jeho uskutečnění ta nejkrásnější příležitost. Otrokářský zákon počínal hnusiti se šlechetným mužům i ženám jak na Severu tak i na Jihu a proto volání, že diákona toho na Severu není šetřeno, nemělo by na lid žádoucích účinků; jiné příčiny k odtržení nebylo. Až nyní teprv jim běh událostí sám byl příznivý. Strana, která zvolila Buchanana, pozůstávala z demokratů severních i jižních, však nyní počínala se trhati, nebof severním demokratům protivilo se počínání

12

otrokářů právě tak jako republikánům. Zejména strana vedená senaotrem Stephen Douglasem shodovala se v zásadách svých v otázce otroctví s republi- kány. Jižní politikové pracovali všemi silami k tomu, aby demokratická strana roztržením stala se bezmocnou. To dle jejich náhledu posloužilo by více k uskutečnění smělého plánu Jihanú, nežli opětné zvolení presidenta pomoci spo- jené demokracie. Republikáni — tedy rozhodní odpůrci otroctví zvolí svého presidenta a pak bude se moci k celému Jihu zvolati: ,,Pryč s panstvím Severu! dolů s abolitionisty!" Toto heslo mělo by žádoucí účinky a celý Jih vzplane touhou po odtržení od protiotrokářského Severu!

Tak počítali nyní politikové jižní a tímto plánem se zanášejíce. vstupo\ali do konvence charlestonské dne 23. dubna 1860, kde na\Tžen měl být kandidát pro úřad presidentský.

V ustanovený den sešlo se kolem šesti set delegátu \- hla\níni městě Jižní Caroliny, Charlestonu a zvolili za předsedu konvence Caleb Cushinga z Massa- chusetts. Již při předběžném jednání pozorovati bylo. kam směřují politikáři jižní — brzy seznáno, že v době krátké základy spojené demokracie budou otřeseny tak mocně, že tato nevyhnutelně rozpadnouti se musí.

Zvolení Cushinga za předsedu konvence uspokojilo Jihan}- úplně, neboť byl on znám co přívrženec otroctví; přece však když Jih usilovati počal o roz- tržení Unie, zvítězil u Cushinga cit vlastenecký a on prohlásil: ,,Až potud a ne dále!" Byl pak horliv^ým přívržencem národní vlády.

Cushing-, když zaujímal místo co předseda konvence, pravil me/.i jiným, že posláním demokracie jest ..obnoviti starý řád a zachovati neporušenou právomocnost států." Prohlásil dále, že ,, republikáni chtí zničit ústavu a popu- zují jednu polovinu Unie proti druhé, čímž snaží se přivolati na zemi tuto hrúz\' občanské války; vznešeným posláním spojené demokracie že jest udeřit a zvítězit nad nepřáteli ústavy spolkové."

Přítomní delegáte odměnili se za slova ta bouřlivým potleskem - - jenom vyslanci ze států otrokářských nenechali se tímto všeobecným nadšením strh- nouti. Oni rozhodně nepřáli si porážku republikánské stran)' — neb by neměli příčin k odtržení. Oni naopak chtěli docíliti toho, by strana demokratická byla poražena a za tím účelem chtěli spůsobiti roztržku stůj co stůj.

Ještě před sejitím konvence vědělo se, že největší naději na nominaci demokratickou měl Stephen Douglass, který otroctví nepi^ál. Proto také vstu- povali Jihané do konvence této s úmyslem navrhovati platformu, v které otroctví prohlašováno bylo za národní instituci, vědouce, že strana Douglass- ova platformu takovou zavrhne a to mělo býti příčinou k roztržení.

Ustanoven byl výbor, v němž zasedal z každého státu jeden delegát, na vypracování platformy. Vyslanec massachussettský (Mr. Butler> ve výboru tom navrhl, aby přijata byla ,, Platforma cincinnatská", přijatá v konvenci, v které nominován byl za presidenta Buchanan ; platforma tato uznávala svrchovanost Států, t. j. aby v každém území lid sám rozhodoval, má-li tam otroctví býti trpěno, čili ne. Nyní naskytla se Jihanům první příležitost k provedení jejich plánu a oni také okamžiku toho použili tím, že platformu Butlerem navrženou zavrhli. Většina výboru hned na to vystoupila s návr- hem, aby ,, cincinnatská platforma" byla přijata s tím dodatkem, že kongres a vůbec žádná zákonodárná moc nemá dle rozhodnutí nejvyššího soudce Taneyho

13

míchati se do otázky otroctví ; dodatek tento čelil k tomu, aby strana demokratická prohlásila otroctví za posvátnou a neporušitelnou instituci národní.

Nyní již severní demokraté počínali nahlížeti, kam jižní jejich spojenci míří; proto také menšina výboru rozhodla vyjíti jižním baronům vstříc a trochu povoliti. Chtčli, v pádu že by přijata byla ,,cincinnatská platforma", podvo- liti se rozhodnutí nejvyššího soudu spolkového o ústavnosti zákonu. Ba přijali i dodatek, v kterém odsuzováno bylo co nejrozhodněji jednání sborů zákonodárnvch v .severních státech, vůči známému zákonu otrokářskému. Však

,-r-"^.

"^ -^.~ ^ .^'^XsS^

Prováděni zákona otrokářského.

Butler nechtěl ani tolik povoliti a tak se stalo, že výbor vrátil se do konvence s třemi zprávami : většiny, menšiny a zprávou Butlerovou.

Dlouhá a velmi prudká debata rozpředla se o tom., která platforma by přijata býti měla. Avery ze Severní Karoliny, který b>'l předsedou výboru většiny, prohlásil, že pakli by demokratická strana měla prohlásiti, že uznává svrchovanost států, museli by jižní zástupci považovati krok ten za ohrožování svých zájmů. Debata trvala až do dne 29. dubna (1860) a ráno dne 30. konečně přikročeno k hlasování. Galerie byl}' obecenstvem přeplněny. Nej- dříve hlasováno o platformě Butlerem navrhované, kteráž byla zavržena. Na to hlasováno o platformě navrhované menšinou výboru a tato přijata.

Nyní spiklí Jihané vystoupili zcela zjevně; deleg^ace ze státu Alabama nechala ústy svého předsedy L. Pope Walkera prohlásiti, že z konvence

u

vystupuje. Ostatní delegáti z jižních států následo^^ali příkladu alabamských a všichni pak sešli se v St. Andrews Halí, kde počali zakládati novou, ne- odvislou stranu politickou. Roztržka demokratické strany byla hotovou událostí — otázka otroctví rozštčpila starou Demokracii a nebylo více nejmenší nadčje na opčtné sloučení. Jihané dosáhli, po čem byli toužili a o navrácení se k staré straně nechtěli ani slyšeti. Lid charlestonský uvítal roztržku s neobyčejným nadšením a ulice byly po celou noc oživovány roku- jícími občany.

Následujícího dne odštěpenci majíce James A. Bayarda z Delaware v čele, zorganisovali se a nazvali konvenci svoji , .konvencí národní", tropili si úsměšky z těch, které byli opustili a dne 3. května sezení odročili, když se byli usnesli, že sejdou se opětně v červnu v Richmondu, stát Virginia. Též i druhá strana sezení odročila, aniž by byla nominaci učinila a měla sejíti se v Baltimqre dne 18. června.

Odštěpenci sjeli se dne 11. června v Richmondu, však Robert Toombs a jiní vynikající politikáři zaslali jim dopi.sy, radíce v nich, by prozatím žádných kroků činěno nebylo, ale aby znovu vstoupili do konvence baltimorské a tam postavili se na odpor nominování Stephen Douglassa. Tak se také stalo; konvence richmondská byla odročena a většina delegátů spěchala do Baltimore, kde chtěli žádati o připuštění do konvence, z které dobrovolně byli vystoupili.

V ustanovený den konvence demokratická v Baltimore zahájena s Cush- ingem na místě před.sednickém. Prvním předmětem debaty bylo, mají-li býti odštěpenci připuštěni, čili ne. Někteří, obávajíce se, že roztržení strany by znamenalo porážku, přáli si, by z Richmodu přišlí byli připuštěni; jiní však navrhovali, aby připuštěni byli jenom tehdy, když se zavážou zůstati při usnesení většiny. Po delší debatě záležitost odkázána výboru, který ve své zprávě odporučoval, aby na místo odštěpencú připuštěni byli přívrženci Douglassovi. V nastalé debatě, která byla velmi prudká, odporučovali někteří znovu dovážení černochů z Afriky, za čež byli odměňováni bouřlivou po- chvalou, však odporučení výborem přijato nebylo, načež následovalo vystoupení 2 konvence delegátů států otrockých. Druhý den, 23. června, vystoupil i Cushing s většinou delegace massachussettské. Oznámiv vystoupení své, Butler ku konci řeči pravil : ,, Nemohu zasedati v konvenci, kde africký obchod s otroky, což jest před zákony mojí vlasti lupičstvím, jest za takového souhlasu odporučován !"

Místopředseda Todd z Ohia zasedl na místo předsednické a v jednání pokračováno, až konečně zde pro úřad presidenta jmenován jest Stephen A. Douglass z Illinois; nominace tato provedena téměř jednohlasně. Za místo- presidenta navržen Hershel V. Johnson z Georgie. Odštěpenci sešli se pod předsednictvím Cushinga, nazvali stranu svoji Národní Demokracií a navrhli za presidenta Johna C. Breckenridge z Kentucky a za místopresidenta Jos. Lave-a z C>regonu. Nedávno v život uvedená nová strana, která nazývala se ,, National Constitutional Party", nominovala Johna Bella za presidenta a Edwarda Everetta za místopresidenta; republikánská strana pak v konvenci chicagské jmenovala pro úřad presidenta Abrahama Lincolna z Illinoisu, a Hannibala Hamlina z Maine za místopresidenta.

1;7

Kcpublikánsk;i strana směle i)osta\ila se proti otroctví a proti rozhodnuti nejvyššího soudce spolkového; prohlásila, že ústava spolková nejenom nedo- voluje, ale rozhodně zavrhuje otroctví a že opačné. v}'kládání této jest politic- kým rouhačstvím, které podrývá pokoj celé země. Ku konci v prohlášení zásad svých pravili ,,žc nové dovážení otroku z Afriky jest zločinem páchaným proti lidskosti a ohavnou skvrnou devatenáctého století."

("tyři presitlentští kandidáti byli v poli. Strana demokratická byla rotržena na dobro. Frakce Dou^lassova nezaujala v otázce otroctví žádné stanoviska rozhodné, taktéž i strana Bellova nechtěla prohlásiti veřejně, jak v nejdůležitějšf otázce té zachovati se míní. její zásadou, jak z prohlášení vysvítá bylo: Zacho- váni ústavy, zachováni celistvosti I 'nic a provádčiii zákonů. Zde ponecháno^ bylo občanům, vykládati si zásadu tuto jak právě jí rozuměli. Pouze výstřední" frakce demokratická, vedená Breckenridtj,em a strana republikánská, vedena Lincoln-em postavily se na rozhodná stanoviska. Prvnější umínili si buďto zavésti v Americe otroctví do všech státu neb zničiti Unii, republikáni zase prohlašovali, že nastávající volby budou ,, zápasem mezi otroctvím a svobo- dou" a že ,,Unie nemůže existovati z póla svobodnou a zpola otrockou."

Země tato nepamatuje zuf-ivějšího zápasu volebního nad tento, z kteréhcř posléze vyšel co vítěz kadidát strany republikánské Abraham Lincoln, obdržev vétšinu hlasů nad o.statními kandidáty. —

Naznačil jsem krátce, jaký byl tajný plán Jihanů: roztrhnouti demokratic- kou stranu, přivoditi její porážku a pomoci tak republikánům k vítězství. Plán jejich, jak vidět vydařil .se tak jak si byli přáli. Nyní zbývalo to ostatní k vyko- nání a sice: rozohniti mysle jižního obyvatelstva proti ,,abolitionistické vládě" a posléze pozvednouti páži k poslední ráně a přetnouti svazek, který dosud poutal jižní státy k severním.

Těch mužů, kteří na tuto zem uvalili hrůzy občanské války, nebylo mnoho — za to však byli velice obratní a činní. Nejčileji počínal si Williarhs L. Lancey z Alabamy. Ten odvažoval se až do severních států, hlásaje zde zásady otro- kářů — a lid severní byl tak ohnivými slovy jeho unesen, že poslouchal jej se zbožnou úctou. Vrátiv se na Jih, počal rozohňovati slovy plamennými mysle obyvatelstva a z jeho volání vyznívalo stále: ,, dodejme si odvahy! strhněme Jih v revoluci! Pryč s vládou abolitionistickou!"

Novou příčinu vynašli si Jihané, aby tím více mysle lidu proti Seveřanům popudili. Lincoln obdržel o milion hlasů méně, nežli všichni jeho soupeři dohromady a tu Jihané strhli pokřik: ,.Zaujme-li křeslo presidentské, stane se uchvatitelem, jelikož nemá zákonnitou většinu hlasů!" Chladnoucí mysle lidu musely být znovu burcovány a na Jihu opět ve všech časopisech ba i s kazatelen hkísáno: ,, vzhůru, naše svoboda jest v nebezpečí!"

Lid nechal se křikem tímto ohlušiti tak, že neslyšel více mírné napomínání rozvážlivčjších státníků — on nechal se zaslepiti, že neviděl, v jakou záhubu demagogy jižními jest veden; počal věřiti a záhy po celém Jihu nalezla slova politických spiklenců vřelého ohlasu.

KAPITOLA III.

Touha po samostatiu' vlddč. — Přípravy k odtrženi. — Smýšleni llr^í^iňanú. — Rozčileni v Charles tonu. — Statni konvenee. — Tajné ai:;itace odšte- peneů. — Kroky k odšt čpěni :■ jiřjnieh státech.

PODNĚT k odtržení Jihu od Severu, nezavdalo pouze protivení se zákonům otrockým, nebo volba Lincolnova. Byly to pouhé záminky, na jaké jižní baroni dávno byli cekali, však myšlénku na odtržení tajili již dlouhá léta. Oni dávno snili o samostatné vládě — však obávali se veřejně vystoupiti, jeli- kož nedostávalo se jim jiskry, pomocí které by rozplameniti mohli mysle obecného lidu. < )bčanstvo státu .severních přestalo poslouchati zákonů otro- kářských — Lincoln zvolen za presidenta — a tuto dobu uznali politikáři jižní za nejpříhodnější k uskutečnění svých snů. Sám Robert Harnwell Rhent v konvenci charlestonské s velikým pathosem pravil: ,,Není to snad událost jediného dne — to nespusobilo zvolení Lincolna za presidenta, to nezavinilo neposloucháni zákona otrokářského — to jest událost, na kterou připravovali jsme se plných třicet roků. Co týče se zákona o pronásledování otroků, já sám

pochyboval o jeho ústavnosti " Francis S. Parker v té samé konvenci

pravil: ,,Není to žádný křečovitý záchvat, který snad náhle zemi tuto postihl, to připravuje se již od tí-iceti roků." — Lawrence M. Keit přiznal se, že byl účasten odštěpenského hnutí od té doby, co vstoupil do politického života.

Z toho vysvítá, že jih dávno pomýšlel na odtržení od Severu, však očeká- val jenom příhodné k tomu doby. Proto mýlil se — neb vědomě lhal — pre- sident Buchanan, když ve výročním poselství svém r. 1860 pravil, že ..ustavičné míchání se Seveřanů do otázky otroctví přivodilo nynější nesnáze." ("asopis De Bou>'s AVr-zWc, hlavní to or^án otrokářů, přinášeje úsudek o presidentovu poselství, mezi jiným pravil: ,,jest to velikou mýlkou domnívati se, že aboliti- onisté jsou příčinou rozkolu mezi Jihem a Severem. Přistěhovalí kavalíři, Jakobini a Hugenoti usazovali se ve státech jižních, Puritáni ve státech sever- ních. Prvnéjší jsou třídou panovačnou — druzí jsou rozenými otroky . . . ." Jiný časopis jižní psal, že jest to nesmyslné tvrditi, jako by ,,abolitionistický žvast" zavinil roztržku a dodal: ..Jihany nutí k tomu svědomí, nebof cítíme ponížení velké v tom, jsme-li my ,, jižní kavalíři" stavěni vládou na stejný stupeň se severními neotesanci." Na jiném místě opět prohlašoval: ,,My jsme tím nejvznešenějším plemenem celého světa!"

Však v největším opovržení měli Seveřany obyvatelé Jižní Karolíny. Samo- zvaní vůdcové lidu nenáviděli republikánskou vládu a toužili po nějakém krá- lovství, aby ,, jižní kavalíři" mohli se v celé slávě při dvoru skvíti a erby se honositi — jako to byli v Evropě viděli. Proto také tím usilovněji naléhali na odtržení od , .surového Severu." Oni s obdivem pohlíželi ku dvoru anglickému — toužili po hermelínu, po erbech, dvorních slavnostech a nejednou ozvaly se hlasy: ,,Kéž bychom jenom měli zde někoho z rodiny královské, který by nad námi vlády se uvázal!"

Nepokojní živlové Jižní Karolíny byli stále v tajném spojení s ostatními politiky jižními a ustavičně vyjednávalo se odtržení od Severu. Již v roce

icS59 státní zákonodárství Jižní Karolín)- prohlásilo, že , .hotovo jest s ostatními otrockými státy vyjednávati o založení Jižní Konfederace." Politikové Jižní Karolíny chtéli pro svůj plán získati hlavně Virijinii a proto také státní guver- nér vyslal tam C. G. Menningena, aby V^irgiňany k společné práci povzbudil. Ten vydal k obyvatelstvu provolání, které končilo slov)-: ..\^ rukou Virgiňanů n\ní ponechávám \éc celého Jihu." Však Virgiňané váhali, ne snad z vlaste- nectví — ale obávali se. že by Jižní Konfederace zavedla opět dovážení otroků z Afrik}', což b\' značně uškodilo \'irginii. která s otrok)- dělala nejxětší obcho- <!)•. Menningen vrátil se tedy s nepořízenou.

Zmínil jsem se krátce o př"íčinách, které vedly Jih k adboji proti Severu, aby čtenář mohl o všem utvoi^iti si jasný pojem. Hlavní podnět k tomu za- vdalo, že Jihané považovali sebe za lepší tf-ídu lidí a s opovržením pohlíželi na Seveřany, s nimiž přeci před zákonem stavěni byli na stejný stupeň. Ze to bylo hlavní příčinou, to dokazují slova některých politiků; na odtržení pomýšleno b)do již před tí^iceti roky — a v dobách těch přeci protiotrokářská agitace byla nepatrnou. Přece ale časopis CJiarlcston Mcrciiry, když válka již zuřila (1864) jDrohlásil: ,. Jižní Karolína vrhla se v zápas tento pouze za udržení otroctví a pro nic jiného. Neodvislost Jihu nemá žádného jiného podkladu — neodvislost a otroctví musí státi nebo klesnouti společně!"

Když volba Lincolnova byla zajištěna, chtěli političtí vůdcové Jižní Karo- h'ny hned přikročiti k činu. Aby však byli důkladně na vše připraveni, svoláno jest zvláštní zasedání zákonodárství na den 5. listopadu do Columbia, kam přicházely povzbuzující depeše z jiných států. ,, Severní Karolína se odtrhne," zněla zpráva z Raleigh. ,,Náš stát jest pro odštěpení," oznamováno jest z hlavního města Alabamy. Taková též zpráva přišla z Georgie. Z Washingtonu, sídelního města vlády spolkové, telegrafováno: ,. Někteří Jihané nalézající se ve službě vlády, nasadili palmové kokard)- a prohlásili, že jsou hotovi vydati se na pochod k Jihu." Depeše z Richmondu zněla: ,, Pakliže se odtrhnete, pošleme vám na pomoc vojsko." Nejdůležitější však byla druhá depeše z Washingtonu znění následujícího: ,, Buďte pevni; veliké množství zbraní bude 7-ítra posláno na Jih ze spolkového arsenálu. President (Buchanan) jest ve velkých rozpacích; on přeje Jihu, však bojí se podporovati snahy jeho veřejně."

Depeše tyto přicházely jedna za druhou a byly posýlány hned do Charles- tonu, kde spúsobily to největší rozčilení. Lid sbíhal se na ulicích a všude živé rokováno bylo o odtržení jižních států a zavedení samostatné vlády. Kde bylo několik občanů pohromadě, tam hned vyskytl se některý řečník, který mysle lidu ještě více rozohňoval. Všude \'olána sláva neodvislosti Jihu, hudba zněla, děla hřímala a po celou noc plály slavnostní ohně. Každý občan okrášlil če- pici neb klobouk kokardou (shotovenou z modré hedbávné pentle a uprostřed nápodobený palmový strom.) Spolkové úřadovny jsou zavřeny a odevzdány s veškerou formalitou v moc státu. Dne 7. listopadu distriktní soudce McGrath složil hodnost svoji co vládní úřadník a pravil k porotcům: ,,Dnes naposledy vykonával jsem povinnost svoji co spolkový soudce, dle zákonů Spojených Států v Jižní Karolíně." V té samé době složili úřady své výběrčí cla a spol- kový návladní.

Zákonodárství Jižní Karolíny zasedlo v den zvolení Lincolna a hned v obou domech podány návrhy na svolání sjezdu, kde o otázce odtržení od

J08. Čermák: „Občanská válka".- 'i*

18

Unie rozhodnouti se mělo. Někteří ro/.vážli\'ější politiko\é radili, by se ještě posečkalo, však většina nechtěla o tom ani slyšet. Obávali se, že by mysle lidu, nyní zvolením Lincolna rozbouřené, po čase se utišil}' a oni jiak museli b\- čekati na novou příležitost. Oni chtěli kouti dokud bjdo železo žhaxé; lidu bylo namlouváno, že bjii již zástupci Jihu vysláni ke dvorům evropským a že všechny mocnosti jsou Jihanňm nakloněny. Jeden řečník prohlásil dok(Mice. ž,e jedna velmoc (Francie) v ])ádu že b}- ])rý se několik státu odtrhlo, chce učiniti smlouvu na dodá\'ání ba\"lny, co se jí v zemi té spotřebuje; žádal, aby se rozhodlo hned, neboť ,,budeme-li čekati na společné vystouj)ení," pravil, ,, otroctví a práva státu budou opuštěna — svrchovanost státu a věc celého Jihu bude ztracena!" James Chestnut, tehdy člen spolkového senátu, byl též pro neodkladné odtržení a člen zastupitelstva W .W. Boyce pravil: , .Jediné co nám zbývá jest ozbrojiti se. jakmile jenom dostane se n;im věrohodných zpráv o zvolení Lincolna! Na Jižní Karolíně jest, aby co nejdříve odtrhla se od Unie I"

Ostatní členové mluvili v tom samém smyslu a dne 12. listopadu konečně" přijat návrh, svolati zvláštní sjezd. Zákonodárství prohlásilo též úplnou ,, Svr- chovanost jednotlivých Států." to jest. že státy mají úplné právo od Unie se odtrhnouti, jelikož nejsou podřízeny vládě spolkové; ony nebyly vhuiou tou utvořeny a nenáleží k ní, státy naopak utvořily spolkovou vládu; od nich že tato pi-ijímá svoji moc."

Ostatní otrokářské státx' následovaly příkladu Jižní Karolín\' a všude ěiněn\- kroky k odštěpení. V Georgii nejčinnějším byl tehdejší senátor spolkový Robert Toombs, který získal si velikých zásluh o uvalení války ol)čanské na tuto zemi. V řeči své, kterou měl dne 13. listopadu v Miledgeville. pravil: ..Povolejte- vaše syny zpět z armády, z námořních lodí. ba z každé vládní služby. Podržte si daně ve vašich pokladnách. Kupte za ně zbraň a vrhněte krvavý oštěp do toho doupěte paličů a vrahů! (Seveřanů) .... Dvacet roků práce, namáhání a připravování nedocílilo by ty výhody, jaké získá Sever, pakliže 5. bí-ezen najde

nás ještě v Unii! Udeřte tedy, dokud čas! Já žádám V^ás. dejte mi do

ruky meč. nebo ncdáte-li mi jej Vy, jako že bůh je nade mnou, chopím se ho sám!" — - Doěkat se čeho byl žádal — meč mu byl vtisknut v pravici, však muž tento, který před vypuknutím války měl hrdinství plná ústa, co vojín os\ědčil se býti tím největším zbabělcem.

Zákonodárství státu Georgie následovalo příkladu Jižní Karolín}- a nařídilo^ svolati konvenci, kde jednati se mělo o odtržení. Taktéž zachovalo se záko- nodárství mississippské. L. G .C. Lamar, tehdejší kongresník z Mississippi,, předložil již lidu vypracovaný plán příští Jižní Konfederace; krátce před zvole- ním vyslanců do alabamské konvence prohlášeno ve .sjezdu methodistů v Mongtomery, že uznávají prospěch do\'ážení otroků z Afriky, že otroctví jest moudrou, lidskou a spravedlivou institucí, schvalovanou samým bohem; ku konci prohlášení svého pravili: ,,Naše srdce jsou s Jihem; bude-li potřebo- vati našich paží v boji za neodvislost, nebudeme nečinní v hodině nebezpečí." Posléze též státy Florida, Louisiana a Texas následovaly příkladu ostat- ních a náčelníky prohlašováno, že státy mají úplné právo odtrhnouti se; státy prý utvořily vládu a ne vláda státy a proto tyto, nejsou-H s vládou spokojeny, mohou se odtrhnouti a utvořiti vládu svoji vlastní. A právě těch států, v kterých.

19

nejvíce natropeno bylo křiku o „utvoření nynější vlády" nestávalo v době, kdy vláda spolková utvořena byla; nékteré pak byly majetkem cizích mocností, (juvernéři jižních států souhlasili úplně s odštěpenci, jimž jestč tajně nadržo- v;'ino bylo samotným presidentem a jeho kabinetem.

Takové bylo hnutí v jižních státech, které celilo k zničení Unie. Prvního kroku odvážila se Jižní Karolína a když zákonodárství státní uzavřelo svolati sjezd, kde jednati se mělo o odtržení, rozejeli se řečníci po celém státu a všude lidu barvami nejčernějšími líčili ono ,, utrpení Jižní Karolíny v Unii." Proto také m;'i prý Karolína nejen právo odtrhnouti se, ale jest to ,.její svatou poxinností." Podávám zde výňatek z řeči jednoho vynikajícího řečníka, aby čtenář >eznal, jakým spúsobem lid hnán byl v revoluci — v jaké nenávisti jižní politikové měli severní polovici této země: ,,\'^ otázce této," pravil, ,, jedná se o majetek mající ceny tři milion\\ ]\ikli že u volebního osudí rozhodnete, že Jižní Karolína má ještě na dále zůstati ve svazku, obětujete za tři miliony vašeho majetku . . . Unie jest mrchou, plnící zápachem nozdry Jihu . . . Hoj, moji jiřátelé, ještě několik týdnů a vy spatříte s opevnění vláti korouhev s jjalmou — znak to Jižní Konfederace!" t harlestoii J/<7r///-j/ jal se opět vyzývati všechny Jihany, nalézající se v úřadech nebo při vojští, aby ihned úřady a důstojenství složili a spěli ku pomoci Jihu, který připravoval se k odboji proti Severu.

Vyzvání toho uposlechlo mnoho úřadníků v Jižní Karolíně. Admirál Shubrick, který též pocházel z Jižní Karolíny a nechtěl vyzvání fanatických politiků uposlechnouti, stal se předmětem těch nejsprostších útoků, za to ale oslavován co velký vlastenec Lieutenant J. R. Hamilton, který v pevnosti Monroe vydal provolání k všem Jihanům v službě námořní se nalézajícím a mezi jiným pravil: ,,Co Jih na vás nyní žádá jest: připlujte s loďmi i s muž- stvem, abyste mohli těchto použíti proti utlačovatelům našich svob.od a proti nepřátelům našeho lidu!"

Výbory pro bezpečnost byly na všech stranách organisovány a povinností těchto bylo potlačiti každé hnutí, které by nebylo v souhlasu se zámysly odště- penců. Ořadníci výborů těchto měli právo rozhodovati sporné otázky mezi občany a jejich rozhodnutí b\'lo konečné — odtud nebylo odvolání. Hlídky těmito výbory ustanovené mohly zatknout kteréhokoliv občana, pakli že tento byl v podezření, že lne k Unii, a předvésti jej k soudu před výkonný výbor. Veškeré schůzky černochů, třeba za účelem služeb božích svolané, byly rozhá- něny co protizákonné; bílí osadníci, kteří byli v podezření, že lnou k abolitio- nistům, byli v\háněni, v mnohých případech dehtem a peřím obaleni a na odiv vystavováni. A tak působením výboru toho stalo se, že v Jižní Karolíně jednohlasně rozhodnuto bylo pro odtržení, nebot směl hlasovati jenom ten, kdo byl znám ,, výboru bezpečnosti", že bude voliti do sjezdu vyslance, který bude hlasovati pro odtržení Jižní Karolí.iy od Unie. Tak bylo odtržení Jižní Karolíny zajištěno — kostky byly vrženy !

20

, KAPITOLA IV.

Odtrčoii Jiítii Karoli)iy veřcjnč proJilášoio. — Plán tnjcnuiika pokladny. — Presidentovo poselství. — Idálosti v přístavu charlestonskěui. — Zráda tajemníka Floyda. — DopraveJií vojska do pevnosti Suniter. — Xástup- ee Floydův jmenován.

DNE 3. prosince r. i86c) byli z\-oleni v}'slanci do sjezdu Jižní Karolíny a tito sjeli se v hlavním mčstč Columbia dne 17. David F. Jamieson zvolen b}'l za předsedu. Když ale dele<^áti měli skládati přísahu, postavila se jim v cestu mrzutá překážka. Ústava Jižní Karolíny nařizovala, že vždy při podobných příležitostech má býti nejdříve přísaháno na ústavai spolkovou. Však ex- guvernér Adams nen-echal se nařízením tím másti a přihlásiv se k slovu, pravil: ,, Sešli jsme se, abychom zničili tuto vládu a ne ji podporovali !" Ostatní delegáti byli toho samého mínění a tak přikročeno k jednání beze všech přc- ílepsaných formalit.

Předseda Jamieson zaujmuv místo, oslovil shromáždění krátce a ku korci pravil: ,, Nemohu vám nic lepšího odporučiti nežli slova Dantonova, která pronesl při počátcích francouzské revoluce a sice: ..Odvahu. — opět odvahu -- a bez konce odvahu!" Slova tato vyvolala mezi shromážděnými velkou bouři pochvaly, však hned na to vše utichlo a vyslanci pohlíželi zaraženě jeden na druhého. Právě ve chvíli této přinesena sem byla zpráva, že v městě počínají povážlivě zuřiti neštovice. Dán návrh na odročení, čemuž však někteří stavěli se na odpor, obávajíce se výsměchu. Vyslanec W. P. Mills zvolal: ,,Svět se vám vysměje a zvolá: to jest ta vychvalovaná rytířskost Jihu.^" Však pánům vyslancům hrozilo nebezpečí a oni vzdor všemu zdržování s nejbližším vlakem odejeli do Charlestonu, kde v Institute Halle v jednání pokračováno.

Nejdříve ustanoveny rozličné výbory, jako výbor na prozkoumání poměrů Jižní Karolíny k Spojeným Státům ohledně veřejného majetku, nalézajícího se v obvodu hranic, výbor na prozkoumání poměrů obchodních a konečně výbor pro spojení s ostatními otrokářskými Státy. Též ustanoven zvláštní výbor, kterému uloženo vypracovati prohlášení odštěpení; jednáno bylo o zavedení prozatímní vlády pro ostatní Státy, které budou chtít následovati příkladu Jižní Karolíny, o vyslání zvláštních komisařů do Washingtonu, kteří by s vládou měli vyjednávati o postoupení majetku nalézajícího se v Jižní Karolíně a konečně zvoleni zástupci, kteří měli sejíti se se zástupci ostatních otrokářských Států a společně vypracovati plán pro Jižní Konfederaci.

Výbor, kterému uloženo vypracovati prohlášení odtržení se Jižní Karolíny od Unie, předložil k odhlasování provolání následujícího znění:

,,My obrané Státu Jižní Karolíny, s/iromáčdění v konvenei, prohlašujeme tímto, že proJilášení přijaté námi v konve)ici dne 2j. kvétna teta Páné jeden tisíc sedm set a osmdesát osm, kde ústava Spojených Státfi byla scJiválena, jakož i veškeré skutky Generálního sJíromáždčni státního, kde schvalovány byly dodatky k zmínéné ústave, jsou tímto odvolány a Unie stávající mezi yižni Karolínou a ostatními Státy pod jménem ,, Spojené Státy Americké" se tímto ruší."

21

Bylo to v poledne 20. prosince 1860, kdy provolání toto výborem bylo konvenci předloženo a ve ti^i čtvrté na jednu všemi přítomnými zástupci přijato. Shromáždční v době té zasedalo v St. Andrew's Halí a uzavřeno, odebrati se v průvodu do Institute Halí, kde v sedm hodin večer u přítomnosti státních úřadníků a množství lidí potvrzen zrádný čin tento, jemuž však přezdíváno bylo — čin osvobození. ^

Unie jest rozštěpena !

Slova tato jako bleskem rozletlá se po celé zemi. V ulicích charleston- ských oslavováno prohlášení to, jako slaveno bylo ve Philadelphii prohlášení neodvislosti r. 1776. Letáky s prohlášením rozhazovány po ulicích — obchody zastaveny, lid se sbíhal a všude provolávána sláva Jižní Konfederaci. Dámy objevovaly se již s ,,odštěpenskými klobouky" na hlavách, korouhve vztyčeny, se všech věží ozýval se hlahol zvonu, hudba hrála na náměstí a ve všeobecný jásot ten zaznívalo hřmění děl. Několik mladíků odebralo se na hrob Johna C. Calhouna na hřbitově sv. Filipa a zde složili slavnou přísahu, že ,,chtí obě- tovati své životy, majetek i čest neodvislosti Jižní Karolíny."

Prohlášení neodvislosti Jižní Karolíny podepsáno bylo u přítomnosti guver- néra a jiných hodnostářů státních. Když všichni zástupci byli svá jména na listinu podepsali, přečetl předseda prohlášení lidu a ku konci dodal: ,, Prohlá- šení odštěpení bylo podepsáno a já tímto Stát Jižní Karolínu prohlašuji za svobodnou obec." Lid na to odpověděl ohlušujícím jásotem, — první rozhodný krok byl učiněn.

V sídelním městě vlády spolkové, Washingtonu, panovalo nad počínáním Jihanu rozčílení veliké, zejména kruhy obchodní sledovaly s napnutím každý krok odštěpenců. Jižní plantážníci dluhovali severním obchodníkům a továr- níkům ohromné sum)- peněz a od jisté doby již peníze odtamtud žádné nepři- cházely. Tajemník pokladny Cobb také pomáhal Jihanúm jak jen mohl. Když nastoupil úřad, byla pokladna spolková přeplněna penězi, však Cobb zrádným jednáním svým zničil veškerý úvěr spolkové vlády a v roce 1860 již nucen byl dlužiti se na velké úroky peníze, aby jen mohlo se zaplatiti za různé práce, pro vládu konané. Spůsobem tím snažil se tento ministr uvésti vládu v rozpaky finanční v předvečer velikých událostí. Však ještě jiným, ne méně podlým spůsobem snažil se Jihanúm pomoci. ,, Nepodnikejte ničeho nyní," pravil k ním v důvěrném dopisu, ,,ale j)ěstujte dále bavlnu." Za bavlnu platili Seveřané o rok na před — - Cobb chtěl docíliti toho, aby bavlna byla pěstována, peníze za ní přijaty — ale tato nedodána! Tím přišli by Seveřané o miliony peněz. Kdyby plantážníci tento plán byli prohlédli, zajisté že nebyli by se propůjčili k takovému podvodu — - ale co ceiek věděl o tajných šmejdech prohnanýcli politiků! Lid zde byl proto jen, aby v době rozhodné chopil se zbraně a bil se v poli se svými bratry, mezi tím co šmejdilové tito hověli si doma při ohnivém víně.

Sestatřicátý kongres měl se sejíti dne 3. prosince a dobu tu národ americký očekával s velikým rozechvěním. Vše dychtivě čekalo na výroční poselství presidentovo — každý žádostiv byl zvěděti, jak vysloví se nejvyšší úřadník o otázce, která hýbala celou zemí. Poselství presidentovo konečné bylo kongresu posláno, ale s jakou napnutostí bylo naň všemi vrstvami lidu čekáno, takové zklamání spůsobilo. Bázeň a nerozhodnost zírala z každého odstavce. V době,

kdy lid očekával od nejvyššího úradník-a svého rázná slova — slyšel samé ne- japné vytáčky; Buchanan přál otrokářům, však obával se to projeviti veřejné. Nesouhlasil s těmi, kteří chtěli docíliti roztržení Unie, ale neměl dosti odvahy říci jím, že odtržení od Unie nesmí trpěno býti. Tak snaže se uspokojiti strany obě, neuspokojil žádnou.

Nad jedním odstavcem poselství však měli Jihané dosti příčin jásati; bylo to kde president činil zmínku o otrokářském zákonu a protivení se jemu ve státech severních. Mezi jiným pravil, že vystupování zákonodárství některých severních států proti otrokářskému zákonu jest protiústavní a že státy tímto poškozené mají úplné právo k odporu, když byly veškeré pokojné a ústavní prostředky vyčerpaly. Odštěpenci nemohli si přáti ničeho více.

Největší pozornost vzbudila v poselství ona místa, kde president činil zmínku o tom, mají-li jednotlivé státy právo odtrhnouti se od Unie. Dříve však nežli úsudek svůj o veledůležité otázce této pronesl veřejně, měl poradu se spolkovým návladním, Jeremiah S. Blackem. Smýšlení presidenta Buchanana bylo krátce takové, že ,, každý stát má zděděné právo k odtržení se a když už jednou se odtrhne, že není zde moci, která by byla s to donutiti jej k navrácení ^.do Unie. Odtržením se stát přestává býti částí této republiky a pomocí vojska tomu chtít zabraňovat, bylo b\' protizákonní. Násilným donucením státu k návratu do Unie bylo by vypovídátu'm války, učinili by se z občanů dotyčného státu ,, nepřátelští spojenci" a tito měli by pak úplné právo dle toho jednati." V tom sm\-slu mluvil president Buchanan na radu spolkového ná^dad- ního ke koni^resu; však jeho vlastní svědomí snad káralo jej za tato slova a bázlivý a nerozhodný Buchanan odhodlal se také několik slov pronésti, kterými odštěpení co nejrozhodněji otlsuzoval. Ač v jednom odstaxxi přiznal Jihanům právo k odštěpení, přec prohlásil odtržení za zločin a nauku o svrchovanosti států za politické rouhačství. ,,Kd\-bychom měli se dle toho říditi," pravil, ,,byla by naše vláda jako provaz z písku, který rozsypal by se při každém zavanuti větru. Spůsobem tím," i)okračoval, ,, mohlo by se našich třiatřicet států rozdělit na tolik též nepřátelských republik. Unie roztržena by mohla býti tak na mnoho zlomků během několika týdnů a její utvoření stálo naše otce mnoho strádání, práce, ba i krve."

President snad sám lekl se těchto smělých slov a proto v zápětí zase spě- chal s léčivým balsámem. aby ránu. Jihu tímto domněle zasazenou, zacelil. Navrhoval, ab\' přijat byl dodatek k ústavě týkající se otroctví; dodatek jeho čelil k tomu, povznésti otroctxí na národní instituci, chrániti otrokáře \' jejich domnělých právech, provádění zákona otrokářského a prohlášení všech zákonů proti zákonu tomu na Severu přijatých, za neplatné.

Jak již podotknuto neuspokojil Buchanan poselstvím svým stranu žádnou. V senátu mluveno o poselství s posměchem. Senátor Jefferson Davis pravil: ,, Poselství to má veškeré vlastností diplomacie, neb ta nenávidí určitost." V další řeči své kritisoval ostře presidenta, vytýkaje mu nerozhodnost a bázlivost. Senátor Halí z New Hampshire pravil, že president zachoval se jako pštros, který schováním hlavy do písku chce se vyhnouti nebezpečí. ,,Xa jednom místě se praví," pokračoval, ,,že Jižní Karolína má práxo a příčinu k odtržení se od Unie; po druhé zase, že nemá k tomu prá\a a po třetí konečně, že my nemáme prá\'a jí v tom zbraňovat! '

23

Mezi lidem pano\aIo to největší rozčilení. Z Jižní Karoiín\- docházely na Sever předzvěsti blížící se bouře — a v této rozhodné době na stolici nejvyššího úřadníka sedčl muž slabý, nerozhodný. V době, kdy národ očekával rázná a rozhodná slova, dočkal se spousty všelikých diplomatických obratů a vytáček; — president Jiuchanan kolísal, chtěl nakloniti si stranu jednu, aniž měl v úmyslu při tom znepřáteliti si druhou.

Mezi tím prohlášena úplná nedvislost Jižní Karolín)' a \' té samé konvenci iistanoveiT výbor, který měl odebrati se do Washingtonu, aby s vládou vyjed- nával o vlastnictví majetku vládního. V^ypracováno též provoláni k ostatním otrokářským Státům, v kterém udávány byly příčiny k odštěpení a Státy vy- zvány k spolupůsobení. V jírovolání tom praveno mezi jiným: , .Jižní Karolína

Pevnost Sumter v přístavu charlestonském.

nepřeje si býti oddělena od vás. Chceme býti velikou otrokářskou Konfederací, která b\- objímala větší část země nežli vlastní kterákoliv evropská mocnost a čítající čtyřikrát tolik obyvatelů, nežli celé Spojené Státy čítaly v době, kdy prohlásily svoji neodvislost od Anglie .... Vše co od jiných žádáme jest, aby nás ponechali svému osudu .... Spojeni budeme tvořiti velikou, slav- nou a blahobytem oplývající obec, jejíž sláva vnikne do všech civilisovaných zemí, o níž ještě pozdní věkové vyprávěti budou. Žádáme Vás proto, by jste spojili se s námi k utvoření Ko)ifcdcracc otrokdřských Státíi" Však v celém tom provolání nebyla udána ani jedna příčina, která by opravňovala k odště- pení od Unie — pouze poukazováno na to, že Seveřané otroctví nepřejí, nesou- hlasí s otrokářským zákonem a nechtí uznati rozhodnutí nejvyššího soudu spolkového.

24

V týž den, kdy prohlášení neodvislosti Jižní Karolíny bylo přijato, vydá! státní guvernér (Pickens) provolání, v kterém lidu oznamoval, že Jižní Karolína je nyní územím samosprávným. Charlestonské časopisy druhý den již přiná- šely zprávy z jiných států pod ohlavením: ,, Zprávy z ciziny." Památný peníz byl též ražen a přijata korouhev; korouhev ta byla z červeného hedbáví a nesla patnáct modrých hvězd, sestavených v podobě kříže. Patnáct hvězd znamenala patnáct otrokářských států.

V konvenci této zvoleni byli též komisaři, kteří měli odebrati se do jiných států a pozvati zástupce těchto k sjezdu do Montgomery, Alabama, kde by Jižní Konfederace utvořena byla. Guvernér Pickens prohlášen jest co hlava nové vlády a oprávněn přijímati vyslance cizích zemí. Tento ihned sestavil svůj vlastní kabinet — a kola nové vlády uvedena v pohyb.

Charlestonský přístav nyní stal se též dějištěm rozčilujících událostí. John B. Ployd z Virginie, byl jedním z nejhlavnějších spiklenců, jichž snahou bylo zničiti Unii — a ten samý Floyd zastával v této době nejdůležitější úřad -- tajemníka války. Zrádný P"loyd viděl, že nastává boj — a proto odzbrojoval Sever a Jih zaopatřoval zbraněmi i nábojem. Arsenály severní byly vyprázňo- vány — zbraně odváženy na Jih. Vrchní velitel vojska, generál Winfield Scott upozorňoval Floyda, aby nechal opevniti pevnosti v charlestonském přísta\'u — leč Floyd na místo aby uposlechnul, poslal na Jih nové zásoby zbraní a nábojů. A když colonel Gardiner, velitel pevnostní učinil pokus zásobiti se více potřebami válečnými — byl za to Moydem odvolán a na místo jeho dosa- zen Major Robert Anderson.

Anderson pocházel z Kentuck}' a Ployd viděl v něm věrného stoupence Jihu — však brzy měl dosti příležitosti přesvědčiti se, kterak se mýlil.

Anderson seznal úmysl odštěpenců, kteří zamýšleli všech pevností v přístavu charlestonském se zmocniti a proto nepřestával vládu žádati, aby pevnosti zásobila více náboji a více mužstva tam poslala. Upozorňoval zejména na pevnost Moultrie, v které byla jen malá posádka. Však věrný vojín tento netušil ani, že žádosti jeho přicházely do rukou zrádce — kterému jenom pro- spěch odštěpenců na srdci ležel. Proto také žádosti jeho nedbáno, ani kd}ž psal: ,, Mraky se hrozivě stahují a bouře vypuknouti může každým okamžikem. Chci vyhýbati se srážce s lidem Jižní Karolíny tak dlouho, jak jenom česC naše dovolí. Nic by tak nezabránilo krveprolití, jako kdyby nás nalezli v takovém stavu, aby se jim to zdálo býti přímo pošetilostí nás napadnouti."

V ten samý den, co tento dopis Anderson odeslal, prodal Floyd deset tisíc pušek z vládního arsenalu odštěpencúm Georgie; před tím poslal pět tisíc pušek do Virginie a veliké množství různých zbraní a nábojů posláno do jiných států. Časopis Mobile Advcrtiscr, hlavní to orgán odštěpenců v Alabama,. zcela veřejně prohlásil, že během dvanácti měsíců b)'lo posláno odštěpencúm pouze ze springfieldského (stát Massachusetts) arsenalu pětatřicet tisíc pušek. ,,Jsme velice povděčni panu Floydovi," psal zmíněný list, ,,za jeho bystro- zrakost, kterou osvědčil v době této odzbrojením Severu; nelze s určitostí udati, mnoho-li zbraní a nábojů nám bylo posláno, však není pochyby, že dnes již každý Jihan, který unese zbraň, může ní býti zaopatřen." — Takovým spůsobem odpovídal ministr války na všechn\' žádosti Andersonoxy, ba měl ještě tolik odvahy, že chtěl na Jih děla těžká dopraviti, čemuž ale b)'lo zabráněno.

2$

Floyd seznal, že Anderson jest příliš věrným Unii, nežli aby dal se použíti k zámyslům nekalým a chtél jej opět odvolati, leč bylo již pozdě a zrádný ministr vojenství umínil si ponechati jej tedy osudu, maje za to, že vojenským sborům, které se v Jižní Karolíně právě tvořily, podaří se pevností přístav- ních zmocniti.

Pevnost Moultrie byla jen slabě opevněna a většina mužstva v ostatních , pevnostech jevila velikou náklonnost k odštěpencům. Nejdůležitější a zároveň také nejpevnější pevností byla pevnost Sumter — a do této dopraviti posádku svoji, zásoby zbraní i potravin, bylo plánem majora Andersona.

H}1 to smělý plán, neboť odštěpenci měli své strážné lodě v přístavu. Anderson svěřil se s tím pouze asi čtyřem důstojníkům a usneseno dopraviti na místo nejdříve ženy, děti a potraviny. Vše dopraveno na loď a převezeno- k pevnosti na Jones Islandu; zde vymlouváno se na to, žo na pevnině není dostatek přístřeší a proto všichni zůstali na lodi až do večera. Tři rány z děla měly býti znamením k vyplutí k pevnosti Sumter.

Jihané měli za to, že Anderson chce dopraviti ženy a děti jinam proto, že očekává každou chvíli útok na pevnost Moultrie a proto nekladli žádných

Vnitřek pevnosti Sumter.

překážek. — Pozdě večer, když měsíc vrhal bledou svoji zář na celé okolí,, přeplavena byla celá posádka do pevnosti Sumter. Na dané znamení přirazila sem i loď s ženami, dětmi a potravinami — Andersenův plán byl proveden. V pevnosti Moultrie zůstali pouze asi tři důstojníci, kteří zatloukli děla, zničili vozy a přetínali žerdě, aby na těchto nemohli Jihané vztýčiti svoji korouhev. Když bylo vše vykonáno, telegrafoval Anderson ]^loydovi: ,,Mám tu čest oznámiti vám, že se mi pod ochranou boha podařilo dopraviti do pevnosti Sumter celou posádku, vyjma ranhojiče, čtyř důstojníků a sedmi mužů."

Floyd však o tom uvědomen byl odštěpenci dříve nežli telegram Ander- senův jej došel a zuřivost jeho nad smělým činem tím neznala mezí. Ihned telegrafoval Andersenovi: ,, Došla mne zpráva, dnes ráno (23. prosince), že jste opustil pevnost Moultrie, zničil děla a přeplul do pevnosti Sumter. Nevěřím zprávě té, jelikož nebyl k tomu žádný rozkaz dán. Vysvětlete celou tu zále- žitost." Však Anderson klidně odpověděl: ,, Depeše ona byla pravdivá; opustil jsem pevnost Moultrie, jelikož kdybych tam byl napaden býval, byla by

56

posádka zničena a my ztratili bychom moc nad celým přístavem. Zničil jsem <léla, by jich nemohlo býti užito proti nám."

K polednímu dostavil se do pevnosti Sumter kněz, který s vojíny přeříkal modlitbu a prosil boha za pomoc. Po modlitbě hudba zahrála ,,Hail Columbia" a korouhev Spojených Států vztýčena za všeobecného jásotu.

Sotva že hvězdnatý prapor zavlál ovzduším v samém středu zrádných •odštěpenců, připlul sem posel od guvernéra Pickense s rozkazem, aby Anderson ihned vrátil se s posádkou do pevno.sti Moultrie. Anderson neuposlechl a byl prohlášen za ,, zrádce Jihu."

Tajemník války zuřil a ve schůzi kabinetu naléhal na presidenta, by An- derson byl odvolán. President však žádosti té nevyhověl, nastal spor, který měl za následek odstoupení Floyda. Na jeho místo ustanoven byl Joseph Plolt z Kentucky, věrný unionista, který hned po svém nastoupení dopsal Andersonovi a v dopise pochválil tohoto za jeho čin. Z různých států docházely Andersona povzbuzující depeše a zákonodárství státu Nebrasky nechalo mu telegrafovati ,,Šfastný nový rok." Ve větších severních městech o.slavován Andersonův čin pálením z děl a hmoždířů. — - Boj počínal.

KAPITOLA V.

Chot majora Andersona. — Okrádáni vlády. — Útěk taje mni ka lUoyda. — Zména kabÍ7ietu. — Ijslanei jfični Karoliny ve Washingtonu. — Pokus o sásobeni pevnosti Sujntcr. — Odtrženi ostatních států. — Dix-ův roz- kaz. — Konvence miru. — Konvence v Montgomery. — Ustaveni yižni ko/ifcderacni vlády.

NEOHROŽKNÝ major Anderson byl v pevnosti Sumter ve velkém nebez- pečí. Nepřátelství mezi Jihem a Severem rostlo — malá posádka musela již každé chvíle býti připravena na útok; mimo to hrozilo ještě jiné nebezpečí — nemohl se totiž na věrnost posádky své úplně spoléhati. Zráda číhala naň za každým krokem. ..Aspoň jednoho věrného soudruha — který by bděl nad bezpečností Andersonovoul" — tak volali přátelé chrabrého vojína — však stále zůstávalo to při pouhém přání.

A čeho lekali se mužové — to vykonala slabá, nemocná žena. Ona nejen ae sama zaopatřila, ale i dovezla až do pevnosti ohroženému vojínu toho nej- lepšího soudruha, který stál po boku pána svého pak v těch nejkrutějších zkouškách.

Byla to choC Andesonova a sluha, kterého mu přivezla, jmenoval se Petr Hart, který sloužil v mexické válce s Andersonem a lnul k němu láskou bratrskou. V době, o které píšeme, byl členem new-yorské policie a paní Andersonová nalézala se v témž městě v ošetřování lékařském. Jakmile usly- šela, v jakém nebezpečí choť její se nalézá, poslala pro Harta a tázala se ho, zdali by s ní chtěl jeti do pevnosti Sumter. Hart pohledl na svoji ženu, tato bez rozmýšlení přisvědčila a říart odvětil: ,, Madame, já půjdu."

Za čt\ria(lvacct hodin po této rozmluvč v)-dala se pant Aiidersonová, V/cdor přemlouvání lékařů, s Ilartem na cestu po drá/.e do Charlestonu. Ac byla velmi slabá a cestou mohla si přivolati nebezpečnou nemoc, nedbala toho; manžel byl v nebezpečí, potřeboval upřímného přítele a při pomyšlení tom veškeré obavy mizely. Od čtvrtka večer až do neděle nejedla, nepila, ba ani oka nezamhouřila; ji sílila pouze myšlénka, že spéje ku pomoci ohroženému choti. Když jela skrze Virginii, Jižní a Severní Karolínu, neslyšela nic jiného nežli kletb}' na Andersona, vycházející z úst Jihanů; v neděli ráno přijela s Hartem do Charlestonu a vymohla si dovolení navštíviti pevnost Sumter. Když loďka přistála a jméno paní Andersonové bylo veliteli oznámeno, spěchal tento dolů a s výkřikem: ,,Má udatná choti!" sevřel ji ve svou náruč. — ,, Při- vedla jsem ti Petra Harta." zněla odpověď, ,, dítky jsou zdrávy, — odjedu dnes večer zpět." — A po několikahodinném odpočinku nastupovala opět zpáteční cestu do New Yorku, kde nucena byla ulehnouti, neboť pokoušela se o ní prudká horečka. Však vykonala přec co si byla umínila: přivedla choti svému soudruha, který po celou dobu oblehání — tři měsíce — stál věrně po boku chrabrého velitele.

Vládní kruhy ve Washingtonu byly událostmi v přístavu charlestonském velice rozčíleny, však rozčílení to dostoupilo stupně nejvyššího, kd}'ž se roz- hlásilo, že spolková pokladna b)'la okradena o $800.000; z počátku prohlašo- váno, že částka zpronevěřená sahá až do milionů. Bylo již všeobecně známo, že Cobb zúmyslně přiváděl vládu do finančních nesnází a nyní také hned vědělo se, že zpronevěření $800.000 jest dílem tajemníka Thompsona a známého již Floyda. Velká porota města Washingtonu také obvinila ť"loyda z ..porušení důvěry v něho kladené, zpronevěření peněz a konečně i spiknutí proti spolkové vládě" — však dříve nežli toto usvědčení oznámeno bylo veřejně, prchl zrádný tajemník války do Virginie, kde odštěpenci byl přijat s otevřenou náručí a byl hned učiněn brigádníkem. Jeho místo v ministerstvu, jak již povědíno, zaujal Joseph Holt. z Kentucky.

V ministerstvu nyní nastala změna úplná; generál Cass, tajemník zahra- ničních záležitostí, poděkoval se a návladní spolkový, Black, zaujal jeho místo; návladním jmenován Edwin M. Stanton. John A. Di.x, vynikající patriot new- yorský povolán v čelo odboru finančního; tajemník vnitřních záležitostí se též úřadu svého vzdal a odejel do Mississip{)i, aby zde vstoupil v řady odštěpenců. Lid očekávaje od změny této obrat k lepšímu, počal opět volněji dýchati.

Klid ten však nepotrval dlouho — v krátké době byly vlny veřejnosti opět Tozčeřen\- zprávou, že do Washingtonu přijeli v\-slanci z Jižní Karolíny, kteří })řišli vyjednávati s vládou o postoupení spolkového majetku, nalézajícího se v obvodu hranic jmenovaného státu; tito zvolili za tajemníka svého Wm. H. Prescotta a snažili se s celou důstojností cizích vyslanců vstoupiti ve v)'jedná- vání s vládou spolkovou. Však pokusy jejich byly přerušeny krátce samotným presidentem, který jim nechal oznámiti, že příjme je co občan v soukromé, nikoliv ale v jejich úřadní hodnosti. Několik dopisů bylo mezi nimi a presi- dentem vyměněno obsahu velmi ostrého a po desíti dnech vrátili se páni ,, diplomati" zpět s nepořízenou.

President Buchanan obklopen byl nyní věrnými rádci a proto i on počal stavěti se na rozhodnější stanovisko proti odštěpencům. Na radu generálů

28

Scotta a Dixe rozhodl poslati zásoby i posilu posádce v pevnosti Sumter. Za tím účelem vypravena z New Yorku obchodní loď ,,Star of the West" a aby špehouni jižní oklamáni byli, udalo se, že loď pluje do Savannah. Však o tajném plánu tom dozvěděl se tajemník Thompson právě v době, kdy posýlal své poděkování a ten nemeškal a oznámil to telegraficky do Charlestonu. Proto také když loď tato objevila se dne 9. ledna u přístavu charlestonského, bylo na ní páleno z náspů, které si byli povstalci zde naházeli. Kapitán lodě nechal vztýčiti hvězdnatou korouhev — však odštěpenci neměli pro hvězdnatý prapor více úcty a na loď páleno bylo dále, tak že kapitán b)d donucen k návratu. V pevnosti z počátku nevěděli co se děje, však záhy seznali, že povstalci zahání loď nesoucí jim posilu a zásoby. Bylo zde dosti děl, že baterie na náspech mohly býti rychle umlčeny — leč Anderson měl nakázáno nepod- nikati ničeho dříve dokavad naň nebude útok učiněn a on nevěda o změně v ministerstvu, zůstal nečinným divákem. Tento čin odštěpenců byl krátkou předehrou k velikému dramatu — zde vypálena první rána — v krátkosti ozý- valo se hřmění děl a rachot pušek po celém Jihu.

Jižní Karolína zasadila Unii první ránu a byla na to nesmírně hrdá. Velitel posádky, major Stevens, který nechal páliti z děl na americkou korouhev, stal se hrdinou dne. Veškeré časopisectvo chválilo jeho odvážný čin a lid vše- možným spůsobem uváděn byl v nadšení pro odboj proti Unii. Nesvědomití demagogové ti ani nepomýšleli, v jakou zkázu ženou klidné obyvatelstvo země

— oni chtěli dvě polovice republiky všemožným spůsobem popuditi proti sobě, dohnati je ku krvavé srážce — a dosáhli po čem byli toužili. Jenom že výsledek byl zcela jiný, nežli jaký oni byli očekávali, neboť za čtyry roky byl Charleston zbořen — hlavní město Columbia stráveno požárem, každý otrok osvobozen

— a ti, kteří tak hrdě vyzývali Unii k boji a snili při tom o samostatné vládě, nalézali se na útěku před trestající rukou spravedlnosti.

Jižní politikové nemínili více ustoupiti — a pakli že lid nebyl ještě dosti nadšen pro povstání, musela naň přivolána býti branná moc ze Severu; — to docíliti dalo se prohlášením odštěpení všech otrokářských států. Proto také pohlaváři Jižní Karolíny naléhali na náčelníky sousedních států, by co nejdříve následovali jejich příkladu. Také během měsíce ledna 1861 šest států svolalo konvenci a prohlásilo své vystoupení z Unie; nejdříve odvážil se ku kroku tomu stát Mississippi (dne 9. ledna.) Dne 10. ledna prohlásil své odstoupení stát Florida, Alabama dne 1 1., Georgia dne 19., Louisiana dne 26. a Texas i. února. V době té též politikové ve Virginii snažili se o to, aby stát tento vstoupil v řady odštěpenců, ano již cvičeny zde byly i dobrovolné sbory vojanské, tak zvané ,,Minute-men"; sbory tyto, jak později najevo vyšlo, určeny byly k tomu, v rozhodné chvíli zmocniti se hlavního města Washingtonu a všech spolkových úřadoven. V některých státech zmocňovali se povstalci pevností, arsenálů a mincoven; v Louisiana dokonce již také i pošta a celnice odevzdána byla v moc domácím úřadníkům -— a president Buchanan neodvážil se proti počínání takovému zakročiti.

Jihané proto počínali si s takovou smělostí, jelikož dostávalo se jim dosti mravní pomoci od demokratických politiků Severu. V různých demokratic- kých konvencích v severních státech prohlašováno, že strana ta ,, všemožně'- stavěti se bude proti snahám republikánů, kteří chtí prý odštěpené státy při-

29

měti k poslušnosti; tím prý jen přivolá se na zeni bratrovražedná válka". Severní demokraté — aspoň většina jich — měli za to, že Jih má postačitelné příčiny k odtržení se, jelikož jeho zájmy (protivením se zákonům otrokářským na Sexeru) jsou ohrožovány a jsroto prohlašovali, že zakročováním xyvolána by byla válka; oni byli proti bratrovražedné válce ne snad z lidskosti, ale ne- chtěli, aby se Jihanům v jich řádění překáželo.

Toto počínání severních demokratů dodávalo Jihanům ještě více odvahy, neb očekávali, že Sever, dojde-li k zápasu, bude také rozštěpen a oni tak zcela hravě cíle svého dosáhnou. Proto také nejednali více skrytě, nýbrž zcela veřejně prohlásili úmysly své. Jeden z vynikajících Jihanů pravil: ,, Na- ším úmyslem jest zmocniti se armády i moci námořní a všech odborů vládních; m)- nedovolíme, aby hlasy elektoralní (pro Lincolna) byly sčítány; my prohlásíme Buchanana na dále za prozatímního presidenta, bude-li on ěiniti, co my budeme chtít ; pakli ne, ustanovíme někoho jiného ; my zmocníme se arsenálu v Harper's Ferry a loďstva válečného v Norfolku ; pak vytrhneme na Washington a zde zavedeme úplně novou vládu." — Jihanům poštěstilo se také dříve, nežli vláda liuchananova schýlila se ke konci, zmocniti se na mnohých místech majetku vládního, tak že vláda spůsobem tím ztratila na 30,000.000 dollarů.

Jihané počínali si stále směleji a generál Dix, tajemník pokladny, vyslal zvláštního jednatele do New Orleansu a Mobile, aby zabránil zajmutí zde se nalézajících celničních lodí. Velitel jedné lodě, Breshwood, nechtěl rozkazů jednatele Dixova uposlechnouti, načež tento ihned o tom Dixe telegraficky uvědomil. Dix pak dal jednateli svému následující rozkaz : ,, Vyřiďte Lieu- tenantu Coldwellovi, aby ihned zatkl kapitána Breshwooda a ujal se velení na jeho lodi. Pakliže Breshwood pa svém zatčení odváží se překážeti ve vykonávání vašich povinností, budiž považován za buřiče. Paklíče kdokoli osmčli se strhnouti americkou vlajku, zastřelte ho na mistč!"

Tento rozhodný rozkaz byl prvním znamením, že vládní kruhy pi-estaly nečinně pohlížeti na rozsáhlé přípravy k zničení Unie. Lid na Severu již počínal býti nepokojným, nebof nejvyšší výkonná moc, president Buchanan, pohlížel na počínání Jihanů se založenýma rukama a Dixův památný rozkaz naplnil Seveřany opět novou nadějí. Však depeše tato nedošla svého cíle, nebot stanice telegrafická v New Orleansu nalézala se v rukou rebelů; Jihané následkem toho zmocnili se všech lodic a mimo těch i mincovny a celnice v městě se nalézající; v mincovně nalézalo se hotových peněz, zlata a stříbra za $536.000 a to vše padlo do rukou Jihanů.

Největší rozčilení v dobách těchto pano\ alo v státech středních — kde strana Unionistů zápasila o převahu s odštěpenci. Však ve Virginii, Tennessee a Missouri brzy odštěpenci zvítězili a státy ony též postavily se proti Unii. V Kentucky a Marylandu dlouho byl boj nerozhodným ; posléze guvernér Marylandu zachránil stát ten pro Unii, stát Kentucky ale prohlášen za ,. neutrální", což pro obyvatelstvo bylo tím horší, nebof zápas protivných stran pak trval zde na dále.

• Na Severu lid zatím obmezoval se na odbývání schůzí a odsuzování těch, kteří chtěli zničiti Unii. Seveřané přáli si pokoj a chtěli na oltář míru přinésti oběf sebe větší, pokud by své cti při tom nezadali. Veškeré urážky, Jihany

30

vládě v tvář metané, snášeny trpělivé, neb mělo se za to, že sporné stran)' přeci jednou bez krveprolití přijdou k dorozumění. Touha po zachování míru na Severu byla tak veliká, že když z Virginie vyšel návrh na svolání sjezdu (zvaného ,, sjezd míru") do Washingtonu, byli !r\everané ihned volni vyslati tam své zástupec, ač bystří politikové předvídali, že návrh ten nepochází z touh}- po zachování pokoje, ale že Jihané pouze chtí nabýti více času k nastávajícímu zápasu. ,, Sjezd míru" zahájen byl ve Washingtonu dne 4. února 1861. Bývalý president Tyler z Virginie, zvolen jest za předsedu. Když zasedal na stolici předsedy, pravil Tyler k shromáždění: ,,Vaše vlastenectxí překoná veškeré překážky — pakli že docílíte napřed toho, by jste povznesli se nad strany. A co jest strana u porovnání se snahou, čelící k záchraně vlasti ? Učiňte tak a výkřik radosti rozlehne se po celé zemi !"

Shromáždění nadšeně přijalo* slova tato a hned na to se strany Jihanú podán byl návrh, aby otroctví uznáno bylo za národní instituci. Návrh tento ovšem přijat býti nemohl a přijat zprostředkující návrh, že otroctví má býti v dosavadní formě .zach(n'áno. S tím zdáli se Virgiňané i předseda Tyler býti spokojeni. Před rozpuštěním shromáždění Tyler ještě pravil : ,,Mám za to^ že dospěli jsme k výsledku, jaký za panujících okolností dal se očekávati. Co mne se týče, budu se snažit, by odporučení sjezdu bylo přijato." Politikové v Richmondu však nezdáli se býti s výsledkem .sjezdu valně spokojeni a Tyler byl nucen smýšlení své změniti, což on také učinil v době velmi krátké, neboC za šestatřicet hodin po rozpuštění sjezdu v řeči své v Richmondu držené pro- hlásil, že ,,Jih nemá od republikánské strany ničeho k očekávání" a od té doby používal svého vlivu proti Unii. Někteří severní politikové nemýlili se, když prohlašovali, že sjezd tento nemá míti jiného účelu, nežli aby Jih nabyl více času k přípravám.

V týž den, kdy zahájen byl ve Washingtonu ,, sjezd míru", .sjelo se několik politikářů v Montgomery, Alabama, aby zde ustavili samostatnou vládu, tak- zvanou Jižní Konfederaci. Zástupci tito ustanoveni byli ve .sjezdech různých států, kde jednalo se o odtržení od Unie a ačkoli prohlašovali, že jednají jménem , .jižního lidu" — lid obecný vzdor tomu v důležité té otázce neměl ani hlasu: v žádném státu nebylo dáno lidu k odhlasování, přejc-li si odtržení od Unie neb ne a vyslanci, kteří spojili se, aby ustavili novou vládu, nebyli ku kroku tomu splnomocněni lidem — ale pouze několika ctižádostivými politikáři, kteří uznali za dobré vzpomenouti na lid teprv tehdy, když potřebovali potravu — pro děla Seveřanů !

Hovvell Cobb z Georgie zvolen za předsedu tohoto sjezdu, však hned na počátku jednání seznáno, že mezi vyslanci panuje veliká žárlivost, z které povstala nesvornost a i nepřátelství. Všichni jeli do sjezdu s pevnou nadějí, že odvezou si domů nějaké vynikající postavení při nové vládě. Bylo zde mnoho takových, kteří po samo.statné vládě toužili jenom proto, aby nějaké tučné úřady získali • — a nyní byla uchazečů mnohem více, nežli úřadů.

Jednání z většího dílu vedeno bylo tajně. Ustanoven byl výbor třin;icti- členný, který vypracovati měl plán pro prozatímní ustavení vlády. Zákono- dárství státu Alabama povolilo půlmiliónovou půjčku, aby nová vláda nitla ,,něco pro začátek." Dne 7. února (1861) výbor předložil vypracovaný plán; za vzor sloužila výboru ústava spolková, kterou na některých místech jenom

;{i

svým zájmům přispúsobili; přijato jméno Aincrickc Koiifcdcrahii Státy. — Dne 8. února ústava pro novou vládu byla přijata a všichni zástupci jménem států svých složili slib věrnosti. Mned na to přikročeno k zvolení presidenta a jeho námčstka. Za presideiita zvolen b\'l ycffcrson Davis z Mississippi a za jeho náměstka Alexandr H. Stephens z (leori^ie. Venku shromážděnému lidu výsledek volby hned oznámen a ten vypukl v nadšený jásot. Stcphens-ovi ten samý večer uspoř.idáno zastaveníčko a v poděkovací řeči tento pan místo- president sliboval skvělou a slavnou budoucnost Jižní Konfederaci.

Kd\'ž ustanoven byl stálý výbor, jakož i výbor k vypracování plánu pro stálé zřízení vlády, přikročeno k jednání o korouhvi a pečeti. Návrhy různé docházely konvenci téměř kaž- dý den a konečně usneseno, aby ná- rodní korouhev nesla v modrém poli sedm hvězd — neboť sedm států za- hájilo boj proti Unii. Pečeť svoji Jižní Konfederace nikdy neměla — neboť tato z An.frlic došla až v dubnu roku 1865 a v době té již Konfederace po- valena byla v prach.

Když JeíTerson Davis dozvěděl se o svém zvolení za presidenta, pospíšil ihned do Montgomery, kam dorazil dne 15. února a byl lidem uvítán s neobyčejným nadšením. Děla hříma- la, hudba hrála a lid chytrými dema- gogy zfanatisovaný provolával slávu

presidentu Jižní Konfederace. Na nádraží Davis promluvil k lidu a v řeči krátce označil stanovisko Jihu. Pravil, že doba vyjednávání již dávno byla minula a dodal: ,,My nyní stanovisko zaujaté budeme hájiti a kdo postaví

se nám na odpor, necháme mu pocítiti jižní prach a jižní ocel

My ochráníme naše práva a udržíme naši vládu za každou cenu. My nežádáme ničeho; my nechceme ničeho .... Pakli že jiné státy chtějí přistou- piti k naši Konfederaci, můžou tak učiniti za podmínek námi určených. Naše odštěpení od Unie jest úplné a na žádné další vyjednávání, na žádné dohodnutí nelze více pomýšleti . . . ." Davis byl nastolen dne 18. února a hned také jmenoval celý kabinet, jafk následuje: Za tajemníka státu Robert Toombs, pokladny Charles A. Memminger, války LeRoy Pope Walker, námořnictví Stephens R. Mallary a John H. Reagan za vrchního pošmistra; vrchním návlad- ním jmenován Judah P. Benjamin. Roztržení Unie bylo nyní hotovou skuteč- ností — republika naše měla dva presidenty.

Jefferson Davis.

?,9

KAPITOLA VI.

Přípravy JiJianů k válec. — I' stava pro novou vládu přijata. — • Li)icolnova cesta do Washingtonu. — Spiknuti. — Lincoln nastolen. — Jični vyslanci ve Washingtoiu. — Posádka v Suvitcr v nehezpeči.

JIHANE viděli již uskutečněny své dávné sny a v sílené radosti ani nena- padlo těm krátkozrakým politikům, že Se\er na počínání to nemůže se stále nečinně dívati. Oni měli za to. že ten ,,zdemoralisovaný Sever" ne- bude ani nějakého odporu schopen. Jihané měli zbraně — lid již byl dema- gogy jižními tak zfanatisován, že čekal jen dychtivě na první zavolání — kdežto na Severu jevila se malomyslnost, ba mnoho demokratů severních symi)athiso- valo s Jihany. Proto také časopisectvo jižních států mluvilo o Severu s tím největším opovržením; Charleston Couricr dokonce pravil: ,,Naše vláda může považovati Seveřany za vzboui^ence a neuznati jejich vládu; však bude-li docíleno pokojné rozdělení a naše Konfederace uznána bude všemi velmocemi co vlá,da dc facto, pak možná že se Severem vstoupíme ve vyjednávání." — ,, Sever se nám nemůže postaviti," voláno opět s jiné strany, ,,my porazíme jej všude, kdekoliv chtěl by nám odpor klásti — nebot jeden Jihan vyrovná se udatenstvím pěti Yankee-ům."

A na Severu pořád klid — lid jenom ve veřejných schůzích odsuzoval zrádné jednání odštěpenců; tito však vykládajíce klid dosavadní za známku slabosti — počínali si tím směleji. President Davis splnomocněn povolati do zbraně jedenkrát sto tisíc dobrovolníků a uzavříti patnáctimilionovou půjčku na osm procent. Činěny kroky k zavedení poštovnictví a sorganisování moci námořní. Sjezd, který zvolil Davise, nařídil dále, aby všechny pevnosti jakož i veškeré úřadovny odevzdány byly nové vládě; P. G. T. Beauregard, lousian- ský kreol, který opustil hvězdnatý prapor, ustanoven byl brigadním generálem a poslán do Charlestonu, aby zde ujal se velení nad povstalci. Na počátku měsíce března přijata ústava a zvoleni vyslanci do Washingtonu, kteří měli s vládou spolkovou vejíti ve vyjednávání o všech otázkách ,,obou vlád" se týkajících; když bylo na sjezdu jednohlasně usneseno, aby na Jihu zadrženy byly všechny peníze, kterých se byli nezákonnitým spůsobem zmocnili, bylo sezení odročeno.

Právě v té chvíli, kd\' Jefferson Davis ubíral se do Montgomery, by dosa- zen byl na stolec prvního úřadníka Jižní Konfederace, v té samé chvíli co Davis prohlásil ,,že kdo Jihu postaví se na odpor, pocítí jižní prach a ocel — " v té době ubíral se ze svého domova ve státu Illinois do Washingtonu Abraham Lincoln, aby nastolen byl co president Spojených Států Amerických.

Byla to doba kritická, v které Lincoln ujímal se vlády; rozštěpení Unie již bylo skutečností; Jih stál připraven se zbraní v ruce a byl odhodlán hájiti své zájmy co nejtvrdošíjněji — čekal jen na první příležitost k boji. Naproti tomu pokladna spolková byla vyčerpána — arsenály na Severu prázdny, neb zbraně před tím již všechny dopraveny byly na Jih zrádnými ministry Bucha- nanovými. Lincoln viděl před sebou úkol titanský — zrak}' celého národa k němu b}-ly obráceny — leč on klidně nastupoval cestu k sídlu spolkové vlády.

3S(

Jaká to sila duševní soustředěna musela býti v muži, který za poměrů tak rozervaných dovedl klidně čeliti všemu nebezpečí, dovedl pi^ekonati ty největší překážky, dovedl zvítěziti a rozštěpenou Unii opět zceliti! To dokázal muž, který pod nuzným krovem spatřil světlo světa, který v mládí svém živil se těžkou prací na farmě, v lesích, ba v jedné době i co lodník na Mississippi! Před lety Lincoln v potu tváři a s krvavými mozoly pomáhal otci vykonávati nejtěžší práce — znám jenom nejbližšímu svému okolí — nyní miliony vlasten- ců amerických pohlížely k němu co k spáse této veliké republiky.

"^o^^-^^c^^^

Jefferson Davis byl v době té stár čtyřicet pět roků, Lincoln padesát dva roky. Davis byl postavy menší, složité — Lincoln byl šest stop a čtyry palce vysoký a vyznamenával se neobyčejnou silou; kdežto Davis byl výtečný spo- lečník, pohybů elegantních, nevyznamenával se Lincoln přílišnou uhlazeností.

Oba byli rozeni v Kentucky, však Davis v mladém věku svém odejel s rodiči do Mississippi. Byl vychován v přepychu, navštěvoval vojenskou aka- demii ve West Point a sloužil v mexické válce pod tchánem svým, Zachary

Jc8. Čermák: „Občaonká Viílka". 3*

34

Taylorem; byl vynikajícím členem kongresu a za presidenta Pierce byl taje- mníkem války. — Lincoln naproti tomu narozen byl v chudobě. Když byl 6 roků stár, odstěhovali se rodiče jeho do Jižní Indiány; tam mladému Abrahamu zerňřela matka. Žil zde s otcem až do 19. roku, kdy tento složil veškerý majetek a nastoupil cestu do státu Illinois. Usadil se v okresu Coles. Až do svého 19. roku navštěvoval Lincoln asi 6 týdnů školu — ostatní čas strávil při těžké venkovské práci, jen některé večery mohl tráviti u svých zamilovaných knih. Pracoval dále na farmě — ■ studuje pilně doma; později byl zaměst- nán na dopravní lodi na řece Mississippi — však vytrvalostí svojí dospěl tak daleko, že po krátkých studiích připuštěn byl k soudům co právník. Později zvolen byl do zákonodárstva státu Illinois, stal se vynikajícím řečníkem — po krátké době již setkáváme se s Lincolnem v kongresu a posléze národ zvolil jej za nejvyššího úřadníka této republiky.

Lincoln byl velice nábožný a při všem podnikání prosil boha za pomoc; při svém odjezdu ze Springfield pravil: ,,V onu všemohoucí bytost já spoléhám; i vás, f)řátele, prosím, byste prosili též nejvyššího za pomoc."

Lincoln jel do Washingtonu přes New York, Philadelphii a Harrisburg á byl cestou nadšenými zástupy pozdravován.

V Baltimore sosnováno bylo spiknutí, jehož cílem bylo úkladné zavraždění Lincolna na jeho cestě do Washingtonu. General Scott a jiní ve Washingtonu ^'■ěděli o spiknutí tom a poslali k Lincolnovi zvláštního posla, aby jej varoval. Lincoln přijel do Philadelphie dne 21. února a zdržel se zde do druhého dne, aby vlastní rukou vztýčil prapor na Independence Halí v den narození Jiřího Washingtona. Večer důvěrný přítel Lincolnův (Mr. Judd z Chicaga) pozval Lincolna k sobě, kde setkal se nově zvolený president s Pinkertonem, známým tajným. Pinkerton totiž byl již před tím několik dní v Baltimore, kde pátral po spiklencích. Podařilo se mu seznati celý plán — ale jména spiklých do- zvěděti se nemohl.

Lincoln nechtěl uvěřiti, že by spikjenci měli skutečně v úmyslu jej zavraž- diti a rozhodl vzdor všemu zrazování, že pojede přes Harrisburg, jak původně zamýšlel. Když se ale vrátil do svého hotelu (Continental) nalezl zde syna senátora Sevv^arda, který mu přináše4 tutéž zprávu z Washingtonu. Nyní teprve Lincoln uvěřil, že mu hrozí nebezpečí.

Po odbyté slavnosti ve Philadelphii odejel ve společnosti Sumnera a jiných do Harrisburgu. Odtud dle původního plánu měl jeti do Washingtonu — však plán ten byl změněn a Lincoln večer ještě odejel zpět do Philadelphie a přes Baltimore do Washingtonu. O této své cestě vypravuje Lincoln následující: ,,V New Yorku dostal jsem pěkný bobrový klobouk, v kterém byl ještě jiný — vlněný. V udaný večer dal jsem si tedy onen vlněný do kapsy a vyšel ven zadem. Venku teprv dal jsem klobouk na hlavu a ubíral se s přáteli mými k nádraží. Byl jsem úplně změněn. Na nádraží v Baltimore jsme se dlouho zdrželi — lidé chodili a rozmlonvali kolem mne — leč nikdo si mne nepovši- mnul. A tak časně v sobotu ráno, kdy dle programu měl jsem opustiti Harris- burg, přijel jsem do Washingtonu."

Lincoln byl přáteli svými ve Washingtonu srdečně uvítán a když hned po příchodu svém navštívil presidenta Buchanana, tento nechtěl ani zrakům svým věřiti. Též generál Scott byl nemálo potěšen nad tím, že Lincoln vyhnul se

. .35

nástrahám a povolal do Washingtonu množství vojska, tak že odštépenci byli nuceni vzdáti se zamýšleného plánu — překaziti nastolení Lincolnovo za každou cenu; však plánu, zmocniti se sídla výkonné vlády ^e dosud nevzdali.

Odštčpenci zatím snažili se využitkovati doby, dokud na křesle president- ském zasedal Buchanan a obtěžovali jej všelikými žádostmi. Guvernér Jižní Karolíny, Pickens žádal na majoru Andersonovi vydání pevnosti Sumter — však žádosti té vyhoveno nebylo. Návladní Jižní Karolíny, Hoyne, odejel do Washingtonu, aby vymohl na presidentu rozkaz k vyklizení pevjíosti — však Buchanaii vida, že vláda jeho schyluje se ke konci, umínil si veškerou zodpo- vědnost svrhnouti na bedra svého nástupce. Buchanan sestoupil se stolce presidentského — jsa v opovržení a nenávisti u obou stran.

Národ s velikým rozechvěním očekával dne 4. března, kdy Lincoln měl býti nastolen, neb v nástupní řeči každý nový president naznačuje směr své politiky. A Lincoln také nikoho nenechal v pochybnostech, on přímo a roz- hodně naznačil stanovisko své — a tisíce lidí, kteří řeč jeho poslouchali, pro- pukali za každou větou v nadšený jásot.

Když byl ujistil Jihany, že nemá v úmyslu, přímo či nepřímo překážeti otroctví v těch státech, kde otroctví stává, prohlásil, že Unie zachována jnnsí býti nerozštépena — odtržení se jediného státu od této že jest nemošnosti. ,,Mám za to," pokračoval, ,,že slova tato nebudou vykládána co výhrůžka — já pouze prohlásil, že Unie musí hájena a zachována býti. Při tom nebude zapotřebí prolévání krve — a lidská krev také prolita nebude, nebude-li národní vláda k boji donucena." Když byl pověděl Jihanům, že tito v právech jejich nebyli zkracováni a že tedy nemají příčin k nespokojenosti, končil řeč svoji slovy: ,,Ve vašich rukou, moji nespokojení občané, a ne v mých, spočívá nyní otázka občanské války. Nebude zápasu, pakli že vy jej sami nezapočnete."'

Však na Jihany laskavá a -zároveň výstražná slova Lincolnova neměla účinků — oni spěli k uskutečnění svých snů a nemínili více ustoupiti. Pohlaváři jižní sami věděli, že nemají žádných příčin k odboji — - však oni chtěli míti svoji samostatnou vládu a nyní k provedení dávno tajeného plánu naskytla se nejlepší příležitost.

President Lincoln sestavil, svůj kabinet následovně: Za tajemníka státu jmenován Wm. H. Sevvard z New Yorku; tajemníkem pokladny jmenován Salmon P. Chase z Ohia; války Simon Cameron z Pennsylvanie; námořnictví Gideon Welles z Connecticut; tajemník vnitra Coleb Smith z Indiána; vrchní poštmistr Montgomery Blair z Marylandu a vrchním návladním jmenován Edward Bates z Missouri. Nová tato vláda věnovala nejdříve pozornost stavu moci vojenské i námořní, jakož i zlepšení poměrů finančních. V době té měli rebelové skoro již všechny důležité pevnosti (vyjma čtyř) v jižních státech ve své moci, zároveň i všechny arsenály. Vládního vojska čítalo se všeho všudy šestnáct tisíc, které nalézalo se z většiny v západních státech, aby hájilo osad- níky před divokými kmeny indiánskými. Počet ten se ještě ztenčil, když zrádný generál Twiggs vzdal se s třemi tisíci muži a množstvím zásob válečných texaským povstalcům.

Námořní moc taktéž nebyla příliš vydatnou v dobách těch a vláda měla skoro pouze dvě lodě a sice Brooklyn s 25 děly a Reliéf % dvěma děly. S lodí Brooklyn nemohlo se do charlestonského přístavu veplouti a Reliéf byla před

36

krátkým časem poslána do Afriky. Ke všemu tomu ještě velké množství schopných důstojníků námořních opouštělo prapor Spojených Států a nabízeli služby své Jihu. — Lincoln brzy po svém nastolení seznal, že válka s Jihem jest neodvratnou a že nutno pomýšleti na obranu. Nežli ale odhodlal se k odražení rány mířené proti Unii, dosadil všude do úřadů věrné přívržence vlády; Lincoln věděl, že většina úřadnictva přála Jihu a proto chtěl dříve, nežli rozhodný krok učiní, zbaviti se zrádců.

Jak již z předu předvídáno, byli ve sjezdu v Mongtomery ustanoveni vy- slanci, kteří měli odejeti do Washingtonu a s ,, vládou severní" vejíti ve vyjedná- vání o ,, společných zájmech". Dva z těchto vyslanců (John Forsyth a Martin J. Crawford) přijeli do sídelního města dne 5. března (1861) a hned tajemníka státu žádali o slyšení. Nebyli připuštěni, nebot vláda spolková neuznávala Jižní Konfederaci. Oni ale zaslali Sewardovi ,, pamětní spis", v kterém ozna- movali, že jsou zástupci vlády a že chtějí předložiti své pověřující listiny. Sew- ard v odpovědi své poukázal vyslancům na zásady vyjádřené v Lincolnové

nástupní řeči a sice že žádný stát nemá práva k odtržení a proto také ze žádné konfederatni vlády před zákonem nestává! Páni vyslanci zdrželi se ve Washingtonu asi měsíc, pokouše- jíce se marně o předpuštění co zástupci ,, sou- sední vlády," načež se vrátili, aby postavili se do řad těch, kteří již hrdě vyzývali severní po- lovici republiky této k boji.

Důležitou otázku měla vláda nyní rozluštiti a sice: měla posádka v Sumter býti sesílena — anebo pevnost vyklizena.'' Lincoln nechtěl Jiha- nům dáti příčinu k nepřátelství a proto nejdříve vyslal Gustava Foxe do Charlestonu, aby pře- svědčil se o stavu posádky Andersenovy. Fox se vrátil a oznámil, že má-li posádce v pevnosti Sumter poslána býti posila a zásoby potravin, musí se tak státi před 15. dub- nem. President však byl nakloněn k návrhu, opustiti pevnost docela — tak aby odštěpenci neměli příčiny k nepřátelství. Ale když Jihané vystupovali stále smčleji, teprv odhodlal se Lincoln k činu rozhodnému. Ihned vydal rozkaz, aby do pevnosti Sumter poslána byla posila a zásoby potravní. Devět lodí vyplulo dne 9. dubna k Charlestonu, však jenom třem podařilo se přiblížiti k přístavu. Pro veliké bouře nemohly se odvážiti blíže. Rebelové, vidouce, že vláda nemíní více s rebely zahrávati — obrátili jícny děl na pevnost a jali se tuto bombardovati.

Na chvíli tuto čekali povstalci s hořící nedočkavostí. Když president dne 8. dubna guvernéru Pickensovi oznámil, že pošle pomoc posádce v Sumter, pano- valo v Charlestonu to, největší rozčilení. Beauregard, který byl velitelem povstalců, obdržel od konfederačního tajemníka války Walkera rozkaz, aby žádal vzdání se posádky v Sumter a pakli že rozkazu toho nebude uposlech- nuto, aby jednal, ,,jak za dobré uzná."

Beauregard odpověděl: ,, Stane se tak zítra."

W. H. Seward.

37

KAPITOLA VII.

Voláni po krvi. — Události i> Charlestonu. — Obleháni pevnosti Sumter. — Utrpěni posádky. — Anderson o poušti pevnost. — Voláni do 3 brané. — Vypraveni lodi. — Konfederačni kongres.

BOJ již skoro počínal — a stát Virginia doposud neprohlásil své odštěpení od Unie. Váhavost a neodhodlanost Virgiíianů zavdala na Jihu podnět k nepřátelským projevům a Virgiňané nazýváni jsou zrádci „věci Jihu". V době té však nalézali se v Charlestonu dva Virgiňané, Robert A. Pryor, mladý práv- ník a Edmund Ruffin. Ti nepřestávali odštěpence ujišťovati, že Virginie nezů- stane nečinným divákem, jakmile jen první rána otřese vzduchem. Pryor-ovi uspořádáno zastaveníčko a on v poděkovací řeči své pravil, že Virginie vstoupí v řadu konfederačních států, jakmile první kapka krve prolita bude.

Se všech stran nyní voláno bylo po krvi; lid počínal ochlazovati -- což zdálo se býti pohlavárům jižním nebezpečným znamením a proto se všech stran naléháno, aby přikročilo se k činu, sice že v lidu zvítězí touha po pokoji a navrácení se k Unii. Clen alabamské legislatury (Gilchrist) pravil k Ďavisovi a jeho kabinetu: ,, Pánové, pakliže nepostříkáte obličeje alabamského lidu krví — bude stát Alabama opět při Unii během desíti dnů." Podobné zprávy dochá- zely se všech stran a proto veliteli charlestonských rebelů dáno na srozuměnou. aby srdce jižního lidu rozohnil prolitím krve.

Beauregard nerozmýšlel se také dlouho a učinil majoru Andersonovi vyzvání, aby se vzdal; veškeré zásoby potravní byly v pevnosti takřka již vy- čerpány a Anderson věděl, že nedostane-li se mu pomoci, bude nucen se vzdáti. Nicméně na první vyzvání Beauregardovo přece odpověděl: ,,lVIoje ěesf a a povinnost velí mi, pevnost držeti." Jefferson Davis věděl, že lodě jsou již na cestě se zásobami a proto nařídil Beauregardovi, aby jednal rychle. Dne 12. dubna ve 3 hodiny ráno, bylo Andersonovi oznámeno, že za hodinu pilba na pevnost započne, pakli že se posádka nevzdá. V Charlestonu odbývána válečná porada a telegraficky svoláno z okolních krajin na čtyři tisíce ozbrojených re- belů. V určitou hodinu probuzeno bylo charlestonské obyvatelstvo ránou — z James Islandu vržen byl do pevnosti granát, který ve vzduchu se s děsným třaskotem roztrhl. První projektil tento vypálil onen starý Virgiňan, jménem Ruílin, který si milost tu vyprosil a po celý život svůj se tím pak chlubil; v roce 1865, když Jih byl pokořen, zastřelil se stařec ten, neboť nemohl prý pře- žíti zničení svobod ,,své jižní vlasti." Za malou chvíli po první ráně chrlen byl oheň již z třinácti děl a projektily jako krupobití narážely na silné zdě pevnosti Sumter.

V sedm hodin ráno počala baterie pevnostní statně odpovídati — však Anderson brzy seznal, že není s to rebelům nějakých škod spůsobiti. Po celý den hřmění děl otřásalo vzduchem. Na obzoru objevily se tři lodě, které vy- slány byly se zásobami — však tyto nebyly s to pro bouři přistáti — posádka musela zůstati bez pomoci. V Charlestonu panovalo rozčílení veliké. Střechy domů byly plny lidí — vše pohlíželo k malé pevnůstce, v které pouze sedm- desát vojínů bránilo se mocnému nepříteli. I ulice byly plny lidí a každý muž,

38

každý chlapec ozbrojil se čím jenom mohl — chtěje býti účasten pi^i dobývání pevnosti, která stála tři míle od břehu. Několikráte byly kasárny v pevnosti zapáleny a mužstvo muselo zanechati obrany a hasiti oheň. Vedro panovalo nesnesitelné a vojíni neměli nic jiného k jídlu nežli slaninu. Ani bouřlivá noc neutišila děla, z jichž jícnů chrlena byla zkáza na malou posádku.

Ráno dne 13. započala palba ještě s větší zuřivostí. Několikráte vypukl oheň a kouř hrozil vojínům zadušením, tak že tito museli na zem padnouti a zakrýti si obličeje mokrými šátky. Oheň hrozil zachvátiti i skladiště a major Anderson rozkázal, by devadesát sudů prachu vházeno bylo do vody.

V řadách rebelů pojednou rozlehl se jásot — hvězdnatá korouhev náhle zmizela a rebelové považovali to za znamení vzdání se posádky. Ihned také bylo viděti loďku k pevnosti plující. Korouhev však sražena byla kulí, která přerazila žerď a Petr Hart, věrný Andersonův přítel nemeškal a vzdor nebez- pečí vztýčil opět hvězdnatý prapor na hradbách.

Mezi tím připlul gen. Wigfall, od Beauregardova štábu k pevnosti, maje bílý šátek na konci šavle uvázaný a žádal o vstup, neboť byl v nebezpečí usmr- cení kulí rebelskou. Když byl do pevnosti vpuštěn a sdělil Andersonovi, že přichází od Beauregarda a že tento přistupuje na podmínky Andersonem kladené — svolil chrabrý velitel, aby nad pevností vztýčena byla bílá korouhev.

Později vyšlo na jevo, že Wigfall nebyl Beauregardem splnomocněn a Anderson rozhorlen chtěl bílou korouhev opět strhnouti. Na domluvu ostat- ních důstojníků nechal ji však vláti až do té doby, kdy bude moci dorozuměti se s Beauregardem.

Oba velitelové vstoupili ve vyjednávání, jehož výsledek byl, že Anderson- ovi dovoleno odplouti s posádkou, což se také stalo dne 14. dubna; posádka převezena jest na malém parníčku na loď Baltic, na které dopravena byla do New Yorku.

Guvernér Pickens pozoroval boj skrze dalekohled a večer promluvil k lidu; mezi jiným též pravil: ,,Díky bohu — válka započala a my buďto zvítě- zíme anebo záhynem! .... My pokořili prapor Spojených Států! Jest to ponejprv v historii této země, co hvězdnatá korouhev pokořena byla. Hrdý prapor ten nesnížil se před žádnou velmocí na světě a triumfálně vlál po celých sedmdesát roků; ale dnes, dne 13. dubna, musel se snížit před malým, ale slav- ným státem — - Jižní Karolínou!"

Vyklizení pevnosti Sumter spůsobilo mezi Jihany radost přímo šílenou, neb měli za to, že nyní celý Sever se před Jihem pokoří; zvony zvučely, města byla osvětlena, děla hřímala a na všech návrších plály slavnostní ohně. Vůd- cové jižní namlouvali rozjařenému lidu, že v několika dnech vyženou Lincolna z Washingtonu a založí tam novou vládu. Někteří dokonce předpovídali, že na úpatí Bunker Hill (stát Massachusetts) úpěti budou černí otroci pod bičem surových dozorců.

Major Anderson zahrnován byl na Severu poctou za jeho neohrožené há- jení pevnosti Sumter a president jmenoval jej brigádníkem. —

V té samé době, co rebelové tak rozhodně vystoupili v přístavu charleston- ském, činěn byl pokus o dobytí pevnosti Pickens na ostrově Santa Rosa; pevnost tato byla klíčem k přístavu v Pensacola, ve státu Florida. Blíže pev- nosti jmenované nalézaly se ještě dvě menší a sice pevnost Barrancas»

• 39

(kterou zde postavili Španěloyé) a pevnost McRee; blíže Pensacoly byla lodě- nice. Nad pevnostmi měl velení lieutenant Adam Slemmer, moci námořní velel Commodore Armstrong. Slemmerovi oznámeno, že bude učiněn pokus o dobytí pevnosti, jakmile floridští politikové prohlásí odštěpení státu od Unie — a ten ihned jal se činiti př^ípravy k obraně. Seznav, že by nemohl se udržeti dlouho v menších pevnostech, nechal dopraviti celou moc vojenskou, která se zde nalézala, do pevnosti Pickens, což stalo se dne lO. ledna 1861. V týž den prohlášeno bylo odštěpení Floridy od Unie a hned na to objevilo se zde asi pět set rebelů, žádajíce o vydání pevnosti. Armstrong byl bezmocný, neboC většina důstojnictva přála rebelům; tito také bez velkých obtíží zmocnili se loděnice jakož i obou pevností, Barrancas a McRee.

Lieutenant Slemmer byl nyní odkázán pouze na sebe; pevnost Pickens sice byla chráněna silnými zděmi, na nichž nalézalo se 54 děl — však posádka celá

Pevnost Sumter po odpluti Andersena.

Čítala 81 mužů. Za dva dny po vzetí loděnice vyzván byl Slemmer, aby se vzdal, leč vyzvání toho uposlechnuto nebylo. Dne 15. ledna col. W. H. Chase z Massachusetts, který velel povstalcům, měl se Slemmerem soukromou roz- mluvu a snažil se jej slovy úlisnými pohnouti k vzdání se — však Slemmer zůstal na svém, že bude se hájiti, dokud bude moci, načež nastalo oblehání. Rebelů přibývalo sem každým dnem a spolková vláda rozhodla poslati posádce v pevnosti Pickens posilu. Několik sborů vojanských vysláno sem po vodě z New Yorku a lieutenant I. L. Warden byl po pevnině poslán do Pensa- coly s rozkazem pro kap. Adamse, který velel několika lodím v přístavu, aby též posádce pevnostní přispěl ku pomoci. Warden obávaje se zatčení, zničil listiny, když se byl s obsahem jejich seznámil a přibyl do Pensacoly dne 10. dubna. Col. Braxton Bragg byl zde velitelem rebelů. Warden oznámil Bragg- ovi, že vyslán jest s ústním posláním ke kap. Adamsovi a obdržel průvodní list. Rozkaz došel v čas, neboť Braggjiž hotovil se k útoku na pevnost. Warden se vrátil a odejel s vlakem do Montgomery; jakmile ale Bragg se dozvěděl, že

40

posádka byla sesílena, telegrafoval do Montgomery. aby Warden byl zatčen, což se také stalo. Byl vržen do vězení a tam držán byl až do listopadu, kdy byl vyměněn. To byl první zajatec občanské války.

Za několik dní připluly sem lodě z New Yorku s vojskem a lieut. Slemmer odplul se svoji posádkou do New Yorku na odpočinek; i on, jako major Ander- son byl pi^edmětem pocty všeobecné. Kol pevnosti Pickens pak neudalo se během následujícího léta nic důležitého.

Dne 14. dubna spůsobeno bylo veliké rozčílení po celé zemi zprávou o pohanění hvězdnatého praporu v Charlestonu. V jižních státech všude zpráva ta přijata jest s jásotem — na Severu opět spůsobila tu největší roztrpčenost; všude ozývaly se hlasy nevole a na vládu doléháno otázkou: Co nyní.^ Presi- sident Lincoln nenechal národ na odpověď dlouho čekati; za čtyřiadvacet hodin po vyklizení pevnosti Sumter vydal provolání, v kterém žádal sedmdesát pět tisíc mužů k potlačení jižní rebelie. V provolání svém pravil, že několik států spiklo se proti zákonům této republiky a jelikož spiknutí to nabylo takové moci, že nemůže býti potlačeno cestou zákonní, jest tedy nucen svolati milici do zbraně a dovolávati se vlastenectví lidu, by vládu v jejím počínání podpo- roval. Zároveíi svolal národní kongres na den 4. července, aby o stávající krisi pojednal.

V severních státech provolání presidentovo spů5'obilo nadšení — na Jihu však přijato bylo s opovržením a posměchem; guvernérové jižních států od- povídali presidentovi, že k pokoření Jihu nevyšlou ni jediného vojína a pro- hlašovali krok vlády za protiústavní. Guvernér státu Tennessee dokonce pravil: ,, Tennessee nedá ni jediného vojína — ale padesát lišíc, bude-li toho potřeba kázati, ku ochraně práv našich a práv jižních bratrů." Podobné odpo- vědi přicházely ze všech jižních států; z Montgomery došla zpráva, že provo- lání Lincolnovo přijato bylo Davisem a jeho kabinetu s potupným smíchem. Časopis Mobile Advertiser přinesl dne 16. dubna následující oznámku: ,, Přijí- mají se nabídky na dodání 75.003 černých rakví. K doptání u Jeff. Davis-e, Montgomery, Alabama."

Však ona sebedůvěra a vychloubavost Jihanů brzy ochladla, když tito se- znali, s jakým nadšením chápal se lid severní zbraně a spěchal k ochraně hvězdnaté korouhve. Otcové opouštěli rodiny své, aby rozmnožili řady neohro- žených obhájců celistvosti Unie. Historie zaznamenává nám nesčíslný počet příkladů, kde manželky samy vyzývaly muže své, by tito chopili se pušky,, kde matky americké obětovaly poslední své dítě k ochraně hvězdnatého pra- poru. V době této podal národ americký důkaz, že ve chvíli nebezpečí vždy k ochraně vlasti dovede býti pohotově, neb tisíce odhodlaných mužů všech stavů a povolání shlukli se kol praporu hvězdnatého — k jeho ochraně nasta- vovali prsa svá nepřátelským zbraním, proň dovedli umírati! Z množství těch příkladů nevyrovnatelné lásky k vlasti amerického lidu zaznamenávám zde dva., aby čtenářové dovedli utvořiti si pojem o nadšení, jaké v době té na Severu pa- novalo: Do jednoho puškařského závodu na Broadway, v New Yorku vešla stará matka s devatenáctiletým synem a koupila mu pušku i vše co k válečné- mu tažení jest zapotřebí. Když mu věci ty v krámě odevzdávala, pravila:

,,Zde synu můj, to jest vše, co mohu pro tebe učiniti; jdi a služ vlasti. Bůh té provázej — to jest vše, co americká matka nyní pro syna učiniti může!"

41

V jiném místě přihlásil se osmnáctiletý mladík k vojsku. Když byl tázán, zdali otec dal k tomu svolení, odvétil: ,, Nemam otce." — ,,Pak musíte přinésti písemní povolení od matky," zněla odpověď úřadníkova.

Mladík odešel; za púl hodiny se vrátil a předložil písemné svolení matčino. Uřadník rozevřel psaní a s těží zadržel slze, když četl: ,,Je to můj jediný syn

— on jest mé vše - ale já jej daruji vlasti."

I krajané naši, kteří přijali tuto svobodnou zem za svůj nový domov — spěchali v šiky neohrožených obránců Unie. Někteří zanechali četné rodiny

— jiní opět rodiče — opustili dílny a náčiní řemeslnické neb rolnické zaměnili za pušky. I oni cítili, že povinnost volá do pole každého občana a s hrdostí poznamenávám, že v kterémkoliv pluku více Čechů sloužilo pohromadě — získali si u svých velitelů čestné uznání!

Harper's Ferry.

V městech se všech budov vlály hvězdnaté korouhve — dámy krášlily své šaty stuhami bílými, modrými a červenými a když ve schůzích veřejných počalo se prohlašovati, že sídlo výkonné vlády jest v nebezpečí, počaly se všude organisovati sbory vojanské a vše dychtivě očekávalo na zavolání, aby vytrhlo ku břehům Potomacu.

Tak jako na Jihu časopisectvo prohlašovalo, že Sever ani neodváží se k nějakému odporu, ale že pokoří se před hrdým Jihem — tak na Severu též lid oddával se podobným klamným nadějím, v čemž ještě veřejnými časopisy byl utvrzován; tyto předpovídaly, že Jih přiveden bude k poslušnosti během třiceti dnů. Chicagský jeden časopis dokonce pravil: ,, Ať ustoupí nám východ s cesty; totof jest válka západního lidu. My sami vybojujeme vše během třech měsíců. Stát Illinois sám porazí celý Jih! My přejeme si, aby celá ta záležitost byla ponechána pouze nám .... Jižní rebelie bude poražena ještě před sejitím se kongresu."

42

Události, které krátce na to následovaly, přesvědčily obě strany, jak přece- ňovaly své síly. Jedna strana pohlížela na druhou s opovržením — pohlaváři na obou stranách zdáli se zapomínati, že k zápasu hotoví se americký lid — jehož hlavní charakteristikou jest hrdost, vytrvalost, který dovede zápasiti s houževnatostí bezpříkladnou.

Za dva dny po vydání provolání Lincolnova vydal též JeíTerson Davis provolání k jižnímu lidu, v kterém mezi jiným pravil, že ,, Lincoln zamýšlí učiniti vpád do jižních států, zmocniti se pevností, zrušiti neodvislost Jihu a vehnati Jihany v porobu." Vyzýval zároveň k vypravení lapacích lodí, které by přepadaly na vodách obchodní lodě Spojených Států. President Lincoln vydal na to ihned jiné provolání, v kterémž varoval před takovým námořním lupičstvím; dále prohlásil, že veškeré přístavy ve státech jižních budou uzavřeny a kdo dopaden bude na jižních lodích, s tím že naloženo bude dle zákona, jako s námořním lupičem.

Kongres konfederačních států svolán byl do Montgomery, Alabama, ku dni 29. dubna (1861) a zde prohlášeno, že mezi odštěpenými státy a Spojenými Státy vypukla válka a president Davis jest splnomocněn k vypravení ozbroje- ných lodí, jakož i vydání listin, které by velitele opravňovaly ku zajímání a loupení obchodních lodí, náležejících Spojeným Státům. Zároveň vypsána cena 20 dollarů za každou osobu, která zajata bude na spolkové lodi. Obě strany tedy již svolávaly lid do zbraně a válka mezi dvěma polovicemi republiky této již ve skutečnosti počínala.

KAPITOLA Vin.

Sjezd ve státu Virginia. — Smýšleni občanstva násilné potlačeno. — OdŠtč- peni Virginie. — Konfederati cJiti se zmocniti WasJíingtomi. — Události v Harpcr s Fcrry a Gosportu. — Vojsko ze státu Massachusetts do Washingtonu. — Spolkové vojsko v Baltimore napadeno. — Lincolnova rozhodná slova. — Sestaveni výboru k cJiránéni Unie. — General Butler v Marylandu. — Baltimore v moci spolkového vojska.

V DOBĚ všeobecného rozčílení, v předvečer občanské války zraky lidu obou polovic Unie obráceny byly k Virginii, odkud každým dnem očeká- valo se rozhodnutí, zůstane-li při Unii, či vstoupí-li v řady států odštěpených. Státní konvence zahájena byla v polovici měsíce března a sezení trvalo celé ■dva měsíce. Veliká většina zástupců lnula k Unii, ano před samým odroče- ním konvence návrh na odtržení Virginie byl zavržen 89 hlasy proti 45. Však přívrženci Jižní Konfederace neztráceli ještě naděje — ba počítali na jisté vítězství, neb kde chytrost a uskok by nic nepomohly, tam zamýšleli vzíti útočiště k násilí.

Největší rozčílení panovalo zde v době, kdy starý Virgiňan Edmund Ruftin vypálil první ránu na pevnost Sumter. Z Charlestonu byl případ ten ihned do

48

Virfjinic telegraficky oznámen a depeše končila slovy: ,,Tato rána míti bude na Virginii více vlivu, nežli celé spousty řeč'í." A také bylo tomu tak. Hned po tomto oznámení ozval se v hlavním mésté Virginie hlahol zvonů a hřmění děl a mezi lidem pxnovalo to největší rozechvění. ,, Válka začala — jak za- chová se Virginie .-'" tizal se guvernér Pickens telegraficky. Guvernér Virginie Letčher odvětil: ..Konvence rozhodne." A shromáždění také v době krátké k rozhodnutí přišlo. Když čteno bylo zde prohlášení presidenta Lincolna a jeho vyzvání, aby posláno bylo vojsko do sídelního města, strhla se v konvenci taková bouře, že přívrženci Unie viděli, jak marný jest všcchen odpor a vzdá- vali se jeden po druhém; ti pak. kteří měli ještě tolik odvahy klásti odpor, vydávali se již v nebezpečí života. Však přec ještě než konvence byla odro- čena a rozhodováno o otázce: ,,Má Virginie odtrhnouti se hned.''" — byla většina pro Unii.

Spiklenci již nevěděli co počíti, aby plán svůj provedli; na rozhodnutí Virginie čekal celý Jih — nebof na něm spočívalo hlavně provedení plánu zmocniti se Washingtonu; proto odhod- lali se k poslednímu prostředku. Když seznali, že vzdálením se desíti Unio- nistů z konvence nabyli by přívrženci Konfederace většinu, došli k desíti zá- stupcům, o kterých věděli, že jsou věr- nými Unionisty a těm dali na vybranou: Buďto hlasovati pro odštěpení, neb se vzdáliti anebo být oběšenu. Věrní tito vlastenci vidouce, s jakými lidmi jest jim jednati a že by odporem dalším je- nom vydali se v nebezpečí, aniž by Unii byli s to prospěti, vzdálili se a tak se

stalo, že dne 17. dubna i86r přijat návrh v státní konvenci, aby Virginie při- stoupila k Jižní Konfederaci. Bylo sice usneseno též, aby se otázka ta dala ještě lidu odhlasovati — však JeíT. Davisovi bylo již telegraficky oznáme- no, že Virginie vystoupila z Unie. Guvernér Letcher jal se činiti přípravy k zmocnění se arsenálu v Harper's Ferry a loděnice v Gosportu; D;ivis poslal Alexandra Stephense hned do Richmondu, aby Virginii formálně přijal mezi konfederační státy, což se také stalo za týden po usnesení a měsíc před dnem, kdy lid hlasováním měl rozhodovati, zdali si přeje odtržení od Unie či- nikoliv!

Stephens přijel do Richmondu večer dne 23. dubna a v konvenci ihned zvolen výbor, v jehož čele stál ex president Tyler, který se měl se zástupcem Jižní Konfederace o všem dohodnout. Dohodnutí docíleno již druhý den. Virginie přijata jest do Konfederace a JeíTersonu Davisovi dána moc nad veške- rým vojskem v tomto státu; schválena jest ústava Konfederace a zvoleni zástupci do kongresu. Ku konci uzavřeno nabídnouti jižní vládě město Rich- mond za stálé sídlo. A to vše učiněno bylo, aniž by se bylo čekalo na rozhod- nutí lidu. Leč také již z předu o to bylo postaráno, aby lid nerozhodl jinak, nežli jak si političtí vůdcové virginští přáli, neboC když den hlasování přišel, byl lid na rukou i nohou ovázán a nucen hlasovati pro odštěpení. Kdo lnul ještě k Unii, tomu dáno na srozuměnou, by raději co nejdříve stát opustil; ,,kdo po-

Merrimac.

44

staví se nám na odpor, ten pocítí jižní prach a jižní ocel" — slova ta pronesl při svém nastolení Davis a také ponejprv uvedena jsou v skutek ve Virginii.

Proto také, když nesčíslný počet včrných přívrženců Unie musel opustiti stát aneb se ukrýti, aby vyhnul se násilnostem, když v den volby lesklo se každému občanu před očima ostří bodáku — tu snadno mohli Jihané jásati, že ,,lid virginský hlasováním rozhodl pro odštěpení." A sotva že Virginie přijata v řadu konfederačních států, již se všech stran voláno : ,, Vzhůru na Waghington!"

V Harper's Ferry, kde stýká se řeka Potomac s řekou Shenandoah, nalézal se vládní arsenál, kde složeno bylo devadesát tisíc pušek a mnoho nábojů. V bouřlivé době této střežen byl arsenál pouze několika vojíny, jimž velel lieutenant Roger Jones. Ten věděl, v pádu že by Jihané udeřili na arsenál, nemohl by se ubrániti a proto umínil si vše raději zničiti, nežli vydati v ruce rebelů. Také když i8. dubna virginská milice objevila se před Harper's Ferry, zapálil Jones prach a v krátké chvíli celý arsenál zničen byl požárem. Malá posádka pak prchla přes most a uchýlila se do kasáren Carlisle v Penn- sylvanii. Povstalci nezmocnili se zásob zbraní, ale opanovali jedno z nejdůle- žitějších míst pro válečné operace. V měsíci květnu nalézalo se zde již osm tisíc rcbelského vojska.

Výprava proti vládní loděnici v Gosportu setkala se pro rebely s větším zdarem; loděnice ta nalézala se na řece Elizabeth, proti Norfolku a nalézaly se zde dva tisíce těžkých děl, ohromné množství nábojů a mnoho materiálu pro stavbu lodí. V řece zakotveno bylo několik válečných lodic, kterých se rebe- lové chtěli zmocniti a proto položili do vody překážky, by lodě nemohly na moře vyplouti. Velení měl zde Commodore C. S. McCauly, který poznal hrozící nebezpečí, když bylo pozdě. Svými důstojníky nechal se oklamati, když tito slibovali mu věrnost a oddanost, neboť tito opustili jej hned, jakmile odštěpení Virginie bylo prohlášeno. Všichni zradili hvězdnatý prapor a vstoupili do služby ku gen. Taliaferovi, který přitáhl s vojskem do Norfolku dne 1 8. dubna, aby loděnice se zmocnil.

McCauly vida nezbytí, kázal veškeré lodě zapáliti a vše zničiti, co by jen rebelové upotřebiti mohli; za sedm milionů vládního majetku bylo zničeno, leč rebelové přeci zmocnili .se všech děl a několik lodí, mezi nimiž byla i Mer- rimac, kterou Jihané později přetvořili na obrněnou loď. Důležité místo to- bylo v moci Jihanů až do května 1864, kdy dobyto bylo zpět gen. Woolem.

Nyní, když válka již ve skutečnosti začínala, počali Jihané ukazovati svoji sílu a vláda spolková seznala, že byl nejvyšší čas na .svolání vojska, neboť v krátké době byli by se byli rebelové zmocnili hlavního města. Však stále ještě očekávalo se, že Jihané na Washington udeří a proto se všech stran sjížděli se sem ozbrojení občané, aby sídlo národní vlády hájili.

Stát Massachusetts byl první pohotově s brannou mocí. Na počátku roku 1 86 1, kdy již srážka Severu s Jihem zdála se býti neodvratnou, svolal guverjiér Andrew milici státní do zbraně a pět tisíc dobrovolníků cvičilo se ve zbrojni- cích, aby hotovi byli na první zavolání. Guvernér Andrew vyzval ještě ostatní sousední státy k spolupůsobení a vyzvání toho z větší části také bylo uposlech- nuto. Jakmile došlo provolání tajemníka války, aby státy vyslaly ozbrojené .sbory k hájení města Washingtonu, stálo již druhý den vojsko massachusettské §

45

na bostonském náměstí v plné zbroji a čekalo na povel k pochodu. Sbory massachusettské byly pod velením brigádníka Benjamina F. Butiera, který kázal, aby šestý regiment, jemuž vele 1 colonel Jones z Lowellu, vydal se ihned na cestu po dráze přes New York, Philadelphii a Baltimore do Washingtonu.

Dne 1 8. dubna několik pennsylvanských sborů táhlo skrze Baltimore a byly napadeny se všech stran rozzuřeným lidem, nebof baltimorské obyvatel- stvo bylo velikou většinou nakloněno Jihanům. Však k větší srážce toho dne nedošlo a vojsko šťastně dojelo do Washingtonu a bylo umístěno v kapitolu. Baltimorané však umínili si nyní nepropustiti žádné severní vojsko a když se rozhlásilo, že vojsko massachusettské ubírati se má skrze Baltimore, dostoupilo rozhořčení obyvatelstva nejvyššího stupně; na všech stranách činěny přípravy k napadení vojska. Policejní šéf (Kane) jakož i mayor města byli též naklo- něni rebelům a nepřičinili se ni nej- menším, aby pokoj a pořádek byl zachován a krveprolití odvráceno.

Šestý regiment massachusettských dobrovolníků přijel na nádraží balti- morské dne 19. dubna (1861); lid po- i:a.\ se sbíhati se všech stran a chápal se kamení, obušků, pušek — vůbec všeho co jenom do ruky přišlo, by vládnímu vojsku cestu skrze město zamezil. Jedenáct železničních vozů s vojskem taženo bylo městem koňmi z jednoho nádraží na druhé a ulice byly tak lidem přeplněny, že často muselo zastaveno býti, jelikož nebylo lze skrze dav ubírati se v před. Roz- čílení mezi lidem rostlo čím dále tím více, až konečně počal dešf kamení sypati se na železniční vozy. Kočí práskli do koní a rychle ujížděli k nádraží — však dva vozy byly roz- zuřeným lidem v městě zadržány a vojsko donuceno vystoupiti ven. Vidouce se obklopenu rozzuřenými tisíci, utvořili vojíni čtverec a s nasazenými bodáky ubírali se v před.

Se všech stran sypalo se na ně kamení, některým i pušky byly z rukou vy- rvány, několik střelných ran padlo, však vojíni nevšímali si toho a jen rychle kráčeli dále. Lid již počínal si jako šílený a posléze s divým rykem udeřil na oněch sto spolkových vojínů. Velitel nečetného sboru toho vida, jaké nebez- pečí mu hrozí, rozkázal, aby vypáleno bylo mezi lid. Zavzněla salva — po které několik občanů kleslo k zemi a hned na to nastala krvavá řež. Lid s divokým rykem vrhl se na vojsko, které bránilo se zoufale. Sedm občanů již leželo na zemi mrtvých a několik raněných — a pohled na ně vzbouřence ieště více rozvášnil. Za ustavičného zápasu kráčelo vojsko k nádraží a za kaž- dým krokem muselo brániti se proti rozlíceným davům. Posléze dostali se na

Přepadeni vojska v Baltimore,

46

místo a přinesli s sebou dva mrtvé a osm raněných. Hvězdnatý prapor, kterého vzbouřenci chtěH sp zmocniti - — stále vlál vesele ve vzduchu nad hlavami zá- pasících. : První tato krvavá srážka na pevnině udala se právě ve výroční den bitvy v Lexingtonu (Mass.) kde též prvně krev prolita byla za neodvislost Ame- riky a většina těch vojínů, kteří v Baltimore napadeni byli, pocházeli z okresu Midlesex a byli potomky chrabrých osadníků, kteří v okresu tom připravili porážku anglickému vojsku.

Baltimorské drama vyvolalo po celém Severu to největší pohnutí a v některé chvíli zdálo se, že město stane se obětí pomsty, neb se všech stran voláno, aby Baltimore srovnáno bylo se zemí. Však důležitější události brzy upoutaly pozornost severního lidu.

Vojsko pennsylvanské a massachusettské přitrhlo do Washingtonu v nejvyšší čas, neboť za deset dní po události baltimorské podařilo se rebelům přerušiti veškeré spojení Washingtonu se Severem, jak železniční tak i telegra- fické a president Lincoln i s úřadiiictvem. svým byl jako v zajetí. Několik dní ještě kdyby se byly vojenské sbory opozdily — bylo by Jihanům podařilo se zmccniti se Washingtonu.

Občanstvo státu Marylandu, které většinou přálo odštčpencům, usneslo se, že žádné spolkové vojsko více skrze stát tento propuštěno býti nesmí. Zvolen výbor, který odejel do Washingtonu, aby presidentovi usnesení to oznámil. Lincoln přijal výbor velmi laskavě a když byl tento účel svého poslání oznámil, navrhl president, aby vojsko dopraveno bylo po vodě do Annapolis a odtud aby přes málo obydlenou časť Marylandu táhlo k Washingtonu. Však vyslanci ani na to přistoupiti nechtěli a prohlásili, ,,že noha vojína Spoj. Států nesmí vstoupiti na půdu Marylandu."

Později navštívila presidenta jiná delegace, která prý zastupovala nábo- ženskou stranu v jmenovaném státu. V čele delegace té stál Rev. Fuller, který snažil se presidenta Lincolna přesvědčiti, že by pokoj mohl býti úplně zjednán, kdyby ,, uznána byla neodvislost odštěpených států." Při tom vyslovil naději, že žádné spolkové vojsko nepotáhne více skrze stát Maryland. President klidně řečníka vyslechli načeží-pravil : ,,Já musím míti vojsko k ochránění Washingtonu. Povstalci karolínští již sem přes Virginii táhnou, chtí se zmocniti města a mne oběsiti. Co mohu činit.-* Pravím, že musím mít vojsko a jelikož toto nemůže podlézti pod Maryland ani přes stát ten přeletět, imisi jiti skrze Marylandr Když jeden vyslanec podotkl, že pětasedmdesát tisíc Marylanďanů postaví se spolkovému vojsku na odpor, odvětil Lincoln chladně: ,, Doufám, pánové, že jest v Marylandu dosti místa, aby tam onéch pětasedmdesát tisic imišů mohlo býti pohřbenof Vyslanci na to odejeli zpět a nikdy více neobtě- žovali presidenta Lincolna podobnými žádostmi.

Jak již povědíno, podařilo se rebelům přerušiti veškeré spojení Washing- tonu se státy severními, tak že generál Scott, vrchní velitel spolkového vojska, nebyl s to vydávati potřeljné rozkazy. To vida gen. John L. Wool, velitel vý- chodního oddílu spolkové armády, ihned pospíšil ke guvernéru státu New Yorku a společně pak s výborem zvaným ,, Union Defence Committe" (výbor k hájení Unie, jehož předsedou byl gen. Dix a tajemníkem Wm. E. Edward.s) utvořili plán k obraně sídelního města. Jelikož gen. Wool nemohl domluviti se s gen. Scottem, ujal se sám vrchního řízení veškerého vojska na východě,

; 4^

vyslal silnou posádku do pevnosti Monroe a pak; vysýlal nepřetržitý proud vojska do Washingtonu. . .

Baltimorané, aby zamezili vojsku spolkovému táhnouti skrz, zničili veškeré mosty nalézající se severně od města, tak že vojsko bylo nuceno po vodě plouti do Annapolis a odtud pák vydati se na pochod k Washingtonu. První připlul sem sedmý regiment new-yorský, pak rjew-yorští zuavové pod col. EUsworth- em a sbory massachusettské pod gen. Butlerem. Butler nechal obsadit/ ihned železniční koleje mezi Annapolis a Washingtonem a tak docílil opět částečného spojení se sídlem spolkové vlády. Dne 25. dubna obsadil Relay House, devět mil od Baltimore, kde koleje dráhy Baltimore Ohio zahýbají k Harper's Ferry.

General Scott umínil si zmocniti se města Baltimore a obsadit toto vojskem spolkovým. Dle plánu samým vrchním velitelem vypracovaného, mělo se k výpravě této použíti dvanáct tisíc mužů vojska a to mělo táhnouti k městu se

Vojsko spolkové v Bílém domě.

Čtyř stran. Gen. Butler však seznal, že k docílení toho jest zapotřebí spíše rychlého jednání, nežli velkého počtu vojska a proto vyžádal si na gen. Scottovi dovolení, aby směl v Baltimore zabaviti něco skryté zbraně a při tom zatknouti několik čelnějších rebelů; když gen. Scott, nemaje ani tušení, co gen. Butler má v úmyslu, svolil k jeho žádosti, povolal Butler šestý massachusettský regiment do Relay House. S tím a ještě několika sbory vsedl na vlak, který vyjel smě- rem k Harper's Ferry, však za chvíli již letěl zpět kol Relay House k Balti- more, kde zastavil na večer, právě když zuřila prudká bouře a hustý dešf lil se s oblak.

Nikdo skoro v celém městě neměl ani tušení, že na nádraží přijelo vojsko spolkové. Dešf neustával, tak že málo lidí bylo na ulicích a hrčení městem tažených děl ztrácelo se v dunění hromu. Butler dorazil beze vší překážky na Federal Hill, odkud mohl zahájiti palbu v pádu potřeby do kterékoliv části města; ráno (dne 14. května 1861) vydal v časopise Clipper provolání k obyva- vatelstvu a teprv z toho lid baltimorský seznal, že město přes noc octlo se v

4^

moci vládního vojska. Během jediné noci docílil gen. Butler s tisíci muži, k čemu gen. Scott chtěl použíti dvanáct tisíc mužů, což tohoto ovšem nemálo pobouřilo. Obviniv Butlera, že jednal o své vlastní vůli, žádal, aby byl odvolán. Dobrosrdečný president Lincoln vyhověl starému generálu, odvolal Butlera, ale povýšil jej a určil mu širší pole působnosti, nežli jaké měl doposud. Nepře- tržitý proud vládního vojska nyní táhl skrze Baltimore a toto nebylo více znepokojováno.

Když Jih seznal, s jakým nadšením severní občané chápou se zbraní, aby ránu na celistvost Unie již namířenou odrazili a rebely pokořili — se zimničním chvatem jali se činiti rozsáhlé přípravy ke krvavému boji. Jak již povědíno, oni očekávali, že Sever nepostaví se za stávajících poměrů k odporu a vláda že klidně pohlížeti bude na to, kterak Unie trhá se na dvě polovice — a v tom se šeredně zklamali. Sever přijal hozenou mu rukavici a Jihané pomalu tak přicházeli k poznání, že chtí-li neodvislost svoji uhájiti, musí připraviti se na dlouhý, zoufalý boj.

President Jižní Konfederace, Jefferson Davis, svolal kongres ku dni 29. dubna do Montgomery, aby tento učinil potřebných kroků k započetí války. V době té nalézalo se již za $40,000.000 vládního majetku v rukou Jihanů a čtyřicet tisíc mužů ozbrojených stálo v poli; polovina armády této nalézala se ve Virginii a tvořila čáru až k Norfolku a Harper's Ferry. Na počátku měsíce května vysláni byli zástupei Jižní Konfederace do Evropy, aby získali vlády. Podél pobřeží od Hampton Roads až k Rio Grande shasnuty jsou všechny majáky a mnoho lodí vypraveno bylo na vody, aby chytaly lodě vládní.

President Lincoln brzy seznal, že státní milice nepostačí k potlačení rebelů a vydal dne 3. května nové provolání, žádaje o 64.000 dobrovolníků na dobu války. Pevnost Monroe, strategicky to důležité místo v severovýchodní části Virginie, jakož i pevnost Pickens, byly sesíleny a opevněny. Město Washing- ton učiněno jest střediskem veškerého vojska, které přicházelo z východu. Den jak den přijížděli sem ozbrojené sbory a umístěny jsou ve vládních budovách. Kapitol proměněn jest v kasárny, rovněž i východní křídlo Bílého domu. Zde rozloženo jest vojsko, zde skládány sudy s moukou, masem a vůbec snášeny byly sem veškeré potřeby válečné i zásoby potravní. Místnosti pod terasem kapitolu přeměněny na obrovské pekárny, kde denně peklo se šestnáct tisíc bochníků chleba.

Nežli nastalo léto r. 1861, byl Washington se všech stran opevněn a Jihané museli vzdáti se myšlénky na dobytí sídla spolkové vlády. Též západní státy vysýlaly ozbrojené sbory vládě na pomoc; dvě polovice republiky ame- rické připravovaly se k dlouhému, bratrovražednému boji — jedna za rozště- pení Unie, druhá za zachránění její celistvosti.

49

KAPITOLA IX.

Colonel Robert Lee. — Vpád do Virginie. — TrucJilivý osud Col. FJlswortha.

— Srážka u SewalVs Pointu. — Utvořeni novéJio státu. — Prvni potytka na pevnině. — Událostiv Missouri. — Rozčileni v St. Louisů. — Česká setnina.

— Přepadeni ,,Camp Jacksoď. — Účastenstvi Čechů. — Zinčna sidla konfederaíni vlády. — Jefferson Davis ve Virginii — JcJio slavné přijeti.

COLONEL Robert E. Lee, jeden z nejlepších ženijních důstojníků spolkové armády nalézal se ve Washingtonu v dobé, kdy Virginie prohlásila své odtržení od Unie. Vrchní velitel gen. Scott lnul k němu láskou bratrskou a svěřil se mu s celým plánem, dle kterého zamýšlel operovati proti rebelům, když tu Lee náhle prohlásil, že musí jíti se svým státem a odejel, aby tasil zbraíi proti Unii.

Jihané nabídli mu vrchní velitelství nad vojenskou mocí ve Virginii — Lee nechal omámiti se zdánlivým leskem budoucí slávy a podlehl. Po vzdání se pevnosti Sumter meškal ve Washingtonu ještě asi týden, seznámil se se všemi zámysly a plány vrchního velitelství a těmito vzácnými vědomostmi oboha- cen, odejel do Virginie, aby postavil se v čelo odštěpenců.

Ačkoliv Lee pocházel z Virginie, přec odstoupení jeho překvapilo každého více, nežli kdyby zrády té se byl dopustil kterýkoliv jiný důstojník spolkový. Lee byl synem ženy zvané ,,Lowland Beauty", která byla první láskou velikého patriota amerického, Jiřího Washingtona. Otec Lee-ův bojoval za neodvislost Spoj. Států — manželka Lee-ova byla prapravnučkou Marthy Washington- ové, v jeho domě nalézalo se mnoho vzácných památek po otci této republiky, velikém vlastenci mountvernonském, leč to vše nezdálo se míti na Lee-a vlivu; jeho stát se odtrhl od Unie a Lee prohlásil, že ,,musí jíti se svým lidem." Odejel tedy a převzal velení nad virginskými rebely; později stal se nej- vyšším velitelem celé vojenské moci na Jihu.

Prvním činem Lee-ovým bylo, že nařídil naházeti náspy na Arlington Heights, odkud snadno operováno býti mohlo proti Washingtonu. Však právě když započato mělo býti s pracemi, poslal sem gen. Scott velkou sílu vojska., tak že plán rebelů byl zmařen.

Spolkové vojsko, které vtrhlo přes Long Bridge do Virginie, naházelo zde~ náspy, které dobře obsadilo a opevněné místo nazváno jest Fort Runyon, ku poctě gen. Runyona; jiný oddíl armády zaujal místo, kde Lee chtěl nechat naházeti náspy a z těch páliti na Washington. Zde též se opevnil a m.ísto ono nazváno Fort Concoran.

Col. EUsworth poslán byl se svými zuavy, aby zmocnil se města Alex- andrie. Jedna část vojska táhla k městu po pravém břehu řeky Potomac, sbory Ellsworthovy byly tam dopraveny po lodích. Jakmile vystoupili na břeh, postavil se EUsworth, mladík to teprv 24letý, v čelo svých věrných a vtrhl do města; nařídil, aby nejdříve zmocnili se telegrafní stanice, tak aby zpráva o přepadení města nemohla býti na všechny strany telegrafována. Když mladistvý vůdce běžel v čele svého vojska skrze město, spatřil na jednom domě vláti rebelskou korouhev. ,,Tu musíme dostati!" zvolal EUsworth:

Joíi, Čermák: ,, Občanská Tálka." 4*^

50

a vnikl do domu. Rychlostí blesku vyběhl nahoru a strhna prapor rebelský, ubíral se s ním vítězoslavně zpět. V chodbě však vyšel mu v ústrety majitel domu, jménem Jackson, v ruce maje pušku. Vida Ellswortha s korouhví kráčeti po schodech dolů, vypálil naíi a celý náboj vnikl mladému reku do těla, tak že tento okamžitě skácel se mrtev k zemi. Však i Jackson zaplatil čin ten v zápětí svým životem, neboť vojíni, kteří s Ellsworthem vnikli do domu, vrhli se na zuřivého starce; jeden prohnal mu kuli tělem a druhý, by dílo pomsty bylo úplné, vrazil mu ostrou ocel přímo do srdce.

Severní vojsko mezi tím zmocnilo se telegrafní stanice a zajalo třicet jižních jezdců a pět set pěších.

Smrt col. Ellswortha dojala velice presidenta Lincolna; mladík ten v kanceláři Lincolnově studoval práva a byl velice oblíben. Mrtvola poslána byla jeho starým rodičům a pohřbena s velikou okázalostí.

Konfederaté nechali naházeti náspy na březích řeky Potomac, aby zamezil^ vládním lodím tudy plouti k Washingtonu. Též náspy naházeny jsou blíže Hampton Roads, nedaleko pevnosti Monroe. Sem poslán byl kap. J. H. Wards s malým loďstvem; povstalci v době té měli již v moci své Norfolk a postavili silnou baterii děl při ústí řeky Elizabeth, na Sewaťs Pointu; kap. Ward objevil se zde s loďstvem dne 20. květ- na a zahájil z lodě Freeborn ihned prudkou palbu na rebelskou baterii. Jihané nekladli zde skoro žádného odporu a rozprchli se na všechny strany. Ward doplul bez překážky až k Washingtonu, kde podal zprávu Com- modoru Stringham-ovi; nyní zamýšlel po řece plouti sem a tam a střežiti břehy, však v Aquia Creek narazil opět na silnou baterii rebelsKou a strhla se prudká, ale ne- rozhodná bitva; za několik dní učinil Ward

opět útok na rebelské náspy u Matthias Point, . chtěje rebely odtud vypudit, však loďstvo spolkové bylo odraženo a kap. Ward zabit; rebelové na to opano- vali řeku. tak že potrava pro vojsko nemohla více do Washingtonu po vodě býti dopravována. —

Jak známo převládal ve Virginii živel protiodštěpenský a musel mocí pří- vrženci konfederace potlačován býti. Živel ten pocházel hlavně ze západní části Virginie — neboť zde obyvatelstvo lnulo věrně k Unii. To působilo rebelům mnoho starostí, neboť tato čásť státu měla pro ně velikou důležitost již z té příčiny, že tudy vedena byla dráha Baltimore Ohio, která spojovala Maryland s dále kým západem. Z Richmondu vypraveno jest tedy několik sborů vojen- ských , aby krajin těchto 9e zmocnily, však občané byli na to připraveni; chopili se pu šek a postavili se vetřelcům na odpor.

Když v konvenci richmondské jednalo se o odtržení Virginie a strana Un ionistů, v záp. části státu toho bydlící viděla, že odtržení nelze více zabrá ni^^i, svolána jest konvence do Wheeling; na budově, v které konvence odbý- V ána byla, rozvinut hvězdnatý prapor. Všichni zástupci byli jednoho smýšlení

Col. E. E. Ellsworth.

5Í

a sice, že západní čásf Virgínie nesmí podvoliti se diktatorství několika zrádců; prohlášení odštěpení Virginie od Unie bylo s tou největší rozhodností odsou- zeno a uzavřeno svolati konvenci na den ii. června, kde jednati se mělo o odtržení záp. Virginie od části východní.

Jednání toto pobouřilo nemálo přátele Jihu a guvernér Letcher ihned roz- kázal col. Porterfieldovi, který toho času velel ozbrojené moci ve Virginii, aby s několika sbory vtrhl do Wheeling, zabavil zde veškeré zbraně náležející vládě spolkové a ozbrojil jimi ty, kteří přihlásí se k jeho praporům; zároveň dal mu na srozuměnou, že by veškeré telegrafické spojení města Wheeling s Washingtonem mělo býti přerušeno, by se občané nemohli dorozuměti s vládou.

V ustanovený den sjeli se zástupci různých okresů záp. Virgine do Wheeling, kde prohlášeno, že záp. Virginie zůstává věrnou Unii; úřadníci jsou vyzváni, aby složili přísahu věrnosti. Konečně prohlášeno úplné odtržení se od Virginie, která přistoupila ke konfederaci jižní a Francis H. Pierrepont zvolen prozatímním guvernérem nového státu. Záp. Virginie, co nový stát přijata byla do Unie 20. června 1863.

Pierrepont svolal ihned do zbraně domácí obranu, jíž v čele stál col. Kelley. Však ač obrana tato čítala jedenáct set mužů, přec jenom nebyla s to odolati sborům Porterfieldovým, který sem s velikou mocí táhl. Proto žádal Pierrepont o pomoc; generál McClelian byl právě ustanoven velitelem ohioského oddílu spolkového vojska a pod jeho velením nalézala se i záp. Vir- ginie. McClelian překročil s vojskem řeku Ohio a spojiv se s Kelleym, táhl proti Porterfieldovi, kterého po krátké šarvátce ve Philippi na hlavu porazil a vojsko jeho na všechny strany rozprášil. První tato srážka nepřátelských vojsk na pevnině strhla se dne 2. června 1861. Po této porážce rebelů zavládl v záp. Virginii na nějaký čas pokoj.

V nastávající krisi nejvíce trpělo obyvatelstvo středních států; političtí vůdcové států těch předstírali sice věrnost Unii, ale pod jistými podmínkami a sice, když vláda ponechá Jihanům jejich neodvislost; když však president Lincoln povolal občany do zbraně, aby jižní revoluci potlačiti mohl, tu ěasopi- sectvo vrhlo se s bezpříkladnou nevázaností na Lincolna a Louisville Journal dokonce prohlásil, že Lincoln jest nespůsobilý pro úřad, k jakému byl ,, nepřá- teli vlasti" zvolen; ve velké schůzi v Louisville (Kentucky) odbývané prohlá- šeno, že ,,stát Kentucky ponechává si právo voliti stranu kteroukoliv"; dále prohlášeno, že ,, společné zájmy nutí Kentucky sympathisovati s těmi, kteří snaží se otroctví udržeti, přec ale zůstanou věrni Unii tak dlouho, doktid vláda nebude si výbojné proti Jihanům počinaíi a pokud Šetřiti bude jejich práv."

Sorganisována jest též ,, státní garda" k chránění zájmů státu; v čelo gardy té postaven Cap. Simon B. Buckner, který postavení svého používal jenom ku prospěchu rebelů, neboť mnoho gardistů na jeho domluvu opustilo svůj prapor a vstupovalo v řady jižních rebelů. Později i sám Buckner přidal se k jižní armádě.

Obyvatelstvo státu Missourri bylo z většiny smýšlení protiotrokářského, leč hlavní úřady přece nalézaly se v rukou přátel rebelů. Zejména guvernér Jackson přál Jihanům a ve spojení s několika tajnými zrádci snažil se o to, aby ozbrojené moci missourské použito bylo ve prospěch odštěpenců. V čelo ozbrojených sborů postaven D. M. Frost, který graduoval vojenskou školu ve

62

West Point; Frost umínil si zmocniti se St. louiského arsenalu a dostati do své moci St. Louis. Vojenské moci vládní v St. Louis velel Cap. Nathan M. Lyon.

V dobách těchto bylo město St. Louis metropolí Cechů amerických a všichni naši krajané hlásili se neohroženě k Unii, ba i za její celistvost byli hotovi bojovati. „Národní Noviny", v St. Louisů vycházející, přinesly dne 4. května (1861) následující článek: ,,My občané v státu Missouri jsme tak sevřeni, že pro nás jiná pomoc není než se ozbrojiti, ve zbrani se cvičiti a pak své životy a práva svá hájiti. Babské jsou myšlénky na útěk. Kam utéci.'' Do Illinois.^ Tam je válka. Do lowy.'' Tam je válka. Do Kansas.' Tam se vše připravuje. Do Jihu.' Tam již děla hřímají. Zůstaneme-li doma neozbrojeni, budeme pomalu povinni guvernérovi otrokářskému sloužiti a pak pro otroctví se bíti. Nyní si rozvažte milí rodáci! Zbrojte se! Neozbrojený lid v této době jest otrokem."

Kterak slova ta na krajany naše účinkovala, o tom vypravuje obč. Jan

strázni loď na řece Potomac,

Borccký (nyní v Little Rock, Ark. bydlící), který též na první vyzvání chopil se pušky, následující : ,, Slova ta měla účinek, počali jsme se scházeti, nejprve v hostinci u p. Karla Rotha ve zvláštní světnici tajně, neboť věci v St. Louis stály tenkráte asi takto: Nad městem k jihozápadu byl rebelský tábor, zvaný po rebclském guvernérovi ,,Camp Jackson", o kterém v městě kolovaly všeliké pověsti; tvrdilo se, že je tam od 2000 — 4000 rebelských vojáků. Pověsti o táboře mohly býti přehnané, ale jisto jest, že bylo to hlavní středisko všech missourských rebelů. Tábor byl velikým postrachem celého města, které bylo velikou většinou smýšlení unionistického. Všude mluvilo se jak v městě samém rebelové se tajně scházejí a"' zařizují setniny zvané ,, Minuté men", v kterých po tajmo ve zbrani se cvičí; se strachem očekával každý, kdy rebelové město přepadnou a Němce povraždí. Příčina toho měla býti, že evropští přistěhovalci vyjma Irčanů volili skoro všichni republikánského presidenta Abrahama Lin- colna, a že byli pro zachování Unie. Tak ze strachu před rebely počali se Němci organisovati v každé wardě v setniny zvané ,,Home Guard". Byl jsem

63

organisátorem české šetniny v první wardě, ale na loo mužů jsme to nepřivedli. Když se nás asi 50 v hostinci u Karla Rotha pi^ihlásilo, počali jsme se cvičiti v pochodech a v některých začátečných obratech po tajmo v nově postaveném krámě na severovýchodním rohu deváté a Soulard ulice. Cvičil nás F. Hovorka, bývalý vojín rakouský. Brzo na to vystoupilo se s cvičením a hned orga- nisovány celé pluky. Vyšší důstojníci již byli buď někým ustanoveni aneb aspoň věděli, že budou od Spojených Států placeni, proto se jich všude dosti ochotně dostavilo. Naším plukovníkem byl p. Almstead a podplukovníkem p. Rombauer. Mužstvo však nemělo posud žádné ponětí o platu, po ničem se neshánělo, leda aby obdrželo zbraně. — Konalo všecka cvičení posud bez zbraní ochotně a dychtivě, jak se za to mělo na obranu svojí a města. Poněvadž česká setnina sestávala ze samých zrostlých a statečných mužů, chtěli nás němečtí důstojníci, zvláště podplukovník Rombauer mezi jiné setniny rozděliti, ale my jsme se proti tomu opřeli, že raději půjdem domů, nežli bychom k tomu svolili. Nechali nás tedy pohromadě, tvořili jsme v setnině ,,C" první četu. Dne 7. května složili jsme v U. S. arsenálu před kapitánem Lyon-em přísahu věrnosti praporu a ústavě Spojených Států, obdrželi jsme zbraně a přijali aktivní službu pro Unii pod jménem ,, United States Reservě Corps." — Z na- šinců byli následující důstojníci vyvoleni: Josef Vodvarka, nadporučík (first lieutenant); Frant. Hovorka, první šikovatel; Josef Brož, desátník. Pan Frant. Pešek stal se později písařem pluku. Kapitán naší setniny ,,C." byl Němec, Hildebrant, druhý poručík byl taktéž Němec, Esroger. Ačkoliv byli jsme posud každý ve svém obleku, jeden čistě oblečen, jiný ušpiněný a třeba i otrha- ný, nevadilo to té nejlepší harmonii, všecky ovládal jeden svorný duch a láska k Unii. Náš pluk číslo první sestával z deseti setnin a každá setnina měla sto mužů; s příslušnými důstojníky bylo nás přes 1000 mužů. Naše kasárna čili Head Quarters byla v známé zahradě Jaegers Garden. V rozsáhlém sále a v přízemí bylo určité místo pro každou setninu vykázáno, k rozestavení zbraně byly zařízeny police a každý muž dle čísla měl svoji zbraň na svém místě, za dne jedna a v noci druhá setnina vystřídaly se na stráži. Cvičení v pochodech a se zbraní odbýváno pilně a dvakráte denně, dopoledne i odpoledne; každý s ochotou dostavil se v pravý čas a konal věrně každé služby jemu vykázané. Spali jsme když nebylo noční služby doma, potravy se nám nedostávalo žádné, ujídali jsme rodiny své, které z většího dílu trpěly nedostatek a bídu, vždyť nikdo nic nevydělával."

V těchže ,,Nár. Novinách" čteme pak o těchto ozbrojených sborech násle dující posudek: ,, Domácí obrana stojí ve zbrani. Více odhodlanosti u našich rodáků a naše setnina mohla býti veskrze česká. Pro nedostatečný počet jsme nuceni připojiti se k Němcům. V setnině se nachází 46 Cecho-amerikánů, stateč- ného to lidu a němečtí důstojníci jsou nad tím hrdi, že svá křídla takovými muži ozdobiti mohou."

Potraviny jakož i potřeby válečné do tábora Jackson dodávala vláda konfe- derační, nad táborem vlála rebelská korouhev — a kap. Lyon seznal brzy úmysl odštěpenců. V táboře hrála hudba a mnoho občanů St.-louiských i dam přicházelo sem, aby se bavili pohledem na život panující v ležení. Kap. Lyon umínil si tábor tento též prohlédnouti, aby seznal lépe smýšlení zde panující a prohlédl si dobře opevnění. Přestrojil se za vznešenou dámu, zahalil

obličej hustým závojem, načež nechal se v kočáře do tábora dovézti. Prohlédl vše důkladně a vrátiv se, nechal na druhý den svolati domácí gardu. Asi pět neb sedm tisíc ozbrojených občanů shromáždilo se kolem Lyona, načež vytrhli z města pi^ímo k rebelskému táboru. Gen. Frost zaslal Cap. Lyonovi list, v kterém žádal za vysvětlení, co počínání takové má znamenati; však Lyon odpověděl tím, že tábor se všech straii mužstvem svým obklíčil a žádal na Frostovi bezvýminěčné vzdání se. Frost vida, že marný by byl veškerý odpor, vzdal se. Rebelové byli gardisty se všech stran obklíčeni a vedeni do arsenálu; cestou srotil se lid a učiněn jest útok na spolkové vojsko. Toto vypálilo mezi vzbouřence a asi dvacet pět mužů zůstalo ležeti mrtvých neb těžce raněných; ostatní dali se na útěk. Kap. Lyon za tento svůj odvážný čin byl povýšen a postaven v čelo missourských dobrovolníků.

Občan Jan Borecký, který výpravy na ,,Camp Jackson" s ostatními kraja- ny se též súčastnil, popisuje tuto následovně: ,, Ještě jsme zbraně naše jak náleží neomakali, když měli jsme jich činně použíti. Bylo to dne lo. května po ranním cvičení; dostali jsme rozkaz, aby každý muž dostavil se ve 12 hod. v poledne na Head Quarters. V určitou dobu byli jsme všichni na svém místě. Odbyla se prohlídka zbraně, mužstvu se poprvé ukázalo, jak se patrony nabijí a každý z nás obdržel deset nábojů. Dán rozkaz k nabíjení a v malé chvilce s nabitou zbraní a nasazenými bodáky dal se celý pluk na pochod. Hluboké ticho panovalo mezi družstvem, každý něco tušil, ale nikdo nevěděl kam jdeme a co se má díti. Sli jsme, kde to mohlo býti, úžlabinami a když jsme se některému návrší vyhnouti nemohli, šlo to klusem. To bylo nám nápadné. Byli jsme přísně napomenuti podplukovníkem, aby jsme zachovali co možno největší ticho. ,. My jdeme do boje!" ,,My jdeme do ohně!" pošeptávali jsme sobě. Kapitán Hildebrandt a poručík Vodvarka kráčeli při nás tak tiše jako pěna; ale první seržant Hovorka pravil nám určitě: ,,Jdem do boje!" Někteří se tomu smáli a někteří při tom strachy bledli. Když jsme dorazili na naše určité stanovisko, viděli jsme tu již státi v řadách domácí gardisty; doplnili jsme kruh a Camp Jackson byl obklíčen. Hluboké ticho panovalo všude a s napnutím čekal každý co se bude dále díti. Na to vyslal kapitán Lyon vyjed- navatele do tábora, aby se vzdali; s napnutím čekal každý jak to dopadne, ale za malou chvíli objevil se nad táborem bílý praporec a vzduchem rozlehalo se hlučné ,,Hurrah!" ,, Rebelové se vzdali!" Davy diváků zatím shromáždily se za zády gardistů, mezi nimi mnoho odštěpenců; ti jsouce rozlíceni nad vzdáním se gen. Frosta, vypálili několik ran z revolverů do gardistů; důstojník jeden těžce zraněn, klesl k zemi. Gardisté vidouce svého poručíka na zemi v krvi, několik jich vypálilo zbraně své do davu. Několik osob zranili a žena jedna padla mrtva k zemi; nastal poplach a lid se rozutíkal. Mezi touto scénou složili a odevzdali rebelové svoje zbraně kapitánu Lyonovi a jeden pluk dobro- volníků obsadil tábor. Kolem 800 zajatých rebelů vedli gardisté skrze hlavní ulice města do U. S. arsenálu. V městě samém panovalo před tím veliké zděšení, všecky obchody byly pozavírány; při našem příchodu do města od západní strany, slyšeti bylo jen samé spílání seveřanům a volání slávy JefT. Davisovi. Jinak bylo v druhé a první wardě, zde byli jsme vítáni veselým jásotem, paní a dívky rozdávaly kytice gardistům. Ze se vzetí tábora bez většího krveprolití zdařilo, přičísti dlužno ráznému kapitánn Lyonovi. Rebelové

55

byli z nenadání přesilou unionistů přepadeni a k odporu nepřipraveni a museli se vzdáti; kdyby se byli bránili, mohlo povstati kruté krveprolití. Ač byli ozbrojení občané nadšeni s rebely se bíti, bylo by nás přec více padlo, protO' že jsme byli ve zbraní nevycvičeni; někteří před tím jaktěživi pušku v ruce neměli. Rebelové měli postavení výhodné a ve zbrani byli vycvičeni a to- mohlo býti pro nás velmi osudné. Tábor Jackson byl vzat, městu, totiž unioni- stům se ulehčilo, každý cítil se bezpečným. V arsenálu museli rebelové druhého dne složiti přísahu věrnosti praporu a ústavě Sp. St., načež byli propuštěni na

Jan Borecký.

svobodu. Propuštění rebelové odebrali se přímo do JeíTerson City (státního kapitolu); zde byli na novo guvernérem Jacksonem a generálem Pricem zorga- nisováni a zároveň přišly jim i odjinud posily a zde prohlásili se pro jižní konfederaci. Lyon nyní povýšený za colonela, stal se velitelem ozbrojené moci v státu Missouri, sebral několik pluků St.-louiských dobrovolníků, mezi nimi byli i němečtí turnéři a táhl k Jefferson City. Jelikož bylo vyhrožováno, že budou rebelové Turner Halí bořiti, bylo polovici našeho pluku rozkázáno, obsaditi Turner Halí; byla tu i česká setnina. Lyon nalezl však JeíTerson City od nepřítele vyklizený i jal se jej dále pronásledovati; turnéři vrátili se zpět a pluk náš byl ustanoven, aby obsadil státní dům v JeíTerson City. Ráno o osmé hodině měli jsme odjeti po dráze z Central Markétu. V tom čase byli jsme již

-56

v stejnokrojích: stejné šedé blůzy, takové též spodky a stejné klobouky. Muž- stvo táhlo po sedmé ulici k nádraží a co mužů, tolik bylo též žen. Každá měla při sobě několik dětí; některé měly malé ještě na rukou. Jaktěživo nevyjde mi z paměti to loučení otců s rodinami; ženy a děti plakaly a otcové též. Z toho patrně vysvítá, jak otcové a ženatí mužové vůbec vypravují se do krvavých bojů, zvláště zanechávají-li manželky a dítky v bídě a nezaopatf-ené tak jako toho času v St. Louisů vesměs bylo. Již svrchu podotknuto, že více než rok nebylo žádných výdělků a pakli otec četnější rodiny rok a déle nic nevydělá, musí se dostaviti neúprosná bída. Bylyť ovšem v každé wardě utvořeny kluby, které pro ubohé rodiny gardistů přijímaly a vybíraly rozličné potraviny, kam to ale stačilo.'' Mnohá žena snášela raději nejkrutší bídu i hlad, nežli aby se byla odhodlala tuto almužnu žádati, která ostatně za mnoho nestála. V Jefterson City, kde bylo prázdno a úplné ticho, pobyli jsme týden a vrátili se opět do St. Louisů. Sotva že jsme byli doma, již vyzývali nás důstojníci k jiné výpravě; mužstvo se zdráhalo a teprve nyní vyšlo najevo, že jsme ustanoveni pro činnou službu, že obdržíme pravidelný žold dobrovolníků, čas náš že obnáší tři měsíce služby. Připověděno každému, kdo nové výpravy se zúčastní, že .=obdrží $io a nežli bude moci vláda zaplatiti, že sumu tu prozatím město zapůjčí. Více než dvě třetiny mužstva připovědělo účastenství této výpravy. Dostal každý těch deset dollarů a k tomu ,,order" od kapitána, kdo by chtěl do krámů, aby měla manželka jeho doma úvěr. V čase tom měla býti organisována nová armáda, jelikož právě vypršela lhůta služby oněm tříměsíčním dobrovolníkům. Za organisátora, vrchního velitele ustanoven gen. John C. Fremont. V arse- nálu St.-louiském byly asi dva pluky lovv^ských dobrovolníků pěších, pluk jízdy Illinoiské a v málo dnech vypraveno sedm parníků po řece Mississippi od arse- nálu. Při vstupování na lodě nebylo již tak truchlivých výjevů a loučení, jako když prvně odjížděli jsme do Jefferson City. Pluli jsme po řece dolů, až jsme přistáli při protějším břehu u Cairo, v státu Missouri, v těch místech, kde řeka Ohio vtéká do Mississippi. V úhlu mezi oběma řekama zařízena byla pevnost z náspů, opatřena hrubými i menšími děly. Tábor náš z naprotějši strany rozkládal se na jedné veliké farmě. Když jsme my sem přišli, bylo již všecko zpustošeno od našich předchůdců. Byli jsme tu prozatím nežli naverbovány byly jiné pluky dobrovolníků, asi 14 dní; pět dní drželi nás tu přes čas naší služby, pak přivezla loď jiné vojsko a nás vzala zpět do St. Louisů. Podotknouti dlužno, že zbytek těch, kteří se výpravy naší na Birds Point nezúčastnili, nuceni byli potom nastoupiti výpravu jinou, k Rolla. Přišli tu v položení nezdravé, že skoro každý Vrátil se zimnici stížen domů." —

Když pak vládní kruhy viděly, že nastává dlouhý boj a dobrovolníci byli žádáni, aby dali se k vojsku na tři roky, tu mnoho našich krajanů vrátilo se ku svým rodinám, neboť tyto stížený b}ly nedostatkem a někteří přidali se k ji- ným plukům, tak že česká setnina zanikla úplně.

Nežli nepřátelství .zjevně vypuklo, byl členem státní milice missourské Čech P^rantišek Strachovský (pro snazší vyslovení nechával se však nazývat Suda); když válka zdála se býti neodvratnou a Strachovský viděl, že guvernér Jackson chce použíti vojenské moci ve prospěch rebelů, odešel ještě s pěti domů, neb nechtěl státi se nevěrným praporu hvězdnatému. Strachovskýmu však vzata jest puška, načež on ohlásil se u kap. Lyona a přistoupil k jeho

67

■sborům co dobrovolník. Pozdéji stal se dodavatelem potravin pro vojsko. Pro- dčlal celou válku a s ním sloužili též jeho dva svakrové, Voráček a Fr. Konrád. Fr. Strachovský pochází ze Švihová u Klatov; nyní bydlí ve státu Louisiana. Na počátku mésíce června gen. Lyon vyjednával s generálem Jacksonem o smíření, však Jackson za první podmínku postavil rozpuštění domácí gardy; na podmínku tu gen. Lyon ovšem přistoupiti nemohl, načež Jackson odejel do sídelního města JeíTerson a vydal provolání, v kterém žádal o padesát tisíc mužů vojska, které by chtělo bojovati pro Jižní Konfederaci. Korouhev odště- penská v Missouri vztýčena a v čelo vojenské moci postaven gen. Sterling Price. Guv. Jackson nechal přetínati telegrafní dráty a vytrhati železniční koleje mezi St. Louisem a sídlem výkonné moci státní. Zápas mezi nepřátelskými vojsky nyní trval v Missouri bez ustání po celou dobu války a obyvatelstvo mnoho tím trpělo.

Obě strany nyní zbrojily s chvatem zimnič- ním — vše připravovalo se na dlouhý, krvavý zá- pas. Jihané doposud nespustili se myšlénky zmocniti se Washingtonu a veškerá moc vojen- ská stahovala se za tím účelem do Virginie. JeíTerson Davis, aby prý byl Washingtonu. blíže, přesídlil se s celým kabinetem svým do hlavního města Virginie, Richmondu. Na všech stanicích vítán byl nadšenými zástupy; vjezd jeho do Rich- mondu byl v pravdě triumfální a na hlavu toho- to zrádce vlasti sypal se pravý dešf kvítí, kdeko- liv se jen objevil. K shromážděnému zde lidu měl ohnivou řeč, v které líčil budoucí velikost a slávu konfederace a lid počínal si jako šílený, jak slovy Jeffersonovými byl rozjařen. Mezi ji- ným pravil, jak Jih závidí Virgiiianům, že tito

mohou zasaditi první ránu ,, zpupným vetřelcům". ,,My dospěli již tam," pokra- čoval, ,,kde vyjednávání veškeré končí a nezbývá nám nic jiného, než chopiti se zbraní. Až naskytne se nám příležitost, my udeříme tak jako udeřili naši otcové a jak přísluší jejich synům. Naším nepřátelům ponecháváme nízké vraždění, pálení a urážení bezbraných žen — my pouze za tyto nízké činy co muži budeme se mstíti!" Lid při těch slovech propukl v šílený jásot, radostné volání rozlehalo se po celém městě a zdálo se, jako by ani nechtělo míti konce. Pro Davise koupen jest dům a vším pohodlím a nádherou zaopatřen. Zde Davis žil a vládl nad Jižní Konfederací skoro čtyry roky.

Rebelská korouhev.

.«8

KAPITOLA X. -

J^eflure gardová proklamace. — Rebelové vy puzeni z Harpers Ferry. — Udá- losti ve Virginii. — Bitva u Big Bethel. — Národní armáda na Poto- macu. — Washington opět v nebezpečí. — Francie, Anglie a Rusko. — Jednání v kongresu. — Sesíleni moci námořní. Účastenství vlastene- kých zen. — Dobročinné společnosti.

VELITELEM vojenské moci v Manassas (mezi Washingtonem a Rich- mondem) stal se známý nám Beauregard, jemuž udělena hodnost gene- rála. Beauregard věděl, že nejdř"íve nutno jest ,, srdce Jihanů rozohniti" a proto vydal k lidu provolání, v kterém nazýval Lincolna tyranem, sahajícím na posvátná práva Jihu; obviňoval nejvyššího úředníka americké republiky přímo z lupičství a zákeřnictvi, neboť ,, pochopové jeho vnikají prý do bytů sou- kromých občanů, vraždí a pášou zločiny, nad kterými vzkypěti musí krev každého člověka." ,,Na tomto zápasu," pravil Beauregard ve svém provolání, ,, záleží vše, co mužům může býti svatého — čest jejich, čest jejich žen a dcer — jejich bohatství i životy!" Beauregard provoláním tímto docílil, čeho si byl přál, však historie učí nás, že veškeré ty hanebnosti, z kterých on Seveřany obvifíoval, páchány byly vojsky jižními — Jihané v nesmiřitelné zášti vůči obhájcům Unie dopouštěli se takových skutků, že těmto podobné zaznamenává pouze historie z dob barbarských.

Ku konci měsíce května opustil hvězdnatý prapor Unie výtečný ženijní důstojník Joseph E. Johnston a postaven jest jižní vládou v čelo rebelů v Harpers Ferry a Shenandoah Valley. V té samé době gen. Robert Patterson sbíral vojsko v okolí Chambersburgu ve státu Pennsylvania, aby mohl postou- piti proti Jihanům v Harper's Ferry ležícím. Vrchní velitel spolkové armády gen. Scott nařídil však Patterson-ovi, aby nepodnikal ničeho, dokud nebude si Jist své převahy nad nepřítelem, neboť tento prý je velmi četný a má výborné postavení. Dříve ale nežli Patterson mohl na nepřítele udeřiti, tento ustoupil rychle k Winchesteru, což bylo zásluhou udatného col. Lewis Wallace-a, ve- litele zuavů ze státu Indiána. Regiment tento byl výtečně vycvičen ve zbrani a ležel nečinně v jižní části Indiány. Colonel Wallace žádal nepřetržitě, aby byli též v nastávajícím zápasu zaměstnáni a žádosti jeho bylo vyhověno. Wallace obdržel rozkaz, aby táhl co nejrychleji ke Cumberlandu (v západní Virginii) a statní ti vojínové za tři dny dorazili na určité místo. Po 24 bodin- ném odpočinku vydal se Wallace se svými zuavy opět na pochod proti rebelům a dne 12. června udeřil na ně s takovou silou, že tito ani neodvážili se k odporu a prchali do svých opevněm, byvše následováni osadníky. Johnston v domnění, že táhne sem velká síla severního vojska, vyklidil Harper's Ferry.

Pozornost obou polovicí republiky této obrácena byla opět k pevnosti Monroe; jak již povědíno. byla pevnost ta strategicky důležitým místem a Col. Magruder, který opustil severní armádu a postaven jest v čelo oddělení jižního vojska v končinách těchto, činil všemožné pokusy pevnosti se zmocniti. Gen. Butler, velitel oddělení spolkového vojska ve Virginii a Sev. Karolíně, měl hlavní stan svůj v pevnosti Monroe a umínil si proti Magruder-ovi s oddělením vojska postoupiti. V čelo výpravy postaven jest gen. W. E. Pearce. Vojsko-

89

táhlo proti nepříteli ve dvou odděleních; v době noční však, když oddělení přiblížila se k sobě blíže, považovali jedni druhé za nepřítele a začali na sebe páliti. Několik mužů bylo zabito a raněno, nežli osudný omyl byl spozorován. Magruder ležel s vojskem svým v Big Bethel. Střelbou upozorněn byl na blížící se vojsko spolkové a proto svolal z okolí ozbrojené sbory k sobě, tak že když Seveřané sem přitrhli, nalezli nepřítele úplně k boji připraveného. Strhla se krátká sice, ale velmi prudká šarvátka, v které severní vojsko bylo poraženo. Zde zabit byl též lieut. Greble, jehož ztrátu želeli všichni, kdož měli příležitost jej poznati. Greble byl nejen vojín udatný, ale k mužstvu vlídný a proto byl velice oblíben. Když viděl, že porážka nedá se nikterak odvrátiti, přikvačil k

Pohled na pevnost Monroe.

svým dělostřelcům, aby jim dal rozkaz k ústupu. Sotva že rozkaz ten přešel přes jeho rty, přiletěla nepřátelská kule dělová a zasáhla Grebla zrovna do skráně. S Greblem zahynul zde též major Theodor Winthrop, člen Butler-ova štábu. Zpráva o porážce této spůsobila velikou radost na Jihu, za to ale lid severní truchlil a s obavami pohlížel vstříc novým událostem.

Když Johnston opustil Harper's Ferry, došly gen. Pattersona zprávy, že co nejdříve obdrží rozkaz, aby překročil řeku Potomac. Patterson tedy hnul se od Hagerstownu k Williarasportu, kde bylo snadno reku překročiti a vyslal na druhý břeh osm tisíc mužů pod gen. Codiwallader-em. Však v tom došel Pattersona telegram od gen. Scotta, v kterém tento žádal, aby yeškeré pravidelné vojsko a něco dobrovolníků posláno bylo neodkladně do Washing- tonu. V zápětí došel druhý telegram téhož znění a ráno dne 17. června třetí, v kterém gen. Scott mimo opakování své žádosti ještě dodal: ,, My jsme sevřeni

60

zde; pošlete vojsko, o které již dvakráte jsem žádal bez odkladů." Patterson uposlechl, však byv značně oslaben, musel s ostatním vojskem couvnouti do Marylandu.

Nebezpečí, jaké nyní hrozilo Washingtonu, bylo skutečně veliké, nebof gen. Beauregard stáhnul sem všechnu svoji moc, hotově se v rozhodné chvíli na město udeřiti ještě pt^ed sejitím se kongresu. Vláda konfederační podporo- vána byla odštěpenci virginskými a marylandskými, ba i samotné sídelní město bylo plno rebelů, kteří všemi možnými prostředky snažili se pomáhati Jihu. Později vyšlo též na jevo, že několik rebelů ve Washingtonu sídlících nabídlo se konfederaČQÍ vládě, že vyhodí kapitol pomocí prachu do povětří, až kongres bude shromážděn a president v sezení přítomen — a jižní vláda plán ten schválila. Ti, kteří stále do světa prohlašovali, že pouze chtí mstíti zločiny a bezpráví Seveřany páchané, schválili plán k spáchání takové hromadné vraždy; •dokázáno bylo též, že konfederační generální návladní, Judah P. Benjamin měl se spiklenci delší poradu, kde o odvážném plánu tom bylo jednáno. K prove- dení jeho však nedošlo; buďto spiklenci obávali se, že by přistiženi býti mohli při pokusu anebo snad sami v rozhodné chvíli zděsili ae zločinu, jaký za sou- hlasu vlády své spáchati zamýšleli.

Dne 4. července (1861), ve výroční den prohlášení neodvislosti americké republiky, sešli se zástupci národa v kongresu; zraky severního lidu obráceny byly k nim, neb od nich očekával rázných kroků k zachránění Unie. Doba byla velice kritická. Unie roztržena — jedna polovice v odboji a rebelské vojsko již ohrožovalo Washington; na válečném poli až dosud nekvětlo Seve- řanům příliš štěstí a všude panovala následkem toho zmalátnělost; nerozhodné dosud živly počaly se kloniti na stranu Jihu, neb očekávalo se, že v krátké době Jihané vítězoslavně vtrhnou do města spolkové vlády. I poměr Unie k zahraničním mocnostem nebyl utěšený. Jak z předu povědíno, jižní- vláda vyslala své zástupce ke dvorům evropsT<ým, kteří líčili stav věcí v Americe ták, že pád severní polovice zdál se býti jen otázkou krátké doby. V tom smyslu psali vládám svým i vyslanci, neboť v některých chvílích skutečně povrchní pozorovatel za to míti musel, že bouře z jihu na sever se valící Unii zničí.

Evropské vlády měly ještě jiné příčiny, proč straniti rebelům. Rozkvět severoamerické republiky zdál se jim býti velice nebezpečný, nebof nespokojení národové evropští též jednou mohli by zatoužiti po republikánské vládě — a pomyšlení to korunované hlavy děsilo. Francie a Anglie hlavně zajímaly se o zdar Jižní Konfederace, ano vlády tyto šly tak daleko, že oznámily i ostatním mocnostem své smýšlení v očekávání, že tyto vstoupí s nimi ve spolek ku po- skytování mravní i hmotné pomoci americkým rebelům.

Konfederace uznána je.st velmocemi co válečná moc, však při tom zároveň prohlásily všechny svoji neutralitu, čehož hlavní příčinou bylo přátelství velmoce slovanské, Ruska, k Unii. Alexandr II. v dobách těch hotovil se sejmouti pouta s rukou nevolníků a proto nakloněn byl také více těm, kteří stáli v boji proti otrokářským baronům. Když car nařídil vyslanci ruskému ve Washingtonu, aby ujistil spolkovou vládu o vřelých sympathiích Ruska v nastalé krisi, tu zalekly se ostatní vlády tohoto mocného spojence Unie a počínaly si mírněji. —

61

V senátu zastoupeno bylo 23 států a v dolenní sněmovně zasedlo 154 zá- stupců; jižní státy ovšem nevyslaly sem zástupce své, však v obou domech bylo přec dosti těch, kteří zastávali nauku o , .svrchovanosti států" a byli roz- hodně proti veškerému zakročování na Jihu se strany vlády.

President ve svém poselství zmínil se nejdříve o příčinách sporu mezi dvě- ma polovicema Unie, vylíčil podrobně počínání rebelů, načež žádal o čtyry sta tisíc mužů, aby proti rebelům rázněji zakročeno býti mohlo; dále žádal o čtyry sta milionů dollarů na válečné útraty. S poselstvím presidentovým zaslány byly kongresu též zprávy tajemníků. Tajemník války (Simon Cameron) žádal, aby dobrovolníci byli bráni n^ tři roky, neboť viděl, že zápas s odbojným Jihem nebude tak brzy skončený; dále žádal povolení peněz na běžná vydání a ustanovení výpomocného tajemníka války. Tajemník pokladny (Salmon P. Chase) žádal na kongresu $240,000.000 na útraty válečné a^$8o,ooo.ooo na běžné vydání vlády; ve zprávě své navrhoval záro^^efi různé cesty, jakými by sumy tyto zaopatřiti se daly. Též tajemník námořnictví (Gideon Wells) žádal za ustanovení výpomocného tajemníka a ustanovení komisařů, kteří by vyšetřili, zdali osvědčilo by se v nastalém zápase používání obrněných lodí a plo- voucích baterií.

Kongres přikročil ihned k činu po přečtení poselství presidentova a zpráv tajemníků. Presidentova žádost na svolání dobrovolníků jednohlasně schválena a uzavřeno povolati do zbraně pětkrát sto tisíc mužů; na útraty válečné povo- leno $500,000.000 a veškeré návrhy tajemníka pokladny i námořnictví jsou schváleny. Všichni zástupci seznali, že nastává doba rozhodná a že vládě musí býti poskytnuta podpora všemožná, by tato mohla odbojnému Jihu zasaditi rozhodnou ránu dříve, nežli vzpoura nabyde širších rozměrů. Tajemník námoř- nictví ihned zakoupil sto a sedmatřicet lodí, které nechal upraviti pro služby válečné* a uzavřeny smlouvy na postavení velkých obrněných lodí. Ani o mužstvo nebyla více nouze, neboC místa zrádných uprchlíků vyplňována jsou rychle vysloužilými již a zkušenými důstojníky námořními, kteří opouštěli role neb obchody a nabízeli ve chvíli nebezpečí své služby ohrožené vlasti. V roce 1 861, tedy v době, o které tuto píšeme, sorganisována byla v Chicagu česká setnina, kterou ve zbrani a různých pohybech vojenských cvičil Slovák Gheza Michaloczy. Muž tento byl roku 1848 rytmistrem v uherském vojšti, však po revoluci prchl do Ameriky a žil mezi Cechy v Chicagu. Setnina přijala jméno ,,SIavonian Lincoln Rifle Company" a v měsíci únoru zapsáni byli následující členovy: G. Michaloczy, Filip Ferdinand, Josef Dvořák, A. Kovats, Josef Ferdinand, Fr. V. Petroň, Jan Mendlík, Alois Uher, Fr. Novák, Jos. Kyšperský, Josef Soukup, Jan Talafous, Fr. Kukla, Prokop Hudek, Jan Vrabec, Vác. Kohout, Fr. Smola, Ant. Havelka, Jan Staněk, Karel Soukup,. Antonín Ferdinand, Fr. Příbramský, Eduard Katka, Josef Fišer, Fr. Zirman, Aug. Kučera, Jan Martínek, Jos. Novák, Jos. Horn, Josef Havlík, Jan Řeřicha, Martin Moravec, J. Novák, Alb. Kubíček, Josef Kabrna, Jan Slavík, Jan Wolf, Ant. Mach, Fr. Žabokrcký, Jan Salomon, Nikodém Tábor, Josef Strádal, Josef Adámek a Frant. Pavel. Cvičení svá setnina tato odbývala v místnosti Anto- nína Máchy na rohu ulic Canal a Randolph. Byl to první sbor vojenský, který v nastávajícím zápase mezi dvěma polovicema Unie povolán byl z Chicaga k činné službě; však jelikož mnoho Cechů k vůli rodinám svým zůstalo doma a

setnina doplňována musela býti cizinci, odloženo jest jméno ,,Slavonian" a zů- stalo pouze „Lincoln Rifle Co." Když malý tento sbor dne i6. dubna opouštěl Chicago, bylo v něm již jenom dvanáct Čechů, o jichž zkušenostech učiněna bude zmínka později. —

Když kongres se sešel, nalézalo se asi třikrát sto tisíc mužů spolkového vojska v poli, však nadšení lidu dostoupilo nejvyššího stupně a občanstvo bylo hotovo obětovati krev i jmění své k záchraně republiky. Však nejenom muži —

účastenství amerických žen ve válce.

i Ženy americké konaly pravé divy obětavosti; tisíce žen i dívek spěchaly d( ležení, aby zde převzaly na se povinnosti ošetřování raněných a útlé dívky, > přepychu vychované, snášely ty největší svízele válečného tažení a dnem nocí posluhovaly těm, kteří chtíce Unii zachovati nerozštěpenou, kropili půdu země té svoji krví. V čele hnutí tohoto stála slečna Dorothea L. Dixova, dáma to po celé zemi známa a ctěna pro svoji lidumilnou povahu. Ta když viděla, že válka jest neodvratnou, nabídla vládě své služby k ošetřování raněných ; nabídnutí její bylo s vděčností přijato. Náčelník zdravotního sboru, R. C Wood pak všechny paní a dívky, hlásivší se k službě v nemocnicích, odka-

63

zoval k si. Dixově. Jeden historik o službách si. Dixcvy a amerických žen vůbec píše: .Jako anděl útěchy pracovala tato obětavá žena dnem i nocí po celou dobu války ar kde mohla, mírnila utrpení raněných vojínů, aniž by měla k očekávání dosti malé odměny za svoji obětavost. Ona spěla od jednoho bojiště k druhému, od táboru k táboru, od nemocnice k nemocnici, všude po- skytujíc pomoc trpícímu a povzbuzujíc kleslé mysle k nové vzmužilosti. Leč nebyla ona osamocena v této práci — měla při sobě sta a sta obětavých spolu- pracovnic, které se stejnou horlivostí a sebezapřením vykonávaly skutky milo- srdné jak ve vojšti spolkovém, tak i konfederačním. Možno říci, že ženy americké v této těžké době nedaly se v hrdinství překonati muži."

Obyvatelstvo všech měst vítalo spolkové vojíny nadšeně a očekávalo je vždy s připravenými zákusky a nápoji, aby tito posilnili se na další pochod.

Jídelny a nemocnice pro vojsko ve Philadelphii.

Veliká většina vojska z východních států ubírala se skrze město Philadelphii; bylo obyčejně přeplaveno u Camden přes Delaware, přistálo na Washington avenue, načež po dráze dopravováno bylo k sídlu výkonné moci vládní. Někteří přijeli sem hladoví a dlouhou cestou unavení a nebyli s to zaopatřiti si nějaké občerstvení před odjezdem. Toho povšimnula si choť jednoho chudého řeme- slníka i uvařila kávu, načež mezi vojáky tuto rozdávala. Příkladu toho násle- dovaly ihned jiné ženy a zásobovaly vojíny vším potřebným. Posléze utvořila se společnost, která obrala si za účel zaopatřovati vojsko tudy táhnoucí potravou. Jeden občan (Mr. Cooper) propůjčil své místnosti, které promě- něny v jídelny a každý vojín spolkový, který se zde přihlásil, obdržel zdarma vše, oč jenom požádal. Jedna taková místnost nazvána byla Union Volunteer Rcfreshnient Saloon, druhá TJie Union Volunteer Saloon. Občanstvo philadel- phické zásobovalo jídelny vším potřebným, tak že vzdor nepřetržitému proudu vojska, které tudy táhlo, toto bylo vším zásobováno a zásoby potravin nikdy po dobu války nebyly vyčerpány. Později vedle místností těch zřízeny nemoc-

64

nice, kam přinášeni byli ranění a byli obětavými ženami dnem i nocí ošetřo- váni. Též hasičstvo zdejší prokazovalo raněným velké služby. Když tisíce raněných vojínů po lodích sem bylo přiváženo, nebylo dosti pbvozů, na kterých by ubožáci dopraveni byli do nemocnice a oni následkem toho mnoho trpěli. Hasiči vždy na dané znamení vyslali povozy své k přístavu a co nejrychleji dopravovali nemocné na místa, kde jemné ruce žen obvázaly zející rány a snažily se všemožným spůsobem utrpení vojínů zmírniti.

KAPITOLA XI.

Konfederaté ve Virginii. — Spolkové vojsko v západní Virginii. — Rebel- ské hnuti v Baltimore potlaieno. — Konfederačni lapací lodě. — Patter- son překročuje řeku Potomac. — Pohyby spolkového vojska. — Bitva v Blackbur7Í s Ford. — Bitva u BulVs Run a její následky. — Válečné operace v Missouri. — Smrt gen. Lyona. — Zrádný guvernér.

HLAVNÍ armáda konfederačni nalézala se nyní v Manassas, majíc v čele svém známého nám již gen. Beauregarda. Johnston ležel se silnou mocí vojenskou ve Winchesteru, aby mohl Beauregardovi přispěti v pádu potřeby na pomoc. Generál Patterson ležel s osmnácti tisíci muži spolkového vojska v Martinsburgu a bedlivě střežil každý pohyb Jihanů; z Manassas vysýlal Beau- régard silné sbory vojenské do okolí za účelem zaopatřování spíže. U Vienna jeden sbor takový srazil se dne 17. června s regimentem ohioských dobro- volníků a rebelové byli po krátké šarvátce zahnáni. Národní vojsko po šarvátce té couvlo, načež konfederaté se opět vrátili a obsadili Vienna.

Rebelové chtěli udržeti v moci své hornatou krajinu Virginie, nebof zde mělo vojsko jejich výborné postavení. Dráha Baltimore a Ohio, po které spol- kové vojsko dopravováno bylo do Washingtonu, byla střežena silnými sbory vládními a na počátku měsíce července nalézalo se asi 20.000 spolkového vojska pod gen. McClellanem v Grafton. Velitel rebelů v záp. Virginii po své porážce byl odvolán a na jeho místo dosazen jest gen. R. S. Garnett, jehož hlavní stan nalézal se v Beverly. V krajině Gre^t Kanowba nalézala se též velká síla vojska jižního, které vedl bývalý guvernér H. A. Wise a proti němu se sbory ohioskými stál gen. J. D. Cox.

Gen. McClellan umínil si svésti s rebely bitvu a v čele desíti tisíců vojska hnul se proti Garnettovi, chtěje na jeho armádu udeřiti u Laurell Hill, blíže Beverly; v čelo čtyř tisíc mužů postaven jest gen. T. A. Morris, který táhl v táž místa přes Philippi. Jiný sbor, vedený gen. Hillem vyslán jest východním směrem od Philippi, aby zde zamezil rebelům ústup do alleghanských hor a spojení se s Johnstonem ve Winchesteru ležícím.

Když vojsko spolkové hnulo se ku předu, dozvěděl se gen. McClellan, že col. John Begram se silným oddělením vojska jest opevněn u Rich Mountain Gap, aby krýti mohl zad gen. Garnetta. Ihned vyslán jest sem colonel (později

65

generál) Rosencrans, aby Pegrama z jeho opevnění vypudil. Rosencras po neschůdných cestách hornatou krajinou táhl za ustavičného deště, chtěje Pegrama přepadnouti náhle. Tento však byl zvědy svými o blížícím se ne- příteli uvědomen a sotva že dne ii. července objevili se „modří hoši", jak severní vojíni nazýváni byli, blíže opevnění, obořil se na ně Pegram s devíti sty muži. Útok ten byl neobyčejně prudký, leč národní vojsko stálo jako zeď a rebely zpět zahnalo. Rosencrans vyznamenal se v srážce této zvláštním udatenstvím a jest ihned povýšen.

Pegram svolal veškeré svoje sbory po okolní krajině rozptýlené a činil přípravy k novému útoku; spolkové vojsko v Rich Mountain octlo se nyní v postavení velice nebezpečném, nebot rebelů byla zde veliká přesila; gen. Mc Clellan však, jakmile k sluchu jeho dozněl rachot pušek, spěl Rosencrans-ovi ku pomoci. Pegram nedočkal jej, ale seznav, že by otálením zde dočkal se nové porážky, použil tmavé noci k ústupu, čímž zad armády Garnettovy zůstal odkrytý. Garnett dozvěděl se o tom ještě V čas a zanechav u Lawrel Hill děla, stany i povozy, ustoupil co nejrychleji k Huttonsville. McClellan pustil se za pr- chajícími rebely, kteří rozutekli se mezi hory v krajině Cheat River. Pegram později přece byl dostižen asi se šesti sty muži a vzdal se McClellanovi dne 14. července. Ostatní pronásledováni byli gen. Morrisem a u Carricksfordu byl dopaden jeden sbor, s Garnettem v čele. Strhla se prudká bitka, v které Garnett byl zabit a jeho vojsko roz- prášeno. Mezi tím též Cox vypudil VVise-a z krajiny Kanawba, tak že záp. Virginie byla rebelského vojska úplně zbavena. Gen. McClellan ve zprávě své do Washingtonu zaslané pravil: ,, Podařilo se nám potříti úplně nepřítele v záp. Virginii. Ztráta naše

obnáší třináct mrtvých a ne více než čtyřicet raněných; nepřítel ztratil dvě stě mrtvých a raněných a tisíc zajatých. Mimo to ukořistili jsme sedm děl."

Konfederaté vzdor této porážce neměli v úmyslu tak lehce vzdáti se panství v záp. Virginii, neboť odtud mohli zásobovati potravinami veškeré vojsko, ležící ve východní Virginii. General Robert Lee po smrti Garnettově usta- noven byl vrchním vůdcem vojenské moci konfederační a bývalý tajemník války, Floyd, dosazen byl na místo gen. Wise-a; však i on byl v brzku odvo- lán, neboť zápas v krajinách těchto znovu počínal a konfederační vláda chtěla, aby další operace válečné řízeny byly zkušenými válečníky. Gen. McClellan povolán byl vládou spolkovou v čelo armády potomacké a gen. Rosencrans převzal velení nad vojskem ve Virginii.

Na počátku měsíce června, tedy v dobách, kdy vojska obou polovic Unie počínala v poli křížiti zbraně, vyšlo na jevo, že v městě Baltimore jest silná strana odštěpenců a ti že v rozhodné chvíli chtí rebelům býti nápomocni při dobývání Washingtonu. I zákonodárství státu Maryland bylo z většiny na straně Jihu, neboť výbor, zvlášť k tomu zvolený, ujistil Jeffersona Davise, že

J08. Čermák: „Občanská válka." 5*

Gen .H. H. Wies.

66

všichni zástupci sympathisují s Jihem a jsou hotovi býti vládě konfederační nápomocni k dosažení vítězství. Však vláda spolková rázně zakročila a veškeré hnutí Unii nepřátelské v krátké době zde potlačila. Gen. N. P. Banks byl velitelem vojska v Annapolis, maje hlavní stan svůj v Baltimore. Ten sesadil zrádného šéfa policejního, Kane-a a odvezl jej do pevnosti Mc Henry. Na místo jeho ustanovil váženého občana baltimorského, Kenley-ho, však rada policejních komisařů zdráhala se tohoto potvrditi. Gen. Banks nechal pány ko- misary zatknouti a odvézti do pevnosti Warren v přístavu bostonském. Ostatní přívrženci konfederace jižní neodvážili se více zjevně své smýšlení na jevo dáti a Maryland vším právem od té doby počítán jest mezi státy, které po celou dobu zápasu stály věrně při Unii.

Jak již z předu vyprávěno, vláda konfederační ustanovila též odbor námořní a vydán jest rozkaz k vypravení lapacích lodí. První loď toho druhu, Jihany na vody vyslaná byla Lady Davis; na počátku července (1861) křižovalo již 20 lodí ve vodách amerických, které přepadávaly a olupovaly obchodní lodě vládní. Jedna z lodí těch ( Savannah) byla chycena, mužstvo postaveno před soud a obžalováno pro lupičství, však později nařízeno, aby drženi byli co vojen- ští zajatci. Jiná jižní loď ( Petrel) vyplula z charlestonského přístavu za účelem loupení a pustila se za vládní fregatou Lawrence, neboť Jihané považovali ji za nějakou velikou obchodní loď. Když loď Petrel přiblížila se k frcgatě, zahřměl z této hromadný výstřel a Petrel v několika minutách zmizela, na kusy roztří- štěna, pod hladinou vodní. —

Zraky obyvatelstva obou polovic republiky obráceny byly k Virginii, odkud každé chvíle očekávány byly zprávy o důležitých událostech. V okolí Washingtonu nalézalo se již nesčíslné množství vojska spolkového; v Manassas Junction, asi 30 mil od Washingtonu, ležel gen. Beauregard s armádou čítající čtyřicet tisíc mužů. Gen. Johnston ležel se silnou mocí rebelů ve Winchesteru, připraven každé chvíle hnouti .se proti McClellan-ovi, kdyby tento vytrhl z hornatých krajin s úmyslem spojiti se s gen. Patterson-em na řece Potomac. Obě tato vojska, proti sobě stojící, byla každým dnem sesilována a vše zimnič- ně očekávalo chvíle, až zavíří bubny k pochodu.

Gen. Irwin McDowell velel oddělení vládního vojska ve Virginii, maje hlavní stan svůj v Arlington House. Beauregard měl výhodné postavení a spojen byl dráhou se sídlem konfederační vlády a žírnými krajinami Shenan- doah Valley.

Dne 16. července oznamovaly telegramy z Washingtonu, že generál Mc Dowell hnul se s armádou svoji ku předu proti Beauregardovi, zanechav asi patnáct tisíc mužů k ochránění sídla vlády. Armáda McDowellova čítala padesát tisíc mužů a rozdělena byla na pět divisí, které vedeny byly brigád- níky Daniel Tyler-em a Theodorem Runyon-em, colonely David Hunter-em, Samuel P. Heinzelman-em a Dixon S. Mills-em. Armáda konfederační byla rozložena podél BulFs-Run, jak nazýván jest přítok do řeky Occoquan; řady jejich táhly se v délce asi 8 mil od Union Mills, kde dráhy Orange a Alex- andria vedou přes potok, až ke kamennému mostu u Warrentonského mýta. Mimo to meškala záloha v Manassas a ve vzdálenosti asi deset mil od hlavní armády byla předstráž opevněna v Centreville a jiná ve Fairfox Court-house.

General Patterson meškal v Martinsburgu a měl nařízeno zastoupiti gisn.

67

Johnston-ovi cestu, tak aby tento v rozhodné chvíli nemohl přispěti na pomoc gen. Beauregard-ovi. Patterson překročil řeku u Williamsportu dne 2. července a blíže Falling Waters srazil se jeho předvoj, vedený colonelem Abercrombi- em s předvojem Johnston-ovým, který .veden byl známým ..Stone-wall" Jackson-em a vůdcem jižních jezdců, J. E. B. Stuart-em. Strhla se prudká bitva trvající asi půl hodiny, v kteréž Unionisté, byvše sesíleni brigádou col. Thomase, zůstali vítčzi. Konfederaté vidouce přesilu, dali se na útčk a byli vládním vojskem pronásledováni asi pět mil. Druhý den gen. Patterson vtrhl do Martinsburgu, kde sesílen byl též gen. Sanfordem z New Yorku a zde zůstal nečinně ležeti celých čtrnáct dní.

General Winfield Scott, vrchní velitel vojska spolkového nebyl s to pro pokročilé stáří říditi osobně pohyby vojska a následkem toho povinnost ta spo- čívala na bedrách gen. McDowella. Ten nařídil gen. Tyler-ovi, aby dne lO. července postoupil se svým vojem k Vienna, načež druhý den ráno hnula se i

hlavní armáda ku předu. Úmyslem McDo- wellovým bylo, učiniti na řady konfederační zdánlivý útok a odvrátiti jejich pozornost od hlavního voje, s kterým chtěl McDowell do- stati se rebelům v týl a donutiti tak Beaure- garda a Johnstona k opuštění opevněných míst, odkud stále ohrožovali Washington.. Plán tento by se byl McDowell-ovi snad' zdařil, nebýti zrádců, jimiž sídelní město do- posud se hemžilo. Ti podávali co nejrychleji gen. Beauregardovi zprávy o zámyslech a pohybech Unionistů. Dokázáno jest, že přes všecku obezřetnost, jaká při vrchním velitel- ství panovala, zrádcové zmocnili se všech důležitých zpráv a plánů a v jednom opuště- ném stanu rebelském nalezena byla vojen- ská mapa, jejíž originál dva dny před tímto nálezem byl teprv ve Washingtonu shotoven.

McDovvellovy sbory pohybovaly se různými cestami ku předu a nikde ne-- setkaly se s odporem; konfederaté prchli z Fairfox Court House i Centreville, sotva že první řady Unionistů se objevily; vojíni proto brali se v před s veselou myslí, neboť měli za to, že pochod do Richmondu bude pro ně pouze zábavným výletem. Leč gen. Beauregard, byv seznámen se zámysly Unionistů, vábil tyto v nastraženou léčku. Gen. Tyler vyslal několik sborů na výzvědy k BulTs Run a Blackburn's Fordu, kde vojíni spolkoví narazili na silné oddělení vojska rebelského, jemuž velel gen. Longstreet; strhla se krátká bitva, které súčastnily se hlavně sbory michiganské, massachusettské a new-yorské, jimž vydatně pomáhalo Ayer-ovo dělostřelectvo. Unionisté jsou poraženi a ucouvli k Centreville. McDowell seznal, že plán dostati_se rebelům v týl nelze provésti a také se ho vzdal. ^^i^i^^^^iď^j^^i-:''':

Srážka u Blackburn's Fordu objevilafmoc konfederatů a McDowell přišel k náhledu, že jest nejvyšší čas, aby učiněn byl rozhodný útok. K tomu pudila ej též ta okolnost, že lhůta služby asi desíti tisícům dobrovolníků měla vypršeti

Generat Beauregard

68

v krátké době; veškeré jeho vojsko v počtu třicet pět tisíc mužů, bylo shro- mážděno v okoh' Centrevilie a hotovo každé chvíle proti nepř"íteli postoupiti; zdlouhavé dopravování zásob potravních však zdrželo zde vojsko až do 20. července, kdy armáda počínala se již značně tenčiti z příčin s hora udaných.

Dne 21. července (1861) ve 2 hodiny ráno hnulo se konečně národní vojsko a táhlo ku předu ve třech odděleních. Nepřehledné moře bodáků blyštělo se v mdlém světle měsíčním. General Tyler, s brigádníky Shenckem a Sherman-em as dělostřelci Ayres-ovými a Carlisle-ovými, táhl kol Warren- tonského mýta ke kamennému mostu, zanechav Mills-e a Richardson-a v zadu, aby střežili Blackburn's Ford. Úmyslem Tylerovým bylo učiniti zdánlivý útok na nepřítele blíže mostu, načež druhé dva sbory vedené Heinzelman-em a Hunter-em, měly překročiti rychle BulTs Run u Sudley Church a udeřiti na levé křídlo rebelů. General McDowell byv churav, vezen byl v kočáře, však vida, s jakou zdlouhavostí pohyby vojska jsou prováděny, vyšvihl se na kůň a v průvodu Brackett-ových jezdců cválal v před; on byl první, který objevil se na místě, kde později strhla se památná ona bitva.

Důležité věci udaly se mezi tím na straně konfederatů, o kterých gen. Mc "Dowell neměl nejmenšího tušení. Když Unionisté postoupili proti Fairfox Court House, podal o tom Beauregard ihned zprávu Jeíif. Davis-ovi a ten naří- dil gen. Johnston-ovi, aby spěl Beauregard-ovi na pomoc. Proti Johnston-ovi však stál gen. Patterson a Johnston chtěl-li rozkazu uposlechnouti, musel Pat- terson-a buď poraziti aneb se mu obratně vyhnouti. Rozhodl se pro poslednější, neboť nechtěl plýtvati zbytečně silami a také podařilo se mu úplně Patterson-a obelstít. Stuart-ovu pověstnou jízdu vyslal na výzvědy a Patterson maje za to, že Johnston hotoví se k útoku a jízda tato že zkoušeti má jen sílu spolkového vojska, jal se činiti přípravy k boji; času toho využitkoval Johnston, obešel Patterson-a a dorazil bez překážky do Manassas. Příchodem Johnston-ovým byla armáda jižní značně sesílena, tak že čítala o čtyři tisíce mužů více nežli armáda McDowell-ova. Gen. Johnston byv starší Beauregarda, převzal nyní vrchní velení.

General Tyler zahájil památnou bitvu tuto vržením granátu do řad konfe- deračních u kamenného mostu, kde velel colonel Evans; za tím následoval druhý a v malé chvíli již zasypáváni jsou Jihané pravým deštěm smrtonosných projektilů. General Beauregard maje za to, že zde Seveřané podniknouti chtí hlavní útok. poslal Evans-ovi ihned posilu. V té samé chvíli učinil Johnston prudký útok na levé křídlo McDowell-ovo u Blackburn's Ford-u, chtěje šiky Seveřanů rozraziti a v zmatek uvésti. Útočící vedeni byli generálem Ewell-em. Leč Unionisté stáli jako železná zeď a vrhali do útočníků takový dešt kulí, že tito klesali houfně — 9. generálové Johnston a Beauregard s výšiny úzkostlivě pozorovali průběh zápasu. V dáli na severu zvedly se sloupy prachu, čehož se Johnston zalekl; měl za to, že gen. Patterson spěje na pomoc McDowellovi.

Bitva byla čím dále tím zuřivější. Děla na obou stranách hřímala, pušky rachotily a v dešti kulí bylo viděti jezdce cválající od jednoho šiku ke druhému s potřebnými rozkazy. Colonel Evans brzy seznal, že útok gen. Tylera byl jenom zdánlivý, neboť došla jej zpráva, že silná oddělení vojska táhnou sem lesem a hned na to zvědové přikvačili s novou zprávou, že jiný armádní sbor právě překročuje Bulťs Run u Sudley Church. Zpráva ta týkala se sboru Col.

69

Buinsida, který spěl rychle na bojištč a Evans ihned sestavil pluky své do bitevních šiků proti blížící se posile a gen. Bec byl se svým záložním vojskem vyslán na pomoc Evans-ovi. Netrvalo to dlouho, Unionisté se objevili na otevřeném poli a nová bitevní vřava započala. Unionisté pokročili tak blízko proti řadám rebelským, že zápasící vojska dělila pouze malá říčka, přes kterou vrhána byla smrt a zkáza z obou stran. P>vans-ovy řady počaly kolísati, ncbof útok národního vojska byl neobyčejně prudký a toto bojovalo s udatností obdi- vuhodnou. V rozhodné chvíli však dostalo se Evans-ovi posily a on znovu obořil se na spolkové vojsko; štěstí válečné na to počalo se obraceti ku straně rebelů, nebof těchto byla zde nyní přesila; pojednou mezi Unionisty zavzní hlasité ,,hurá" a jako železná zeď postoupily řady Seveřanů opět ku předu; na bojiště přikvačil major Seykes s batalionem pravidelného vojska. Nesčíslný počet ohnivých jícnů vrhal oheň do řetězů nových bojovníků — ■ leč tito postupovali chladně v před, nechavše mrtvé i raněné za sebou. Koule rebelské jako krupobití bily mezi národní vojsko a trhaly jeho řady — za každým krokem čekala na ně smrt — leč tito odměřeným krokem postupovali dále. General Wilson se svojř brigádou chtěl zaskočit křídlo rebelů vedené Jackson-em — a zkušený tento válečník donucen byl k ústupu. Burnside a Porter s takovou prudkostí udeřili na šiky Evans-ovy, Bee-ovy a Barton-ovy, že tito též nuceni byli k ústupu, zanechavše své raněné na bojišti. Generálové Sherman a Keyes překročili BulTs Run a spěli podél řeky do vřavy bitevní; nátlaku tomu rebelové nebyli s to odolati a počali couvati.

Unionisté vidouce již jisté vítěz-tví, s novým nadšením vrhali se v krvavý zápas — velitelů na druhé straně zmocňovala se zoufalosC. Generálové Johiiston a Beauregard činili všemožné, aby píchající zastavili a roztrhané šikv sestavili. Na blízkém návrší zastaven jest útěk Jihanů a tito na rychlo sestaveni do bitev- ních šiků. očekávali po druhé útok Seveřanů. Nečekali dlouho; za malou clivíli zalesklo se v dýmu příšerné pořadí bodáků a boj znova započal. Concoran-ův irský regiment byl v nejprudší seči. Všichni jako na povel shodili kabáty a vše nepotřebné a vrhli se proti řadám rebelů s nasazenými bodáky. Jihanům dostalo se posily a Unionisté jsou zpět zatlačeni. Však jen na okamžik; jako mocné vlny od břehu odražené s novou vzteklostí bijí proti úskaiím — tak pluky Seveřanů znovu útočí na řady rebelské. Zápas o tuto vysočinu byl vlastně hlavním bojem u BulTs Run. Jihané nejsou s to prudkému nátlaku Unionistů odolat — řada za řadou povoluje — ústup po druhé mění se v útěk. General T. J. Jackson v kritickém okamžiku tom přikvačil s posilou. ,,Oni nás tlačí zpět! Kryjte nám záda, musíme couvnouti!" zvolal naň generál Bee. — ,,Nuže," odvětil chladně Jackson, , .necháme jim pocítit bodáky." Bee nabyl nové odvahy: ., Stůjte — seřaďte se!" zvolal na své prchající voje, ,ytam stoji Jackson jako kamenná zed! ( Stone -tvall) "de cvitčzinic nebo semřenier Účinek těchto slov byl zázračný: ^Stone-xuallT ..Stone-walir ]dX\ se prchající volati a v malé chvíli zaveden jest v řadách rebelských opět pořá- dek a útěk zastaven. Od té doby chrabrý generál ten nazýván byl ..Stone- wall" Jackson.

Bylo právě poledne. Johnston a Beauregard poděšeni neočekávanou silou Seveřanů, vysýlali na bojiště jeden pluk za druhým. Beauregard na zpěněném koni přicválal, aby osobně řídil bitvu a Johnston odkvapil na blízký vrch. aby

70

lépe průběh boje mohl pozorovati. Zraky jeho stále obracely se k Shenandoah Valley, odkud očekával posilu. Bez této měl malé naděje na vítězství. O jedné hodině již Seveřané dobyli silné posice Jihanů u mýta, však vítězství nebylo pojištěno, dokavad rebelové nebyli sehnáni s výšiny, o kterou vedl se hlavní zápas. Aby toho docíleno bylo, jest vysláno pět brigád a sice Porter- ova, Howland-ova, Franklin-ova, Wilcox-ova a Sherman-ova, aby udeřily na levé kf-ídlo Jihanů. Brigády ty podporovány jsou batteriemi Pickett-ovou, Griííin-ovou a Arnold-ovou, jakož Palmer-ovou jízdou; Keyes byl vyslán, aby udeřil na rebely na pravém křídle.

Diviše Col. Ileinzelmanna započala znova útok. Jihané obrátili na ni celou baterii děl — granáty praskaly v řadách Unionistů a činily mezi nimi děsné mezery; blízko výšiny nalézalo se malé návrší a tam kázal McDowell postaviti děla a páliti do řad konfederatů; při tom měli býti nápomocni Ellsworth-ovi zuavové, jimž velel col. Farnham; na levém křídle opět nalézaly se sbory new- yorské, massachusettské a minncsottské. Když voje tyto za deště nepřátelských kulí ubíraly se v před, napadeny jsou náhle ze. zálohy v boku silným odděle- -ním jižní pěchoty a pověstnou jízdou Stuart-ovou. Jezdci vnikli přímo do řad zděšených zuavů a počali mezi nimi hrozně řádit. Koně jejich se vzpínali a sešlapovali nejbližší m.uže, kteří nemohli rychle ustoupiti. Co nevykonalo kopyto koně, to dokončila šavle jezdcova. Colonel P^arnham však neztratil duchapřítomnosti, rychle seřadil zuavy a byv sesílen několika sbory ještě, obořil se na jízdu s takovou silou, že tito obrátili se k útěku.

Když viděl col. Heinzelman, že zuavové prchají, nařídil minnesottskému regimentu, aby spěl ku pomoci dělostřelcům. Konfederaté obrátili smrto- nosné střely na tento vrch a všichni dělostřelci klesli k zemi mrtví, neb smrtel- ně raněni. Bitva zuřila nyní na celé čáře a vítězství zdálo se stále kloniti na stranu Seveřanů. Byly již tři hodiny a gen. Johnston ztrácel mysle, nebof považoval bitvu za ztracenou. ,,Oh, jenom čtyry regimenty ještě!" pravil, obrátiv se ke col. Cocke-ovi. Leč pomoc nepřicházela — řady couvaly — den ten zdál se býti pro Jihan)- ztracen.

Col. Estvan, který u BulTs Run bojoval na straně Jihanů, popisuje stav armády jižní ve spise ,,War Pictures of the South" následovně:

,,Jaký to pohled! Slavná armáda byla rozprášena. Pýcha Jihu leží zde zkrvácena, pošlapána na zemi. Pouze malý hlouček dosud shromážděn jest kol rozstřílených korouhví. Naděje tisíců byly zmařeny; chrapot — nářek — zoufalé volání slyšeti bylo na všech stranách. A na tomto děsném místě náhle objevil se na svém bělouši president (JeíTerson). Jaké pocity musely se muže toho zmocňovati při pohledu tom — a kd}-ž mrtvoly generálů Bartowa a Fishera byly sem z vřavy bitevní přineseny ? . . . . Slunce počalo se skláněti k západu, jako by nechtělo se více dívati na tuto bědu. Konfederaté opouštěli jedno postavení za druhým a když uprchlíci z vojů Beauregardových spěchali kolem volajíce: ,,Beauregard je poražen! Longstreet je zabit! Již je po všem!" tu zmocnila se malomyslnost i těch nejodvážlivějších. Hřmění děl blížilo se víc a více a děsná ta hudba nám oznamovala, že jsme na dobro poraženi. Marné byly pokusy, zastaviti prchající. Všude činěny přípravy k útěku, ba někteří již zaházeli pušky a spěli s místa nebezpečí. Johnston a Jackson jako šílení projížděli roztříštěné řady — však jejich volání nikdo více neslyšel. Kule

71

nepřátelské již lítaly až k nám a ,,útěk" byl jedinou myšlénkou všech . . . ." Podávám zde úsudek jižního vojína, z kterého čtenáři seznají, že Seveřané již měli příčinu jásati nad svým vítězstvím. Leč nežli ještě slunce schovalo se za hory, muselo býti svědkem děsné porážky Seveřanů. Štěstí válečné jest nestálé — jediná minuta změní vše — činí z vítěze poraženého, z poraženého vítěze; tak stalo se i zde.

Johnston obracel stále dalekohled svůj k Shenandoah Valley; odtud čekal spásu — a ta se dostavila. Veliké sloupy prachu na silnici se zvedající byly první zvěstí, že toužebně očekávaný generál Kirby Smith se blíží na po- moc poraženým.

,, Kirby přichází!" zvolal jeden důstojník a slova ta šla od úst k ústům a opakována jsou v malé chvíli tisíci. Prchající rebelové náhle, jako tajem- nou mocí, jsou zastaveni a na první povel opět staví se čelem proti vítězícím Seveřanům.

W.<2ř?S»--'

Bojiště Bulis Run.

Gen. Kirby Smith přikvačil v čas, aby palmu vítězství vyrval gen. Mc Dowellovi z ruky. Kdyby se byl jen asi o hodinu opozdil, byl by narazil na vítězné Unionisty. Leč osud rozhodl jinak; když Unionisté dlouhým bojem znaveni, spočinuli na dobyté výšině, objevily se před nimi nově přibylé pluky Smith-ovy a jako divokou vichřicí smeteni jsou náhle Seveřané s výšiny. Jihané počínali si jako draví tygři — zděšení zmocnilo se všech pluků severních. Nebyl to více boj — ale nemilosrdné vraždění přemožených — potírání prcha- jících. Jeden pluk za druhým prchal s výšiny, pronásledován vítěznými rebely, kteří do prchajících vysýlali pravé krupobití kulí. V divokém úprku tom ničil přítel přítele, jen aby mu v běhu nepřekážel. Celá armáda Mc Dowell-ova, která již jásati počínala nad dobytým vítězstvím, prchala v nej- větším zmatku; půda pokryta jest mrtvolami a raněnými, zabitými kofími, rozbitými vozy a překácenými děly — a každou minutu rebelské kule počet zabitých i raněných ještě zvětšovaly. Seveřané nechali za sebou tři tisíce mrtvých, raněných i zajatých. Posléze podařilo se gen. Davis-ovi rebely zaraziti, neboť Hunt-ovo dělostřelectvo zahájilo na ně takovou prudkou palbu, že tito od dalšího pronásledování ustali.

v dobrovolnických sborech, které bitvy u BulTs Run se súčastnily, nalé- zalo se několik Cechů, však nebylo mi lze dostati od nich podrobnější zprávy; dozvěděl jsem se po delším pátrání pouze, že v šarvátce u Fairfox Court-house zabit byl Vojtěch Kočka, který náležel k 5. pluku dobrovolníků michiganských, setniip, H. Na straně Jihanů u Bulťs Run bojoval Jakub Hanzlík, který vzat byl Jihany k vojsku v New Orleansu. .,Když jsem po bitvě u BulTs Run jel přes bojiště," praví jmenovaný ve svých zápiskách, ,,bylo toto mrtvolami tak poseto, že při každém kroku musel kůfí můj po nich šlapati." —

Když telegramy oznamovaly zvěsť o děsné porážce, jakou národní vojsko utrpělo u BulTs Run, tu v prvních okamžicích každý věrný přívrženec Unie oněměl úžasem; z počátku nikdo nechtěl tomu věřiti, ale když přicházely po- drobnosti, hluboký smutek zavládl mezi lidem severní polovice této republi- ky. Nyní teprv každý přicházel k poznání, s jakým nepřítelem jest vládě zápasiti. V samém Washingtonu mělo se za to, že spolkové vojsko bude míti s rebely snadnou práci a také když McDowell vytrhl do pole, aby svedl s Beauregardem bitvu, byl následován množstvím obyvatelstva washingtonského i z okolí; ba i vznešené dámy v kočárech přijely z hlavního města, abys návrší , pohlížeti mohly na ,,to krásné divadlo". Všichni považovali bitvu tu za nějaký manévr, vojskerp spolkovým uspořádaný k pobavení vznešených dam a pánů washingtonských. Však nežli slunce úplně zašlo, viděti bylo panstvo v zděšení prchající zpět; tu a tam mezi utíkajícím vojskem viděti bylo vznešené dámy, pány senátory a kongresníky, po silnici pak kočáry, vozy potravní a děla a podivná tato směsice prchala v tom největším zmatku k Washingtonu. Někde byly cesty zataraseny překácenými děly neb vozy, však směsice tato pádila prese vše v před; opoždění se znamenalo jistou smrt, neboť rebelové pronásle- dovali prchající a vysýlali mezi ně stále déšť kulí. Brzy nastala noc a temným závojem svým zakryla hrůzný obraz, jaký zříti bylo v okolí BulTs Run. —

Smutný výsledek bitvy ohromil národ — však ne na dlouho. Prořídlé řady obránců Unie byly opět v krátké době vyplněny, lid hotov byl přinésti na oltář vlasti obětč nejtěžší. Americký lid má tu vlastnost, že nad neštěstím i byť sebe větším dlouho .se nepozastavuje — ale s větší energií nežli dříve pouští se v boj s nepříznivými živly.

Gen. Patterson byl velmi ostře posu/.ován, že nedovedl zadržeti Johnstona ve Winchesteru, však vyšetřováním později bylo zjištěno, že zachoval se dle rozkazů, jaké od vrchního velitelství obdržel.

Mezi tím též na západě válka počínala čím dále tím více zuřiti a zejména ve státu Missouri, kde gen. Lyon činil všemožné pokusy o potlačení rebelie. Zrádný guvernér státu toho, který v JefTerson City vztýčil rebelskou korouhev, odtáhl s vojskem dále na západ a toto vedeno gen. Pricem, opevnilo se blíže Booneville. Zde udeřil na rebely generál Lyon a rozprášil je, načež tito couvli do jihozápadní části Missouri a zastavili se blíže hranic státu Arkansas. Gen. Lyon zůstal v Booneville asi čtrnáct dní, připravuje se k válečnému tažení proti Jacksonovi, který v jihozápadním Missouri svolával vojsko pod prapor konfederace. Gen. Lyon též vydal provolání k obyvatelstvu, v kterém ujišťoval přívržence Unie, že vláda nemá nic jiného v úmyslu, nežli chrániti životy i majetky obyvatelstva celého státu. Provolání to mělo velký vliv na nerozhodné živly a sesílilo značně v Missouri stranu protirebelskou.

73

Dne I. července (1861) nalézalo se v Missouri deset tisíc mužů vládního vojska a jednou tolik mohlo býti sem každé chvíle povoláno ze sousedního státu Illinois. V téže době Colonel Franz Siegel táhl v čele několika sborů proti rebelům nalézajícím se na hranicích Kansasu a Arkansasu. Dne 5. čer- vence narazil na silné oddělení rebelů, vedené Jacksonem a Rainsem,^ blíže Carthage. Rebelů byla zde velká přesila, tak že po krátké bitvě zatlačen jest Siegel zpět k Springfieldu. Jakmile o tom dozvěděl se gen. Lyon, ihned vytrhl mu na pomoc. Dne 13. července utábořil se blíže ležení Siegelova a převzal nad spojeným vojskem vrchní velení. Mezi tím časem však přitrhla sem velká síla rebelů z Texas pod generály McCullochem, Rainsem, Pearcem a McBridem, kteří spojili se s Fricem a nyní v počtu asi 20.OCK) mužů táhli na Springfield. Lyon neměl více než 6.000 mužů, me- zi nimiž 500 jízdy a osmnáct děl, ale vzdor tomu odhodlal se svésti s rebely bitvu. U Dug Spring, asi devatenáct mil od Springfieldu, obě vojska se- tkala se dne 2. srpna. Rebelům velel gen. Rains. Lyons-ova jízda učinila na nepřítele takový prudký útok, že rebelové uděšeni tázali se jeden druhého: ,,Jsou to lidé anebo ďáblové.-*" Jihané jsou pora- ženi a couvli k Wilson Creeku, kde se dne 9. utá- bořili, chtíce po dlouhých pochodech sobě odpo- činouti.

Leč gen. Lyon nedopřál jim k odpočinku mnoho času. Časně ráno vytrhl proti nim a táhl ve dvou proudech; jednomu velel Lyon sám a voj tento udeřiti měl na rebely v čele. Druhý voj, který čítal 1200 mužů vedl Siegel; tento měl s sebou šest děl a měl udeřiti na nepřítele ze zadu. Bitva započala, jakmile první řady Unionistů se objevily;

voj gen. Lyonse nalézal se v nejprudším ohni a vojíni, následujíce příkladu svého chrabrého vůdce, konali pravé divy udatnosti. Gen. Lyon viděn byl všude, kde bitva nejvíce zuřila. Na statném koni svém cválal od jednoho místa k druhému, pobízeje skutky i slovy k zmužilosti. Kůň pod ním klesl — on sám raněn do nohy i do hlavy — však Lyon nedbal; vyšvihl se na koně svého pobočníka, majora Sturgise, zamával kloboukem, nad hlavou a vyzval vojíny, aby jej v bitevní vřavu následovali. V okamžiku tom přilítla nepřátelská kule a zaryla se udatnému generálu do těla blíže srdce. Lyon klesl s koně a v něko- lika minutách skonal. Bitva zuřila až do jedenácti hodin, kdy rebelové, byvše na všech stranách přemoženi, couvli. Unionisté ztratili v srážce této asi třináct set mužů, ztráta Jihanů čítala se na tři tisíce. Dne 11. srpna odtáhlo severní vojsko, vedené gen. Siegelem k Rollo, asi sto dvacet pět mil od St. Louisů. Stát Missouri nikdy neprohlásil své odtržení od Unie, nicméně v konfede- račním kongresu v Richmondu zasedali politikové ze státu toho, kteří prohla- šovali, že zastupují konfederační stát Missouri.

General Lyon.

n

KAPITOLA XII.

Fremont v Missouri. — Obleháni Lexingtonu. — Neiitralita Kentucky konfe- deraty po7'ušena. — Události ve východní části Kentticky — Btickner-m' vpád. F7'e^nont odvolán. — Krvavá seč ve Springfield-ti. — Bitva v Belmont-u. — Válečné operace v severozápadní Virginii. — Válčeni v záp. Virginii skončeno. — Dobyti Hatteras Forts. — Události v okoli pevnosti Pickens. — Operace u pobřezi Jižní Karoliny. — McClellan v čele spolkové armády. — ,, Vzhůru na Richmondí' — Bitva u BulVs Bluff.

TOHN C. Fremont, osvědčený vojín spolkový, meškal právě v Evropě, když ve Spojených Státech Severo-amerických občanská válka počala zuřiti.

Nakoupiv pro vládu zbraně, spěl rychle nazpět, ab}' postavil se do řad těch, kteří životy své nasadili za celistvost Unie. Byl ihned ustanoven general-majo- rem a dne 6. července svěřeno mu vrchní velitelství nad vojenskou mocí spol- kovou v Missouri. Fremont přibyv do St. Louisů, nalezl zde vše v tom největším zmatku, neboť gen. Lyon súčastnil se osobně tažení válečného a spiklenci počínali si čím dále tím směleji. Fremont zakročil s tou největší rázností; nařídil, aby St. Louis byl opevněn a též místo zvané Birďs Point, na břehu Mississippi naproti Cairo, bylo proti rebelům opatřeno.

Když gen. Lyon byl zabit a národní vojsko ustoupilo od Springfieldu k St. Louisů, Fremont seznal, že moc rebelů jest větší, nežli jak z počátku za to měl a umínil si s větší ještě energií proti těmto vystoupiti. Prohlásil všude vojenský zákon a když ozvaly se hlasy nespokojenosti, odpověděl Fremont pouze ujiště- ním, že zákon ten s největší přísností bude prováděn. Doba byla velice vážná a vyžadovala rázné, bezohledné jednání; Fremont umínil si stát Missouri úplně rebelů zbaviti a není pochyby, že by se mu to bylo podařilo, kdyby vyšší vojen- ské kruhy nebyly mu v jeho práci překážely. I v této kritické době neopustila mnohé nízká žárlivost; Fremont stával se den se dne mezi Unionisty oblíbe- nějším a závistníci nepřestávali vládě podávati falešné zprávy, až tato nařídila Fremontovi, aby se mírnil a zákon vojenský, jím prohlášený, jest odvolán.

Fremont měl již hotový plán k vypuzení rebelů nejenom ze státu Missouri, ale z celého Mississippi Valley a k otevření plavby po řece Mississippi, které rebelové u Memphis překáželi. Nejdříve chtěl rozprášiti neb zajmouti sbory generála Price-a v Missouri a zmocniti se hlavního města státu Arkansas, Little Rock. Obratným pohybem chtěl zaskočiti též Pillowse a jiné, kteří s ozbrojenými sbory rebelskými meškali u New Madrid a tak přetnouti jim pra- men zásob potravních z jihozápadu a donutit je k ústupu; v té samé době měly plovoucí baterie, které v St. Louisů byly již vypravovány, pomáhati při váleč- ných operacích proti Memphisu. Pakliže vše to by se zdařilo, zamýšlel hnouti se s armádou svoji k zálivu mexickému a pokusiti se o dobytí New Orleansu. Po bitvě u Willson Creeku odtrhl se gen. McCulloch od generála Price-a, neboť tito dva vůdcové jižní nemohli se nikterak shodnouti. Price tedy ujal se nyní sám vrchního velení a vydal provolání k přátelům konfederace, aby přijali službu vojenskou pod jeho praporem. Tito hlásili se houfně a když Price měl

75

za to, že jest dosti silný, hnul se k Lexingtonu, kde asi s třemi tisíci muži národního vojska byl Col. James A. Mulligan. Jakmile objevil se Price, kázal MuUií^an naházeti náspy a rozhodl s malou posádkou svoji brániti se do posledního muže. V době té meškala velká síla Unionistů v hlavním městě Jefferson City pod Colonelem Jefferson C. Davisem a gen. Pope táhl sem od severu podél i^eky Missouri s pěti tisíci muži. Price, byv o tom uvědo- men, seznal, že nesmí dloulio otáleti a proto chtěl Lexington co nejdříve do své moci dostati. S dvaceti tisíci muži sevřel zde Mulligana a armáda tato v několika dnech rozmnožila se ještě o pět tisíc. Mulligan neměl ani děl ani nábojů, však bránil se proti přesile až do 20. září, kdy hladem donucen byl k vzdání se. To byla těžká rána pro Unionisty, za kterou Fremont chtěl se v zápětí pomstíti a pustil se s armádou čítající 20.000 mužů za Pricem, chtěje tohoto buď potříti aneb z^Missouri vyhnati.

Na počátku léta prohlásil guvernér státu Kentucky, že na základě smlouvy mezi ním a generalem|McClellanem, rebelské ani národní vojsko nesmí vkročiti

na neutrální půdu Kentucky. McClellan o smlouvě té nechtěl ničeho věděti, nicméně přec obě strany se dle této řídily. Mezi tím časem Pillow činil marné pokusy o dobytí Cairo v Missouri a měl stále v úmyslu obsa- diti příkrý břeh u Columbus v záp. Kentucky, odkud mohl výborně proti Cairu operovati a též obrátititi děla proti Birďs Pointu, vyhnati odtud Unionisty a otevříti tak volnou plavbu rebelům do St. Louisů. Leč od provedení plánu toho zdržovala jej domnělá ona smlou- va; v měsíci březnu však již generál Bishop Polk zaujal silné postavení v Columbus a k porušení smlouvy té vzal tu záminku, že Unionisté se chystají sem vtrhnouti. Konfe- derační tajemník války veřejně pokáral Polka za tento čin, však Jefferson zaslal mu depeši soukromou, v které vyslovil svůj souhlas. Zákonodárství Kentucky naléhalo na guvernéra, aby svolal státní milici do zbraně a vetřelce ze státu vypudil. Guvernér však zůstal nečinným a Columbus zůstalo v držení.konfederatů. Neutralita Kentucky byla již poru- šena a proto i generál U. S. Grant, který velel vojenské moci v okolí Cairo, vtrhl do severní části Kentucky a opevnil se v Paducah.

Druhý den po objevení se rebelů v Columbus několik rebelských sborů, vedených generálem ZollicoíTerem učinilo vpád do Kentucky z východního Tennessee a v téže době Simon B. Buckner, který byl v čele ,, neutrální" státní gardy kentucké, rozvinul rebelskou korouhev v Tennessee, u samých hraiiic Kentucky a ve spojení s jmenovanými dvěma náčelníky činil pokusy o dobytí Louisville. Však smělý plán ten překazil gen. Anderson (známý z pevnosti Sumter), který zde velel národnímu vojsku, maje při sobě W. T. Shermanna. Buckner ustoupiti musel až k Bowling Green, které místo nalézá se na dráze Nashville & Louisville a zde vztýčil znova prapor rebelie, pod který z okolí svolával dobrovolníky, chtějící bojovati proti Unii.

Gen. J. C. Fremont.

76.

Vpád a časté nájezdy rebelů pobouřily obyvatelstvo východní části Ken- tucky, kteří rychle chopili se zbraní ku své obraně. Na některých místech svedli s konfederaty vítězné srážky, což posléze i občanstvo státu Tennessee povzbudilo k odporu. Leč zde konfederaté měli silnou moc vojenskou a Unio- nisté na své osvobození museli delší dobu čekati a nechat si líbiti veškeré násilnosti, rebelským vojskem na nich páchané.

Fremontovi kladeno bylo za vinu, že MuUigan byl nucen vzdáti se, jelikož nebyla mu poslána v čas posila. Však ti, kteří v časopisech a ve veřejných místech Fremonta odsuzovali, neměli nejmenšího tušení o nesnázích, v jakých věrný tento bojovník se ustavičně nalézal a s jakými nedostatky zápasiti musel. Se všech stran hrnuly se na něho žádosti o posilu; generál Grant v Paducah meškající stále naléhal, aby mu vydatná posila poslána byla v čase nejkratším a ke všemu tomu došel Fremonta rozkaz od gen. Scotta z Washing- tonu, aby tam posláno bylo bez odkladu pět tisíc mužů vojska. Celá Fremont- ova hotovost neobnášela nikdy více než padesát šest tisíc mužů a on nucen byl na několika místech najednou s rebely boje vésti. Když uslyšel Fremont o oněch nepravých zprávách, jaké o něm do Washingtonu zasýlány byly, umínil si rázně proti rebelům vystoupiti a v čase co možno nejkratším vyhnati je z Mississippi Valley. Dne 27. září uvedena jest v pohyb armáda čítající dvacet tisíc mužů, které vedli generálové Hunter, Pope, Siegel, McKinstry a Asboth; armáda tato měla s sebou osmdesát šest těžkých děl a pohybovala se směrem jihozápadním. Fremont podav o tom vládě zprávu, dodal: ,,Mým cílem jest New Orleans; já uspíším tuto válku a brzy zakončím ji vítězně."

Fremont byl jist, že plán jeho se vydaří; harcovnické sbory jeho svedly několik menších bitek s rebely a všude dobyli vítězství, což povzbuzovalo vojsko ještě k větší udatnosti. Posádky ve východním Missouri jsou sesíleny, tak že St. Louis byl před rebely dostatečně chráněn a ostatní vojsko vesele bralo se v před, aby z celé krajiny okolní rebely vypudilo. Fremont znal své nepřátele, kteří nepřestávali proti němu sočiti a očekával každého dne, že bude muset na rozkaz s hora vydaný od provedení plánu svého upustiti. Nemýlil se; v době, kdy'Fremont-ova osobní garda v počtu 150 mužů svedla ve Spring- fieldu vítěznou bitvu s dvěma tisíci rebely a kdy již armáda hotovila se k útoku na Price-a, přišel od vrchního velitele rozkaz, aby Fremont odevzdal velitelství gen. Hunter-ovi Za devět dní na to postaven jest v čelo vojenské moci v Missouri generál H. W. Halleck — a národní vojsko, aniž by bylo zkusilo sílu nepřítele, octlo se náhle na zpátečním pochodu k St. Louisů. Občanstvo ale dovedlo oceniti Fremontovy služby a darovalo mu skvostný meč.

Zmínil jsem se o seči, kterou měla ve Springfieldu Fremontova osobní garda i nebude od místa, když o této poněkud siřeji se zmíním. Fremont na počátku operací válečných svěřil sorganisování gardy té bývalému důstojníku uherskému, Zagonyjmu. O tomto vojínu šla pověst, že vyznamenal se v uher- ské revoluci a dvakráte zachránil život gen. Bem-ovi. Zagonyj sám konal prohlídku mužů, kteří se k jeho jízdě hlásili — a v krátké době stál v čele vý- tečně vycvičeného sboru jízdního, který nejednou v boji se vyznamenal. P^remont vyslal Zagonyjho na výzvědy k Springfieldu a nařídil mu, aby hleděl zmocniti se města. Za několik minut cválalo již tři sta jezdců se Zagonyjm v čele k Springfieldu. Fremont měl za to, že v městě nalézá se jenom asi čtyry

n

sta rebelů — však Zagonyj cestou dozvěděl se od osadníků, že nalézá se zde dva tisíce mužů dobře ozbrojených. Garda však neměla v úmyslu boji se vy- hnouti vzdor velké přesile, která mimo to o její přítomnosti již byla zpravena a útok tedy byl očekáván. Zagonyj seřadil své jezdce do šiku, tasil šavli a pravil: ,, Spolu vojínové, totoť jest naše první bitva; nás je malý hlouček, nepřátel dva tisíce. Je-li kdo z vás churav, unaven dlouhou jízdou neb leká-li se kdo mocnějšího nepřítele, nyní jest ještě čas k odstoupení." Nastala pře- stávka, nikdo nepomýšlel na vzdání se boje a Zagonyj pokračoval: ,, Couvnouti my nesmíme, česf naše, čest našeho generála a této země velí nám vrhnouti se v boj. Já vás povedu. Byli jsme až dosud zváni , .svátečními vojíny", ku krášlení dláždění města St. Louisů. Dnes dokažme, že jsme vojíny skuteč- nými a že dovedeme se bít. Naše heslo budiž: Freniont a Unie! Taste šavle! Ku předu !"

Půda zaduněla pod kopyty tří set statných koní — prach zvedl se do výše a v něm viděti bylo lesknoucí se šavle, tasené ku krvavé práci. Nepřítel oče- kával útok — však jezdci vrhli se proti řadám rebelským s takovou prudkostí, že tyto v malé chvíli uvedeny byly v ten největší zmatek. Gardisté sekali kol sebe a sráželi jednoho rebela po druhém k zemi. Dvacetkráte hnali se tryskem sem a tam hlavní ulicí Springfieldu, honivše rebely před sebou jako zděšené stádo ovcí, až posléze podařilo se jim konfederaty z města do jednoho muže vyhnati, načež město opanovali. Zagonyj pak seřadil své chrabré bojovníky před radnicí, propustil zde uvězněné Unionisty a v malé chvíli vlál s budovy hvězdnatý prapor. Bylo to vítězství slavné, ale dosti draze zaplacené, nebot v ulicích zůstala téměř polovina těchto hrdinů mrtvých. Paní Fremontová ve svých zápiskách zmifíuje se též o této gardě a praví, že uniformy všech vojínů po seči byly tak prostříleny a rozedrány, že tito nuceni byli po svém návratu ihned vyměniti je za nové. Rebelové ve své zprávě udali, že byli zde napadeni 2500 spolkovými vojíny.

Fremont, ještě před svým odvoláním nařídil generálu Grant-ovi, aby hnul se ku předu s vojem svým podél Mississippi a byl nápomocen při válečných operaaích proti rebelům. Grant uposlechl a vyslal gen. McClernanda s třemi tisíci muži po řece dolů ke Columbus; jiný voj, vedený generálem C. F. Smith- em táhl od Paducah, chtěje udeřiti na konfederaty v Columbus ze zadu. Grant súčastnil se osobně tažení a nalézal se při voji McClernand-ově. Dne 7. listo- padu vystouplo vojsko na břeh asi 3 mil od Belmontu a ihned hnulo se proti Columbus, mezi kterýmž časem z lodic zahájena jest palba z děl na postavení rebelů. Tito statně odpovídali a gen. Polk poslal rychle Pillowse na druhou stranu řeky, aby sesílil posádku v Belmontu. Strhla se ^'elmi prudká a krvavá bitka, v které národní vojsko zůstalo vítězné, však jelikož bylo vystaveno příliš dělům rebelským, která umístěna byla na vysokém břehu u Columbus, kázal Grant zapáliti ležení rebelů a s dobytou kořistí válečnou couvl v místa bezpeč- nější. Polk však zdál se býti příliš žádostiv boje, překročil rychle řeku a pustil se asi s pěti tisíci muži za Grant-em. Strhla se nová bitka, načež Unionisté couvli, byvše kryti prudkou palbou z děl, umístěných na lodích. Konfederaté ztratili zde asi šest set mrtvých a Unionisté pět set.

V době této meškala v Cairo, 111. česká setnina, která jak z předu povědíno byla jednou z prvních, která z Chicaga byla povolána k činné službě

78

na poli válečném. Setnina ta přidělena byla k 24. pluku Illinoiských dobro- volníků a jí v čele stál Němec Heckner. Později však dostal se na jeho místo Slovák Michaloczy; místa důstojnická při setnině F. zastávali pouze dva Češi, a sice Alois Uher, rodák kutnohorský, který byl prvním sergeantem a Prokop Hudek, pocházející z Uhlířských Janovic, který jmenován byl kapitánem. Válečného tažení pod gen. Fremontem súčastnili se V. Froelich, co trubač, který později byl zabit v bitvě u Memphis. Pocházel z Mirotic, kraje píseckého. Dále tři bratři Štěchové, Tomáš, Václav a Josef, A. Melka, Pešek, Šerý, Svačina, Duda a V. Rott co hudebník. Dle sporých zpráv, z kterých jest mi čerpati, soudím, že toto byl zbytek tak zvaných domácích gardistů St.-loui-

Alois Uher.

ských, o kterých již učiněna byla zmínka, zastřelen byl v ležení u Tifin, Mo. H. Sládek. při práci té přiblížil se k jedné stráži; bylo anglicky, nevěděl co se ho stráž táže a když zahoukla rána a Sládek skácel se mrtev k zem Jihané, jak z předu povědíno již, neměli v Virginii a umínili si ještě jednou pokusiti se Pokus ten učinili na podzim ku konci r. 1861. vojům postaven v čelo gen. Robert Lee a celá srpna čítala šestnát tisíc mužů. John B. Floyd, Buchanan-ovy, vyslán byl ku pomoci gen.

Při válečných operacích těchto

Byl určen, aby nosil prkna a

nafí zavoláno, však on, neznaje

neodpověděl na druhé ''vyzvání,

i.- • ^ "■ . ;■

úmyslu vzdáti se^panství ' v^záp.

o dobytí této bohaté zásobárny.

Garnett-ovým a Pegram-ovým

hotovost jeho na konci měsíce , známý tajemník války za vlády Wise-ovi a měl převzíti vrchní

79

velení nad vojenskou mocí jižní v okolí řeky Gauly. Hlavní stan Lee-ův nalé- zal se v Huntersville, v okresu Pocahantas a obsadil silně BufiTalo Mountain. Vláda konfederační očekávala mnoho od Floyda, neboť on také stále mnoho sliboval; Jihané očekiivali, že Floyd vyžene generála Cox-e z Kanawha Valley zpět přes řeku Ohio a Lee-ovi že podaří se rozprášiti armádu Rosencrans-ovu, čítající lO.ocxD mužů. která meškala u Clarksburgu na dráze Baltimore & Ohio; kdyby to se bylo Lce-ovi zdařilo, otevřena byla by jim cesta k vpádům do států Maryland, Pennsylvanie a Ohio.

Rosencrans na počátku měsíce září hnul se proti Floyd-ovi, aby s ním svedl bitvu. Pochod přes vrchy Gauly byl velice obtížný, ale přec dne lO. již objevilo se vojsko jeho v Carnifex Ferry, na řece Gauly, kde Floyd meškal. Obě vojska narazila na sebe s velikou zuřivostí; po tři hodiny bojováno, aniž by vítězství klonilo se na tu neb onu stranu, až posléze noc učinila dalšímu vraždění konec; Floyd pod temným závojem noci odtáhl z bojiště, obávaje se porážky a zastavil se až na temeni vrchu Big Sewell, třicet mil od Rosencranse.

Jiný voj Unionistů, vedený gen. J. J. Reynolds-em, kterého Rosencans ustanovil k hlídání cest a průsmyků v horách alleghanských, měl k očekávání útok od voje Lee-ová. Tento chtěl nejdříve napadnouti národní vojsko v Elk- water a jeden sbor na temeni vrchu Cheat, tak aby mohl zmocniti se průsmyků zde se nalézajícího a docíliti spojení s Shenandoah Valley, u Stanton. Za tím účelem vytrhl dne ii. září s devíti tisíci muži k Huntersville, chtěje udeřiti na národní vojsko na obou jmenovaných místech současně. Leč výprava tato nesetkala se se zdarem; Lee jest na obou místech s velikými ztrátami odražen a donucen k ústupu. Obrátil se směrem k vrchu Big Sewell, kde spojil se s Floyd-em. Spojená armáda tato nyní čítala dvacet tisíc mužů, které čelilo jenom asi deset tisíc Unionistů; jim v čele stál gen. Rosencrans, maje při sobě